Pracuje na zahradě, synovi fandil na fotbale, děti vodil do školy. Volna si užívá běžec na lyžích Lukáš Bauer. Nicméně do toho také řeší svou budoucnost a podobu tréninku.
I nadále by ve spolupráci s vámi měl pokračovat servisman Vít Fousek. Už máte však jasněji o tom, jak to bude s trenérem Miroslavem Petráskem?
„V Harrachově při mistrovství republiky se naše rozprava z půl hodiny protáhla na tři hodiny. Měl jsem toho dost co říci, co se mi v sezoně nelíbilo. I Míra měl své argumenty. Musíme počkat, až bude jmenovaný reprezentační trenér. Věřím, že Míra bude pokračovat, protože to dělá dobře a náhradu v Česku absolutně nevidím. Co se týká osobního trenéra, je ve hře varianta, že s Mírou pokračovat nebudu. Pak by byl na pozici reprezentačního trenéra a v případě problému v roli konzultanta.“
Jaké šance dáváte jednotlivým variantám?
„Teď půl na půl.“
Máte případně vyhlédnutého jiného osobního trenéra?
„Zvažoval jsem i variantu, že bych se trénoval sám, ale myslím si, že to je cesta do pekla. I když jsem teď byl na trénincích sám, plán mi psal Míra. Pokud bych se vydal touhle cestou, tak jednoznačně pod jiným trenérem. Že bych si plán vymýšlel sám, to určitě ne.“
Další varianta tedy zní jak?
„Absolvovat podobnou přípravu jako po olympiádě Turíně 2006, takže trénovat společně s částí německé reprezentace. Jiná zatím není v hledáčku.“
Probíral jste už svůj nápad s Němci?
„Zatím detailně ne, chystám se na to ve čtvrtek s tím, že už během posledního Světového poháru proběhlo pár kontaktů typu: Jaké by byly možnosti? Pro mě je výhoda, že centrum je pět kilometrů od mého domova a měl bych dennodenní dohled. Ale všechno je zatím předčasné. Jasno bude do půlky května.“
Kdo všechno vám do rozhodování mluví?
„Spousta lidí. Chci, aby mi ti, na kterých mi záleží, řekli svůj názor. Už během sezony jsem o tom mluvil i se sportovním psychologem Olegem Mazurovem, se kterým jsem spolupracoval před první olympijskou medailí. Taky se servismanem Vítem Fousek, doktorem Martinem Koldovským i s Mírou Petráskem. A samozřejmě s rodinou. Konečné rozhodnutí udělám já, ale s těmito lidmi rozvíjím jednotlivé pohledy na věc. Vím, jakým stylem to půjde, kdybych pokračoval s Mírou. Trénujeme spolu devatenáct let, což je možná v Česku rekord. Takže přemýšlím nad jinými cestami. S Němci, sám, s jinými skupinami. Každá má něco do sebe od jazykového vybavení přes to, jak se konkrétnímu týmu v současnosti daří, až po to, jak často bych byl schopný být doma. Ohled na rodinu budu brát.“
Píšete si seznamy plus a mínus na papír?
„Ne. Je to jednoduché. Dosavadní trénink kromě jednoho léta s Němci se odvíjel pod Mírou. Vím, že kdybych v něm pokračoval, záruka solidních výsledků je pořád. Ale dostali jsme se do fáze, kdy řeším, jestli jen ty výsledky jsou to hlavní. V sezoně jsem úplně neviděl pevné pouto, jaké mezi námi bylo, i když si myslím, že v Česku není lepší trenér. Během sezony jsem to zvažoval a v jedné chvíli byl pevně rozhodnutý, že tahle cesta dál nepůjde.“
Lezli jste si na nervy?
„To už několik let.“ (usmívá se)
Je tedy špatně něco jiného? Jste spolu už příliš dlouho?
„Tím to není. Berte to tak, že nejsem rozhodnutý, kde budu dál pokračovat. To je všechno. Každé jaro řeším extrémní varianty, jak co změnit, a tohle je další pokračování. Až padne rozhodnutí, řešil bych, proč jsem se tak rozhodl. Teď se bavíme o možnostech.“
