Bylo to předlouhé čekání na dobré zprávy. Ester Ledecká prožila minulou sezonu opět na dvou frontách, jenže tentokrát ne na snowboardu a na lyžích. Jedním příběhem zimy byl její zdravotní stav, který jí nakonec dovolil jen dva závody na prkně a lyže zůstaly až do jara v koutě. Tím druhým pak bylo únavné vyjednávání se svazem o podobě nové reprezentační smlouvy. „Na začátku loňského léta jsem dostala několik nabídek, abych reprezentovala jiné státy. Ale řekla jsem si, že to nevzdám,“ řekla Ledecká v exkluzivním rozhovoru pro deníky Sport a Právo.
Na sníh nemohla, Ester Ledecká se ale nudit neumí. Kromě vítězství a druhého místa, které na snowboardu vytěžila ze závěru zimy, toho zvládla spoustu. Především rehabilitaci zraněné klíční kosti. Psala si se Sofií Goggiaovou nebo Mikaelou Shiffrinovou. Fandila Ilce Štuhecové, která prokázala, že lyže Kästle můžou jezdit ďábelsky rychle. Projela se taky ve formuli. A tím vším se táhla vyjednávání o reprezentační smlouvě, která znervózňovala fanoušky.
Pojďme začít tímhle tématem. Se snowboardovým úsekem jste se dohodla ještě před koncem zimy, ale lyžařský kontrakt stále čekal na pár detailů. Už je hotovo?
„Je podepsáno. Já už jsem teda smlouvu podepsala dokonce třikrát! Dvakrát to buď úsek alpských disciplín, nebo vedení svazu smetlo ze stolu. Na třetí pokus se to povedlo.“
Cítila jste úlevu?
„Slavili jsme, že se můžeme konečně věnovat něčemu jinému. Bylo to jak mexická telenovela… (smích) Mnohokrát se všechno dojednalo, s ohromnými kompromisy na obou stranách odsouhlasilo, ale pak to zase bylo jinak. Můj tým už se od ledna soustředil pouze na snowboardovou smlouvu a doufal, že aspoň s úsekem snowboardingu bude jednání průchodnější. Do té doby smlouvu řešili moji právníci, kteří naprosto pohořeli…“ (úsměv)
Proč?
„Nepochopili vůbec, jak to na sportovních svazech chodí. Nakonec jsme se nějak domluvili a finálové závody Světového poháru jsem stihla. Byla jsem dobře připravená, takže jsem se zase hned prokousala na špičku.“
V minulosti už sportovci v podobných situacích uvažovali o změně reprezentace. Nedostala jste podobné návrhy?
„Na začátku loňského léta jsem dostala několik nabídek, abych reprezentovala jiné státy, protože u nás vůle pomoct mi v tom, abych mohla konkurovat světové špičce, nebyla. Ale řekla jsem si, že to nevzdám. Naopak, že se budu snažit prošlapat chodníček dalším českým profesionálním sportovcům, lyžařům a snowboardistům. Navíc cítím ohromnou povinnost vůči českým partnerům, kteří mi pomáhají financovat můj tým a moji sportovní kariéru. Bez jejich pomoci bych nebyla tam, kde jsem. Neotočím se k nim zády, to není můj styl. Když ostatní Češi a moji fanoušci uvidí, že se nevzdávám, bude to pro ně jistě signál k tomu bojovat taky. Nejen s konkurencí, ale i se zákeřnostmi, které nás potkávají dnes a denně.“
Můžete popsat, jak jste se vyrovnávala s vývojem vašeho zranění? Bylo pro vás psychicky složité neustále odkládat návrat?
„Po jakémkoliv zranění je to vždycky stejné. Hned se rozjede akce. Operace, rehabilitace, fyzioterapie, tréninky… Na přemýšlení nad blbostmi není čas…“ (úsměv)
Byla jste v pokušení se na lyžích vrátit i přesto, že byste tím ztratila chráněné pořadí?
„Samozřejmě. Já bych naskočila do sezony okamžitě. Chráněné pořadí? To jste mě rozesmáli, teda… (směje se) Nikdy jsem s pořadím nekalkulovala. Mě baví závodit a závod není jenom o pořadí, přece. Jak vás tohle vůbec napadlo? Těšila jsem se, až bude podepsaná repre smlouva a budu už smět závodit. Já nepotřebuju chráněné pořadí! Já potřebuju závodit!“ (smích)
Když jste nemohla, byla jste aspoň v kontaktu s kamarádkami ze Světového poháru? Zajímaly se, jak jste na tom?
