Horolezec Radek Jaroš je zpátky v základním táboře K2, na jejímž vrcholu v sobotu dokončil svůj projekt čtrnácti osmitisícovek. Za odměnu dostal Korunu Himálaje z plechovek od piva a teprve pomalu si uvědomuje, že dokončil své životní dílo. Jeho parťáci Jan Trávníček a Petr Mašek jsou v pořádku a také oni míří do základního tábora.
Jako teprve patnáctý člověk v dějinách stál bez pomoci přídavného kyslíku na vrcholu všech osmitisícových hor. Na K2, o niž se pokoušel už popáté, ale Radek Jaroš neměl čas na patetické pocity.
„Mě tohle párkrát napadlo během cesty nahoru, že se zadaří. V tom okamžiku se mi začaly drát slzy do očí, tak jsem se zakuckal. Dělal jsem, aby si toho nikdo nevšimnul,“ řekl Jaroš v exkluzivním rozhovoru pro iSport.cz po návratu do základního tábora K2.
„Sto metrů od vrholu nevíš, že tam budeš. Na vrcholu jsem byl tak koženej… Já si myslel, jak si to užiju, jak to bude pěkný. Ale já jsem toho vůbec nebyl schopen. Nebylo v mých silách si to nějak užít. Myslím, že to bude třeba, až projdeme letištní bránou a budou tam lidi, tak tam si to užiju. Když jsem přišel, tak pro mě měli oslavu, dostal jsem královskou himalájskou korunu, to bylo skvělý.“
Jaroš se dostal na vrchol K2 v sobotu odpoledne po náročném šestnáctihodinovém výstupu, celkem s návratem do čtvrtého výškového tábora mu ale vrcholový pokus zabral dokonce 22 hodin nepřetržité dřiny. Těsně po něm se na vrchol dostal Jan Trávníček, Petr Mašek se dostal do potíží a otočil se.
„Odehrává se to v zóně smrti, která je někde nad sedmi a půl tisícem metrů, kde je každý pohyb neskutečně těžký. A každé rozhodnutí je neskutečně těžké,“ líčil Jaroš. „Jsem rád, že to Miska (Mašek) otočil. Byl dezorientovaný, v podstatě nás téměř nepoznával, ani v čase se neorientoval. Já ho začal prosit, aby to otočil a sestoupil. Po nějakých pár rozhovorech začal sestupovat, což bylo strašně zodpovědné rozhodnutí. Kdyby šel s námi dál, pro nás by to byla komplikace a pro něj časem boj o život.“
Jarošovi na K2 při jeho páté expedici konečně přálo počasí, které se však během výstupu na vrchol zhoršilo.
„Zatáhlo se a začalo malinko foukat. Ale nevíte, jestli to bude pětiminutová bouře, nebo půjde o dramatické zhoršení,“ líčil Jaroš. „Samozřejmě jsme s tím bojovali. Na vrcholu jsme byli poslední, což dávalo výhodu, že jsme si to tam mohli užít sami. Sestup byl takový, že jsme se vrátili do tábora plus minus v deset hodin v noci, sestupovali jsme a slaňovali jsme ve sněžení a nebylo to vůbec příjemný.“
Další členové výpravy ještě zvažují další vrcholové pokusy.
„Kluci ve stěně trošičku řeší, jestli by Miska nedal ještě jeden pokus a Tráva, jestli by nešel na Broad Peak,“ líčí Jaroš. „Ale víceméně bychom za čtyři dny měli odejít, letět ze Skardu do Islámabádu a sedmého večer bychom měli přiletět do Prahy.“
