TOP biatlonisté na startu sezony: Bö děsí bídnou formou. Kdo ohrozí Nory?
Dobře namazat, malorážku na záda a jde se na věc! Už 28. listopadu se roztočí kola další sezony SP biatlonistů. Ve finském Kontiolahti budou všichni s napětím sledovat, jestli se zastaví totální norská nadvláda mezi muži z posledního ročníku. Johannes Bö a jeho krajané si někdy pletli Světový pohár s mezinárodním mistrovstvím Norska. Změna? Uvidíme, ale opět hledejme favority mezi reprezentanty této severské velmoci. Ostatní se ale snaží přiblížit. Zejména ve švédském či francouzském táboře bychom mohli hledat černé koně sezony. Naopak německá stagnace může pokračovat. V našem výčtu top favoritů na zisk velkého křišťálového glóbu žádný z nich nefiguruje.
Johannes Thingnes Bö
Norsko
31 let
Předchází jej nůše medailí z olympijských her i MS. Pětkrát opanoval celkovou klasifikaci SP. Dle kurzových společností je obrovským favoritem na zisk dalších vavřínů i pro nadcházející období. Přesto nad jeho formou visí až příliš otazníků.
Už v létě o něm vedení norského biatlonu moc nevědělo. S velkolepými úspěchy přicházejí i určité manýry. Mladší z bratrské dvojice Böových se připravoval individuálně v ústraní. A když se ukázal před několika dny na testovacích závodech ve Sjusjoenu, bylo to hořké překvapení.
Johannes se jevil z formy, špatně střílel a běžecky to taky nebyla žádná hitparáda. Připsal si 10. místo ve sprintu, sedmnáctý pak byl v závodě s hromadným startem. Konkurence byla solidní v podobě dalších norských borců, přítomni byli třeba také Francouzi Quentin Fillon Maillet a Eric Perrot či Ital Tommaso Giacomel. To bylo ale ze světové špičky vlastně vše. Jenže hvězdného krajana pokořili i neznámí borci. Výsledky Böa jsou zkrátka znepokojivé, což sám přiznal. „Měl bych se probrat, je to pro mě budíček. Doufal jsem, že budu lepší na trati i na střelnici,“ nechal se slyšet top favorit sezony.
Sturla Holm Laegreid
Norsko
27 let
Jmenovat kohokoliv z Norů, kdo začne závody SP v Kontiolahti, by šlápnutím vedle nebylo. Laegreid může být pro mnohé jakýmsi korunním princem norského biatlonu. Už jen proto, že třikrát za sebou skončil ve SP na druhém místě. V minulé sezoně ale skončil „až“ čtvrtý. Klidný závodník, který se vyznačuje zejména přesnou muškou. Kdyby vylepšil běh, možná by byl více než nástupcem o čtyři roky staršího Johannese Böa.
Ani jemu se nepovedlo ve Sjusjoenu vystoupat na stupně vítězů. Byla tam jiná jména jako Endre Strömsheim či Johan-Olav Botn. Tedy Norové, kteří v našem výčtu chybí. Botn se dokonce pro Kontiolahti ani nevešel do A-týmu, taková je v Norsku konkurence. Zde je jasně patrné, že nelze generálkové závody na první podnik SP přeceňovat. Každopádně Laegreidovo čtvrté místo ze závodu s hromadným startem nevyvolává takovou paniku jako výsledky hvězdného Johannese.
Vetle Sjastad Christiansen
Norsko
32 let
Už to bude deset let, co došlo na jeho výsledkovou stagnaci. Z velké části byla ovlivněna nemocí, kdy se několik měsíců nemohl vyhrabat z následků nachlazení. Christiansen však svou kvalitu potvrdil a dokázal se vrátit mezi elitu, kde má i teď v nabité norské konkurenci pevné místo.
Výsledky ve Sjusjoenu potvrdily správný směr. Christiansen opanoval sprint a skončil druhý v závodě s hromadným startem. Je to začátek životní sezony pro 32letého rutinéra?
Ve SP nebyl za posledních několik let horší v celkové klasifikaci než pátý. To ale nedojme jeho samotného ani nikoho v Norsku. Mohl by mít přezdívku „Pan bronzový.“ Třetí skončil totiž ve SP pro sezonu 2022/23, bronz má z ZOH v Pekingu 2022 ze závodu s hromadným startem a dvakrát byl třetí i letos v únoru na MS v Novém Městě na Moravě ve sprintu a stíhačce. Jestli chce vystoupit ze stínu svých krajanů, je nejvyšší čas.