„Psala mi Sofia (Goggiaová), moje italská ségra… (úsměv) Byla jsem v kontaktu s Mikaelou (Shiffrinovou), Ilkou (Štuhecovou). Já popravdě svěťák nesledovala, a když, tak kluky. Soustředila jsem se na sebe. Ale je fakt, že po mém návratu do svěťáku na snowboardu se strhla naprostá lavina nadšení od všech, nejen snowboardistů. Přátelská atmosféra, kterou cítím od týmů v zahraničí na každém kroku, mě zavalila, a bylo to až dojemný…“
Co říkáte historické sezoně Mikaely Shiffrinové, která na cestě za dalším velkým globem v počtu vítězství překonala Ingemara Stenmarka?
„Mikaela měla další parádní sezonu. Líbí se mi její lyžařská všestrannost. A moc jí úspěch přeju. Dneska musíte udělat něco výjimečnýho, aby vás sportovní historie vůbec zaznamenala. A jí se povedl super kousek…“ (úsměv)
Čemu jste se věnovala v tréninku, když jste nemohla jezdit na lyžích? Zlepšila jste se v nějakých parametrech?
„Všechno to bylo zpočátku o trpělivosti a klidu, o rehabilitaci a až postupně jsem nabíhala do zajetých kolejí. Přesně podle toho, co mi doktoři dovolili. Nic výjimečného nebo nového se nedělo.“
Po sezoně jste se na lyže mohla vrátit. Kolik jste toho už stihla, nebo ještě stihnete?
„Hodně. Hned po snowboardových závodech v březnu jsem skočila na lyže a budu lyžovat jako každý rok, dokud bude v Evropě sníh, to znamená někdy do půlky června… Teď si právě užívám trénink v Livignu.“
Suplovalo vám testování aspoň částečně pocity během sezony, nebo závodní adrenalin nic nenahradí?
„Já mám lyže otestované jinými jezdci, takže si užívám trénink a tohle neřeším, i když samozřejmě Tschunti (servisman Guntram Mathis) pořád sleduje, co jaké lyže umí, to je jasné. Jinak závod je samozřejmě ze všeho největší radost! Pro celý tým.“
Jak jste se po tak dlouhé době na lyžích cítila?
„Nebylo to poprvé, kdy jsem se vracela po tak dlouhé době. Už jsem zažila, že jsem nestála po zranění na sněhu jedenáct měsíců, takže nic nového pro mě. I pauzy mezi lyžemi a snowboardem jsou různě dlouhé, podle toho, na čem zrovna víc závodím. Dalo by se to taky říct tak, že vlastně pořád jenom pauzíruju a furt se na něco těším…“ (smích)
Dáváte si na klíční kost ještě pozor?
„Kdyby mi to pořád někdo nepřipomínal, tak ani nevím, že jsem na nějakých operacích byla. Na posledním rentgenu a kontrole jsem byla někdy v půlce února, ale už dávno před tím jsem trénovala na sněhu.“
Budete na sebe teď opatrnější při jízdě na skateboardu, při níž jste se zranila?
„Já jsem vždycky u všeho, co dělám, opatrná. Kdo mě zná, ten to ví. Navíc na skejtu trénuju odmalinka. To patří ke snowboardingu stejně jako surf. Nebudu nic měnit.“
Svoji novou značku lyží jste zatím nemohla vyzkoušet v závodě. Jak se vám líbí při testech?
„Já už jsem to říkala mnohokrát. Jsem nadšená. Takhle bezpečně a jistě jsem se na žádných lyžích nikdy necítila. Samozřejmě je to dané i servisem lyží. To je neskutečné. Neskutečné!! Splněný sen. Jsem šťastná a budu se snažit dělat stáji Kästle radost.“
Co jste říkala na to, jak to jezdilo vaší „týmové“ parťačce Ilce Štuhecové? Je to i pro vás povzbuzení, že na nových lyžích se dá jezdit hodně rychle?
„Ilka je především senzační sjezdařka. Moc jsem jí přála, že si užila sezonu bez zranění a jezdila moc dobře, což se odrazilo i na výsledcích.“
Pomohly vám její jízdy s daty a informacemi k novým lyžím, které můžete využít příští sezonu?
„Její zkušenosti jsou zajímavé, ale pro moje potřeby nepřenositelné. Každý lyžař je úplně jiný. To, že lyže jezdí rychle, vím dobře a měla jsem velikou radost, když jsem viděla, že i Ilce při závodech jely! Moc jsem jí přála, že mohla závodit na skvělém materiálu.“
Jak tuhle zvláštní zimu zvládnul váš doprovodný tým? Naučil se Mathis mazat prkna?
