Sportovkyně roku Ledecká: Potlesk vestoje? Musela jsem to rozdýchat!
Před třemi lety vyprovokovala potlesk vestoje pro hokejové bratry Holíky, tentokrát jí to publikum v pražském hotelu Hilton oplatilo. Sněhová obojživelnice Ester Ledecká si jako vítězka ankety Sportovec roku užívala spontánních ovací.
Co jste v tu chvíli prožívala?
„Já to musela chvíli rozdýchat, což moc nešlo, paní moderátorka tlačila. Něco jsem tam žvatlala, ani nevím co, doufám, že to bylo dobrý...“ (smích)
Vzpomněla jste si na rok 2015, kdy jste na Sportovci roku vyhecovala publikum, aby zatleskalo Jiřímu Holíkovi, který tehdy přebíral cenu pro legendy i za bratra Jaroslava?
„Jo, vzpomněla jsem si na to, byl to pro mě hrozně emotivní okamžik. Bratři Holíkovi hráli s mým dědou, pro mě bylo automatické, že vstávám.“
Jaké je být Sportovkyní roku?
„Je to fajn!“
Kolik takových dnů zažijete?
(úsměv) „Moc ne, naštěstí. Mně by to ani nebavilo, kdyby to bylo každý den. Když je to jednou za čas, tak je to fajn.“
Říkala jste si, že si jdete pro korunu pro vítězku?
„Ne, to ne. Já si myslím, že je hrozně těžké mezi sportovci rozhodovat. Každý sport je úplně jiný a my jsme ve sportu hrozně úspěšná země. Myslím, že je tady spousta sportovců, kteří si ji zaslouží.“
Vyhrála jste ale vy a zakončila tak rok, v němž jste se stala světovou celebritou, už si zvykáte?
„Já ani nevím, já jsem furt na kopci a furt jsem s tím svým týmem. Jsem ve stejné ponorce celý rok, nějak to úplně nevnímám. Venku se toho z té bubliny změnilo dost, ale já si nakonec furt jedu to svoje.“
Poznávají vás lidé na veřejnosti?
„Jo, stane se to, že mě zastaví. Většinou je to strašně pozitivní. Já mám radost, že mi fandí. Ani nechtějí fotku, jen mi chtějí říct, že mě mají rádi, a že mi fandí, což je strašně sympatické.“
Donutí vás aspoň Vánoce trochu zvolnit? Tatínka jste teď viděla po dlouhé době…
„Je to po dvou měsících. Teď to bylo super, že jsem mohla na jeho koncert. Bylo to strašně krásný, je to hrozně hezký zážitek, aspoň trošku jsem se dostala do vánoční nálady. Přes svátky budu s rodinou do Ježíška, pak zase letím. Musím za dva dny někde sehnat dárky. Musím napsat Ježíškovi.“
Jak doma trávíte Vánoce?
„Zpíváme koledy, jíme kapra a jiné ryby. Babička udělá cukroví a napeče kde co. Jsme spolu a máme se rádi. Zpíváme klasické koledy, většinou zvládneme tak čtyři, pět. Divím se Ježíškovi, že ještě přiletí… Měli bychom to natrénovat líp.“ (úsměv)
Jak jste zatím spokojená s vývojem sezony, v níž jste už byla dvakrát na stupních vítězů na snowboardu a na lyžích se několikrát umístila na hraně první desítky?
„Mně se líbí moc, myslím, že jsme to dobře nakopli. Stihla jsem spoustu závodů, víc než jsme čekali. Bylo to náročné, ale jsem ráda, že jsem to všechno stihla, mám další zážitky a další zkušenosti.“
Jak zátěž zvládá vaše nedávno operovaná ruka?
„Dobře, mám takovou parádní jizvu místo šperku. Musím zaklepat a poděkovat klinice ve Vailu a panu doktorovi, že to takhle vyřešil a mohla jsem se takhle rychle vrátit zpátky. Ze začátku to bylo nepříjemné. Byla to fakt rychlovka, teď nemám žádné problémy a můžu s tou rukou dělat co chci.“
Co plánujete dál?
„Po Štědrém dnu pojedeme na trénink. Trenér zjišťuje, kde je nejlepší situace.“
A máte už jasno, který šampionát v zimě vyberete, když se MS na lyžích a na snowboardu termínově kryje?
(smích) „Ne, nemám. Ještě pořád přesně nevím…“
