Bauer před etapou pravdy: Musím s kůží na trh
Na Tři krále je běžec na lyžích Lukáš Bauer připraven konat zázraky. Loňský šampion Tour de Ski včera o 16 setin sekundy nepostoupil z kvalifikace bruslařského sprintu a na největší soupeře má na průběžném dvanáctém místě nepříjemnou ztrátu.
Vítěze a poražené sice rozdělí až nedělní výšlap na Alpe Cermis, ale pro Lukáše Bauera nastává soudný den už dnes. Na Tour de Ski ho dnes v podobě atraktivní etapy z Cortiny do Toblachu handicapovým startem na 35 kilometrů čeká závod poslední záchrany nadějí na úspěch v celkovém pořadí.
Co říkáte na to, že vám ve sprintu postup unikl jen o 16 setin sekundy?
„Je to smůla. Na druhou stranu jsem moc nemohl počítat, že bych postoupil. Vyloženě mě to nepřekvapilo. Sprinter nejsem a asi už nebudu. Ale myslím, že jsem zase tak špatně nejel.“
Štve vás, že se vaši hlavní rivalové dostali do finále a nabrali spoustu bonusových sekund? Dařilo se Colognovi, Kershawovi, Northugovi i Hellnerovi...
„To se dalo čekat. V téhle skladbě závodů je velká bonifi kace pro sprint. Já jsem bohužel ten typ závodníka, který musí v distanci předvádět zázraky a čekat, že ostatní to zkazí ve sprintu. Jakmile se všem ostatním ve sprintu daří, je strašně těžké tu mohutnou bonifikaci dojíždět.“
Teď ale nastává vaše chvíle, tři dlouhé etapy, ve kterých máte šanci vrátit se do hry, probouzí se ve vás lovecké instinkty?
„Zatím ne. Distanční závody jsou mé. Ale nebojím se přiznat, že se Tour nevyvíjí podle mých představ. Holt musím v distanci předvádět zázraky. Že bych rád jezdil zezadu, to ne. Loni jsem měl po sprintech o etapu víc času ztrátu dojet. Ale pořád flintu do žita nehážu. To vůbec ne. Ještě není konec!“
Podle průběžných výsledků hrozí, že se vepředu vytvoří silná skupina favoritů, bude pro vás klíčové ji dohnat před vrcholem patnáctikilometrového stoupání, po němž následuje dvacetikilometrový sjezd do cíle?
„Jednoznačně. Je třeba během stoupání sjet co možná nejvíc. V nejlepším případě do vrcholu kopce dojet skupinu a s ní se snažit dovlát dolů. Skupina je dolů o kus rychlejší. Je to jako v cyklistice. Dva, tři pracují a ostatní odpočívají. Nejhorší situace by byla, pokud bych nikoho nedojel a jel dolů sám.“
I vedoucí Švýcar Cologna, který má slušný náskok, poběží sám, bude to pro něj nevýhoda?
„Pořád platí, že Cologna je skoro jistý vítěz. Ať si odstřelí dopředu a boj zbude na ty ostatní. Bude to mít hodně těžké. Ale mě čeká to samé. Pokud budu chtít nechat ještě chvíli doutnat ten sen o umístění do třetího místa, budu muset riskovat. Ten závod pro mě bude extrémně těžkej. Musí se mi podařit. Když se mi podaří, budu přežívat dál a těšit se na dvacítku do Val di Fiemme. Pokud se nepodaří, tak holt uvidíme, na co se dá ještě reálně pomýšlet, a na co ne.“
Váš reprezentační kolega Martin Jakš, který bude startovat čtyřicet sekund před vámi, na vás asi nepočká, že?
„Jakýkoli závod je závod jednotlivců. Samozřejmě nemůžu čekat, že na mě někdo bude čekat, nebo mi pomáhat.“
Pomůže vám znalost trati z loňska, kde jste v podobné situaci ztrátu na nejlepší drtivě srazil?
„V úterý jsem si ji ve velmi lehkém tempu projel, abych věděl, co mě čeká. Kde je občerstvovačka, co je za touhle zatáčkou, kde je konec tohohle kopce. Budu se muset rozhodovat na základě aktuální situace, přemýšlet, jestli se mi vyplatí někoho stíhat před vrcholem kopce, nebo ne. Variant je hodně. Ale musím s kůží na trh.“