„Tschunti se do snowboardu zamiloval. Strašně se mu nejen tento sport, ale i atmosféra kolem snowboardových závodů, líbí. Sám mi navrhl, že mi bude snowboardy servisovat a musím říct, že lepší servis a pocit na prkně jsem v životě nezažila.“
Na sociálních sítích jste ukázala fotky z lyžování se slavným biatlonistou Johannesem Bö, jak k němu došlo?
„Oba jsme součástí rodiny hodináře Richarda Milleho a během sponzorských povinností po sezoně jsme měli najednou volno. Tak jsme si byli zalyžovat, zajezdit na sněžných skútrech, sáňkovali jsme, stříleli, no, trávili volno na horách…“ (úsměv)
Vyzkoušíte si taky biatlon?
„Vyzkoušela jsem ho. Byla to velká legrace. S parťákem jsme porazili všechny týmy. Sice to byl sranda závod, ale co vám budu povídat, můj parťák, na rozdíl od Johannese, biatlonista nebyl, takže jsme se radovali jako malý děti a trochu se Johannesovi vysmáli…“ (směje se)
Jak daleko jste s přípravami státnic?
„Odevzdala jsem diplomku. Spoustu otázek na státnice už umím, ale většinu ne. Ale mám čas ještě měsíc…“
Aspoň jste na školu měla víc času, ne?
„No nevím, já měla na všechno daleko míň času. Vždyť jen oblíknout se mi trvalo věčnost! (smích) S tou pitomou ortézou…“
Přesto, většinou se skoro nezastavíte, měla jste teď čas i na něco jiného, na co během standardní sezony ne?
„Ne. Bylo to daleko, daleko náročnější. Plnila jsem sponzorské povinnosti často i v ohromných bolestech, pár dní po operaci, abych dostála svým smlouvám a uživila tým. Musela jsem vygenerovat pro všechny peníze, i když jsem nezávodila. Je to ohromný závazek a zodpovědnost. Nemůžu nechat chlapy od rodin bez příjmů… Jen právníci, kteří neúspěšně jednali deset měsíců se svazem, mě stáli devět set tisíc. To je daleko víc, než dostanu od úseku snowboardu na celou sezonu. Ale bylo to potřeba, tak to tak beru.“
Co jste ještě stihla?
„K tomu jsem se věnovala i svému byznysu a založila jsem sportovní marketingovou agenturu. Když chci lyžovat, musím se otáčet… To není fotbálek, kde vám přinesou kopačky a dres do kabiny, dostanete výplatu a hrajte, kluci… Fotbalisty nemusí zajímat, kdo a za kolik jim poseká trávník. Já vím, že zasíťování tratě pro trénink a urolbování sjezdovky pro sjezd mě bude stát cca padesát tisíc. Můžu si vybrat a hrát třeba tenis, ale mě ty hory tolik baví…“ (smích)
Jako narozeninový dárek jste se projela i ve formuli na závodním okruhu. Jaké to bylo?
„No, projela jsem se rychle… Nestačila jsem ani koukat na tacháč. Je to senzační sport. Vůbec nechápu, proč nezávodím ve formuli 1! To je taková zábava!! Je to sice ještě o trochu dražší sport než lyžování a snowboarding, takže bych musela přidat v práci, ale už ne o moc. (smích) Napadlo mě teď ale, že mám vlastně už dva sponzory, kteří jsou se světem F1 propojení. Richard Mille s Ferrari a McLaren a Red Bull má vlastní stáj. Hned jim volám…“ (směje se)
Jaký máte plán na letní přípravu? Chystáte se na tradiční pobyt v Chile?
„Chile jasně, někdy v září…“
Budete v příští sezoně kombinovat snowboard a lyže, nebo se budete věnovat víc lyžím, když jste přišla o celou sezonu?
„Já budu jezdit to, co stihnu.“
Co vás ještě čeká přes léto?
„Ještě to neplánuju. Teď pojedu na pár dní na Sardinii mezi lyžařským kempem. Tam budu surfovat, když bude foukat… Léto plánuju u vody, to určitě. Těším se na volejbal a na tenis… Ještě uvidím.“
A bonusová otázka na závěr: V prosinci vystoupí v O2 Areně váš milovaný Bryan Adams. Už máte lístky?
„Já na Bryana lístky nepotřebuju…“ (smích)
