Nebýt manželky, lyže by nejspíš uklidil do sklepa a kývnul by na pracovní nabídku. Roman Koudelka,29letý skokan, který na posledním Turné zazářil pátým místem, po bídné minulé sezoně vážně uvažoval o konci kariéry. V obsáhlém rozhovoru pro Sport Magazín a iSport Premium odhalil také vztahy s bývalým vedením svazu, promluvil o problémech se špatnou výbavou i svém strachu z výšek.
V Lomnici nad Popelkou nejdřív pózoval pod můstky, na kterých začínal. Potom se usadil do auta, v němž rozhovor provizorně probíhal, místní restaurace byla zavřená. Trojnásobný účastník olympijských her se rozpovídal o tajích i nástrahách svého sportu, popsal, co znamená trefit odraz. Vysvětlil, proč je důležité, aby mu seděla helma nebo brýle. „Někdy je to velká alchymie,“ popisuje. A rozhodně to není jenom rozmazlenost.
Pociťujete sám na sobě pravdivost rčení, že jednou jste dole, jednou nahoře?
„Tohle sedí. I se tím řídím. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré.“
K čemu bylo zlé to, čím jste si prošel v minulé sezoně?
„Uvědomil jsem si, že skoky mám rád. Je to moje sportovní láska. Dokážu si výsledků víc vážit. Před dvěma lety, když jsem byl patnáctý, dvacátý, jsem byl naštvaný. Teď si uvědomuju, že i patnácté místo má velkou hodnotu.“
Byl jste opravdu blízko konci kariéry?
„Ano.“
Kdy přesně?
„Loni na jaře. Nikdy bych nevěřil, že ten moment přijde. Ale přišel. Byl jsem rozhodnutý, že končím. Protože minulé sezoně jsem obětoval úplně všechno. Čekal jsem, že se výsledky dostaví, ale nic. Ať jsem dělal cokoliv, nešlo to. Nic jsem přitom neodfláknul. Takže jsem nevěděl, co dál. Říkal jsem si, že i když další sezoně dám znovu sto procent a dopadne to stejně, bude to ztráta času. Neviděl bych v tom smysl.“
A vidíte, otočilo se to.
„Naštěstí ano! Jsem za to moc rád. Vážím si toho.“
Jak moc vám pomohla rodina?
„Musím poděkovat hlavně manželce za to, že ještě skáču. Ta mě přemluvila, ať pokračuju. Já jsem přitom byl rozhodnutý, že končím. Moc lidí to nevědělo, bavil jsem se o tom převážně jenom s ní.“
Jak reagovala?
„Dva dny vlastně jenom brečela, moc se nebavila. Jenom opakovala, že je škoda takhle končit. Že si myslí, že mám na víc. Díkybohu, že jsem ji poslechnul. Měla pravdu.“
Pomohla mi psycholožka
Přitom kdybyste skončil, měla by vás víc doma…
„To jsem si říkal, jestli jí náhodou nevadí, že s ní budu víc! (usměje se) Takhle má přeci jenom volněji. Ale to bylo jenom ze srandy. Moc mi tehdy pomohla. Jsem jí za to vděčný.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
