Krev nezapře. Koluje v ní tvrdohlavost, vlastní názory na to, jak uspět, a odvahu si za nimi jít. Slavný Jaroslav Sakala kdysi válčil s trenéry, pak opustil reprezentaci a kariéru si řídil po vlastní ose. Jeho šestadvacetiletý syn Filip Sakala zatím nemá medaile z olympiád či světových šampionátů, ale dospěl do stejného bodu. Po návratu z nevydařené olympiády v Pekingu si dal své priority na talíř, přes léto pracoval v kanceláři. Ale létání se ještě nevzdal, trénoval mimo reprezentaci. Před týdnem vyhrál na Ještědu mistrovství republiky na umělé hmotě a v pátek bude díky tomu na startu kvalifikace úvodního závodu Světového poháru.
Jednoho by to zlomilo. Filip Sakala v zimě odletěl na olympiádu do Číny, místo splněných snů ale našel ve svém báglu prasklou botu. Do závodů musel v půjčeném páru s menším číslem a výsledek nebyl valný.
„Za olympiádu jsem si mohl sám. Jsme si toho vědom a dělám všechno, aby se to nestalo znovu. Vzal jsem si čas, našel jsem si práci na plný úvazek. Ale v září jsem se rozhodl, že se vrátím,“ líčí Sakala.
Jeho vzpoura osudu připomíná dávný boj jeho tatínka. A první úspěch má za sebou. Na republikovém šampionátu porazil všechny další Čechy, včetně dlouholetého lídra Romana Koudelky.
Jak jste v létě řešil svoji životní situaci?
„Našel jsem si práci na plný úvazek. Nejsem v reprezentaci, ani v Dukle, neměl jsem žádný příjem. Musel jsem si vydělat sám. Dělal jsem ve firmě na zdravotní materiál. Byla to práce v kanclu, měl jsem kolem sebe super lidi. Načerpal jsem jinou energii, v práci jsem v podstatě odpočíval. Dost mi fandili a v září jsem se rozhodl, že se ke sportu vrátím.“
Kde jste získal chuť pokračovat na můstcích dál?
„Přes léto jsem měl dva závodní víkendy. Ale skončil jsem v práci, jel jsem osm hodin do Rakouska a druhý den jsem měl závod. Výsledky nebyly nic moc. Ale s Dominikem Ďurčem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
