Koukal: Chtěl bych ještě výš

Před sebou má mistrovství světa v Liberci, kde se pojede bruslařská padesátka, na které před pěti lety v životním závodě získal titul šampiona.

Start sezony se blíží, v jaké jste kondici?
„Zatím jsem zdravej. Musím zaklepat. Od jara, kdy jsem začal trénovat, jsem vynechal dva tréninky. Slovy dva. Šlo o nachlazení na soustředění na Božím Daru, kde jsem měl ořezanej jeden třídenní blok tréninku. Což je docela fantazie. Funkční testy i tréninky, všechno to vychází velmi dobře. Doufám, že se mi to podaří prodat v zimě.“

Na únorovém mistrovství světa se jede vaše oblíbená bruslařská padesátka. Láká vás?
„Samozřejmě. Delší závody jsem měl rád odmala. Trať v Liberci je dost těžká. Je udělaná tak, že by se tam nemuselo taktizovat tak jako třeba v Turíně. Tam to byl nedělní výlet na 45 kilometrů plus pětikilometrový závod. V Liberci to bude jinak. Aspoň bude menší riziko přimotat se do nějaké kolize.“

Na olympiádu v Turíně jste odjížděl jako dvojnásobný medailista z mistrovství světa, ale tam jako by se všechno zlomilo. Ve finiši padesátky jste se srazil s kolegou Šperlem a rok poté na šampionátu v Sapporu se zranil hned v prvním závodě...
„Mistrovství světa v Sapporu mě štvalo víc. Svezl jsem se necelé dva kilometry a skončil s rozbitým ramenem. Nějakým způsobem jsem mistrovství dojel, dopachtil jsem sezonu a pak šel na operaci. Zasáhlo to i do loňské sezony, začal jsem pořádně trénovat až někdy v září.“

Teď už si zase věříte?
„Letos jsem začal s tréninkem dřív, protože jsem si loni kvůli ramenu odpočinul. Už minulou sezonu jsem se zvedl, začal jsem jezdit skejtové závody do deseti. Chtěl bych ještě výš. Když se výkonnost stabilizuje a přijde den D, na stupně vítězů je to už podstatně blíž, než když se člověk motá kolem dvacátého, třicátého místa.“

Zvládl jste v létě něco kromě tréninku?
„Jezdil jsem X-Terru. Jinak jsem jen trénoval. Vyšla mi jedna dovolená na Hluboké. Nic dalšího jsem neplánoval.“

Nechybí vám cesty do vysokých hor, kterých jste se před lety vzdal s tím, že se do konce kariéry chcete soustředit jen na lyžování?
„Nechybí. Teď mám rodinu, syna Sebastiana. To mi dobrodružství nahradilo a naplňuje mě to. Přece jenom, teď už mám závazky, takže po sezoně jsem rád, že jsem s Vandou a s Bastíkem doma. Odpočinu si, nepotřebuju se trmácet na druhý konec světa.“

Opravdu se vám nestýská?
„Samozřejmě se s horolezcem Radkem Jarošem a těmi lidmi kamarádím dál a občas vyrazíme. Letos to nevyšlo, loni jsme byli na jaře na skialpech ve Francii na týden. Ale čím míň se tomu člověk věnuje, tím míň si může dovolit jít do drsnějších věcí. Co se týče lyžařské kariéry, už je mi třicet. Je to o posledních pěti, šesti letech, když vydržím dlouho. Pak budu mít na tyhle věci dost času.“