Vyzkoušela si akrobatické létání, teď boulařku Nikolu Sudovou čeká zase akrobacie s vlastním tělem. Zanedlouho pro ni ve finské Ruce začíná sezona Světového poháru, která vyvrcholí mistrovstvím světa. „Druhé a třetí místo už mám,“ naznačuje třicetiletá lyžařka se smíchem.
Stupně vítězů na světovém šampionátu by pro ni zároveň znamenaly jistotu nominace na olympiádu, která pro ni v Soči může být „odplatou“ za Vancouver. Tam měla odjíždět jako jedna z favoritek, jenže nedlouho před Hrami si poranila koleno. Sice závodila, ale pochroumané zdraví bylo znát.
Teď už je Sudová fit, silnou ortézu už dávno odložila, slabší používá výjimečně. „Ortézu jsem vyřadila od Austrálie, kde jsme byli na letním tréninku na sněhu. Jen na dvojité helikoptéry si beru slabší, neoprenovou s výztuhami. Vezmu si ji, když bude těžký ledový kopec. To pak hlava nemusí přemýšlet nad kolenem,“ vysvětlovala třetí žena poslední sezony Světového poháru.
Na tu nynější se kondičně připravovala pod vedením atletické trenérky Martiny Blažkové, jež koučuje úspěšnou skupinu Rychlých holek. Po tréninku skoků do vody ve Štítech si zalétala s akrobatickým pilotem Martinem Šonkou, letadlo dokonce i chvilku řídila. „Myslela jsem si, že mi bude špatně. Bylo. Ale až potom,“ líčila se smíchem.
Sníh okusila v Austrálii, v Evropě pak v Rakousku a ve Švýcarsku, kde ji však brzdilo počasí. Chtěla si tu vyzkoušet náročný model pro mistrovství světa. „Je specifické, budeme závodit čtyři až pět dní v kuse. Chtěla jsem odjet čtyři dny v kuse i v tréninku, ale to se nám nepovedlo ani jednou, počasí nám to neumožňovalo,“ říká Sudová.
Okukovala však také soupeřky a jejich skoky. Letos už proto zkusí zařadit dvojnou helikoptéru, i když hodně bude záležet na svahu a závodech.
„Mám cíl na některých závodech dvojnou zařadit, ze světové špičky to zkouší pět, šest, sedm holek. Takže musím být připravená. Ale organizátoři mi házejí vidle pod nohy, protože dělají závody v dualech a tam to není ideální. Jsem schopná z helikoptéry odjet, dostala jsem se do fáze, že o tom skoku nemusím přemýšlet. Snad je to na dobré cestě. Počkám si na vhodnou trať a pravděpodobně na superfinále.“
Nový model závodů, v němž se na konci utkávala ještě čtveřice nejlepších, Sudová nekvitovala. „Doufala jsem, že se to změní. Ale bohužel petice proti superfinále byla neúspěšná. Každý organizátor se může rozhodnout sám, jaký formát zvolí, většina závodů je postavená tak, že je superfinále. Ale mělo by být šestičlenné.“
