Posunul hranice lidských možností. Jen jsem visel a slzel, přiznal Ondra
Český lezec Adam Ondra vylezl v Norsku nejtěžší cestu na světě a zavedl nový stupeň obtížnosti 9c! Znovu tak přepsal historii skalního lezení. „Je to pro mě nejdůležitější výstup kariéry,“ přiznal rodák z Brna, jemuž se opět klaní celý sportovní svět.
Ke sportovním legendám jako je sprinter Usain Bolt, oštěpař Jan Železný či skokan do dálky Mike Powell si bez rozpaků přiřaďte lezce Adama Ondru. Ti všichni dokázali ve sportu posunout hranice lidských možností, český lezec zdolal nejtěžší cestu světa s přiléhavým pracovním názvem Project Hard.
Jaký je to pocit?
(uměje se) „Beru to spíš jako můj osobní růst jako lezce. Byl to projekt, kterému jsem spoustu obětoval a kterému jsem věnoval určitě úplně nejvíce času. Nejen toho tady v jeskyni, ale i toho, který jsem strávil specifickým tréninkem či přemýšlením nad tím, jak si jednotlivé kroky usnadnit a jak na ně trénovat. Když to pak takhle všechno vyšlo, byl to neskutečný pocit.“
Stejný, jako když jste minulý podzim zdolal v rekordním čase pověstnou stěnu Dawn Wall?
„Vždy je to trochu jiné. Teď byl přelez velmi zvláštní tím, že když jsem se dostal k poslednímu jištění a věděl jsem, že je opravdu hotovo, tak místo aby se ozval nějaký euforický výkřik, což jsem i sám očekával, odsednul jsem si do lana a všechna úleva a radost jako by se mi zasekla v hrdle a já nemohl dělat vůbec nic. Jen jsem mohl viset v laně a cítit slzy v očích... (směje se) Ani na nějaký výkřik jsem se nezmohl. I to asi značí, že je to pro mě určitě nejdůležitější výstup kariéry.“
Slzel jste?
„Trochu slziček ukáplo...“
Není divu. Prý jste ani nepředpokládal, že to zrovna v ten den dáte. Jak se to tedy sešlo?
„Když jsem odjížděl na Flatanger, cítil jsem se velmi dobře. Velmi silný, velmi fit. Doufal jsem, že by to mohlo jít od začátku výjezdu a to se v podstatě potvrdilo. Hned první den jsem se cítil v projektu silnější, než kdy předtím, nepotřeboval jsem se na něj znovu adaptovat. Věděl jsem, že jakousi šanci mám. Samotný přelezový den možná byla přeci jen trochu menší očekávání, protože jsem se cítil trochu unavený a bylo relativně teplo. A možná to i pomohlo, protože jsem se cítil uvolněnější a lezl jsem s naprostou precizností a bez chyby.“
Jak jste to oslavil?
„V Norsku v neděli neprodávají alkohol, takže ho bylo relativně málo, ale oslava to byla dobrá.“ (směje se)
Předpokládám, že ohlasy přicházejí z celého světa.
„Určitě a moc mě to těší. Od mých nejlepších kamarádů, taky jedněch z nejlepších lezců, takže to mě těší úplně nejvíc.“
Gratuloval i Chris Sharma, kdysi považovaný za nejlepšího lezce světa?
„Ano, ano, gratuloval mi.“ (uculí se)
Zkuste laikovi popsat, jaký je rozdíl mezi cestou obtížnosti 9b+ a 9c. I pro normálního lezce, natož úplného laika, je dost těžké představit si to.
„Těžko se to samozřejmě i popisuje. V mém případě je to hlavně o tom, kolik času mi ta cesta zabere. Teď jsem dlouho na žádném 9b+ nepracoval, ale dovedu si představit, že 9b+ vylezu za dva týdny zkoušení, zatímco 9c mi trvalo, když to všechno sečtu, deset týdnů, v rytmu dva dny lezu, jeden odpočívám.“
Olympiáda láká a motivuje
Kolikrát jste ji zkoušel?
„To se těžko počítá, určitě to bude v řádech stovek. Cesta je dlouhá 45 metrů a celá je alespoň šedesát stupňů převislá, skoro strop. Nejtěžším krokem je extrémní desetikroková sekvence. Už jen kdybych bral těchto deset kroků, tak je to jeden z nejtěžších kusů lezení na světě. A tahle cesta je šílená v tom, že má takhle těžkou sekvenci uprostřed cesty.“
Napověděla vám tato cesta, jaká obtížnost je vůbec pro člověka reálná na zdolání?
„Je to všechno subjektivní. Je to v podstatě na mně, že je to 9c. Myslím si to, doufám v to, ale nikdy to stejně stoprocentně vědět nebudu. Když to někdo třeba za pár let vyleze a potvrdí klasifikaci, tak to bude všechno jistější. Ale vycházel jsem prostě z toho, že je to těžší než všechny 9b+, které jsem zatím vylezl. Zároveň doufám, že jsem silnější, než když jsem třeba vylezl Change nebo La Dura Dura (obě 9b+). Je to také cesta, která mně svým stylem lezení velmi sedí, a i přesto všechno jsem na tom strávil určitě nejvíce času. Proto myslím, že je to 9c. Zároveň si myslím, že v mé absolutní hranici lezení je to blízko. Ovšem určitě si dokážu představit, že ne možná já, ale někdo jiný vyleze třeba ještě těžší cestu, která bude za 9c+ nebo dokonce 10a.“
Mimochodem, jste známý tím, že jste při klasifikaci přísný, a možná někdo později už tuhle cestu označí za 9c+. Co vy na to?
(směje se) „To si opravdu nemyslím. Vzhledem k tomu, že klasifikace jsou subjektivní a každému lezci sedí něco jiného, je dobré vyvarovat se nějakých nedorozumění, jednotlivé rozdíly mezi klasifikacemi musí být poměrně velké a znatelné. I s tím jsem operoval, že to neznamená, že když je něco těžší než 9b+, že to automaticky musí být 9c.“
| Stupně obtížnosti lezení |
- Klasifikační stupnice se vyvíjely v různých oblastech a obdobích odděleně (např. USA, saská, francouzská, UIAA-mezinárodní). K přibližnému porovnání slouží převodní tabulka stupnic. - Proces určení obtížnosti cesty je velmi subjektivní záležitostí. - Lezecký výkon má dvě části: náročnost cesty a její obtížnost. Záleží na délce cesty, vzdálenosti chytů, převislosti... - Francouzská stupnice má 9 stupňů. U vyšších stupňů se používá znaménko plus a minus. Od 6. stupně se navíc používá členění na podstupně a, b, c. 1 - lehká cesta, prakticky „schody“, k zabezpečení rovnováhy je třeba rukou |
A už přemýšlíte o 9c+?
„Určitě by to bylo pěkné, ale zatím mám v hlavě projekty podobné obtížnosti. Těžko říci, možná za pár let budu mít na 9c+ výkonnost, ale zatím jsem si jistý, že ji nemám. Je zase o tolik těžší. Kdybych měl říci, jak by to mohlo vypadat, tak kdybych vylezl na konec Project Hard, tak bych musel vylézt ještě dalších deset metrů velmi těžkého lezení. A teď jsem dolezl na konec opravdu naprosto vyčerpán.“
Je to povzbuzení před olympiádou? Ptám se, přestože vím, že je to ještě daleko a skalní lezení je něco úplně jiného.
(vydechne) „Určitě mě olympiáda láká a motivuje, ale nemá to až takovou souvislost. Zatím se teď těším z lezení na skalách a příprava na olympiádu začne až později, řekněme rok předem.“