Tarjei Bö
Norsko
36 let
Z Norů by si pozornost zasloužil i Johannes Dale, ale jakýsi interní souboj o pomyslné doplnění norské čtyřky vyhrál ten nejzkušenější. Tarjei v červenci oslavil 36. narozeniny a dávno ví, že bude znám nejen pro své úspěchy, ale hlavně jako starší bratr Johannese.
Věkem zkušenější z hvězdné bratrské dvojice opanoval celkově SP už na konci sezony 2010/11, kdy těsně o pět bodů porazil jinou legendu Emila Hegleho Svendsena. Až k dnešku si poté vybral několik slabších sezon, ale v posledních sedmi ročnících nebyl ve SP horší než sedmý v konečných účtech. Co by za to jiní dali, ale v Norsku jde momentálně jen o nadprůměrný výsledek.
Představa, že by po čtrnácti letech zase měl ovládnout celou sezonu, se zdá být utopická. Na druhou stranu je to právě Tarjei, který v minulé sezoně nejvíce proháněl svého bratra a jen právě sourozenecké duo dosáhlo na 1000 a více bodů v ročníku. Stříbrný a bronzový medailista z individuálních závodů na Olympiádě v Pekingu tak ještě nemusel říct poslední slovo.
Sebastian Samuelsson
Švédsko
27 let
Zatímco norská smetánka vystrčila růžky před začátkem Světového poháru ve Sjusjoenu, Švédové se ukázali před několika dny doma v Idre. A bylo to do značné míry zvláštní procitnutí. V individuálu se totiž čekalo, že Samuelsson svou konkurenci rozdrtí, ale kdepak. Dokonce nevypálil ostatním rybník ani Martin Ponsiluoma. Na stupních vítězů byli ti další „vzadu“ - druhý Jesper Nelin a třetí Viktor Brandt. V Idre šokoval triumfem mladý Ukrajinec Vitalij Mandzyn. A Samuelsson? Ten skončil až pátý.
„Nelin a Brandt zajeli skvělý závod, ale jsou před Samuelssonem, což je zvláštní. Čekala bych, že bude drtivě lepší,“ nechala se slyšet bývalá biatlonistka a dnes už expertka televizní stanice SVT Mona Brorssonová.
Den na to však bylo leccos zapomenuto. Samuelsson rozdrtil všechny ve sprintu a předeslal, že si ještě nechal rezervy. Chtělo by se říct typický Samuelsson, kdy v jednom závodě působí jako mátoha, aby den na to exceloval. O svých kvalitách už stříbrný ze stíhačky na ZOH 2018 přesvědčil dávno. Problémem pro něj proti norské konkurenci může být nevyrovnanost výkonů, jak ukázal v Idre. To platí zejména pro střelnici. I proto Švédové věnovali v létě suché střelbě mnohem více času než dřív.
Émilien Jacquelin
Francie
29 let
Je to trochu na sílu, aby tradiční biatlonová velmoc nechyběla v našem výčtu. Po konci Martina Fourcada galský kohout jaksi zapomněl kokrhat. Čekal se útlum, ale ne tak výrazný. Všemu „napomohl“ ústup ze slávy dalšího fenoména Quintona Fillona Mailleta.
Na startu nové sezony Francie bude asi nejvíc věřit kromě Fillona Mailleta svému neobroušenému diamantu. Jacquelinovi je už sice 29 let, ale pořád někdy působí jako kluk, který se mezi elitou teprve rozkoukává. Jeho výbuchy na střelnicích, kdy je schopen minout všech pět terčů, jsou pověstné. Byť už má dostatek zkušeností, několikrát už taky v závodě, kdy o něco šlo, přepálil tempo, špatně rozvrhl síly a bylo po nadějích. Ve Francii ale vědí, kde je tlačí bota. Jacquelin pracuje na mentálním nastavení, změnil také pro novou sezonu značku lyží.
Potenciál dřímá v rodákovi z Grenoblu obrovský. V minulé sezoně skončil v celkové klasifikaci SP na 6. místě a byl nejlepší na světě hned za norskou skvadrou. Jistě se mu z Francouzů může věřit nejvíc i kvůli zdravotním problémům jeho kolegů. Fillona Mailleta trápil v létě žaludeční vřed, Eric Perrot laboroval s vymknutým kotníkem. Může skutečně ohrozit norskou nadvládu poslední doby? V jednotlivých závodech skoro skálopevně, v dlouhodobém kontextu sezony je však stále spíše neřízenou střelou.
