Judistu Lukáše Krpálka čeká první vrchol sezony. Ráno si byl pro reprezentační oblečení na Evropské hry v Minsku, které jsou pro něj zároveň i evropským šampionátem. „Jedu tam jako mistr Evropy z loňského roku, čeká mě obhajoba titulu. Rozhodně budu chtít jít po medaili a budu chtít urvat co nejvyšší,“ plánuje Krpálek.
Zatímco loni před Vánoci byl kvůli střevním potížím jak lunt, do Minsku se Lukáš Krpálek pojede rvát pořádně osvalený. „Vybral jsem si ty největší velikosti, bral jsem, co to šlo. Sedělo to dobře,“ pochvaloval si Krpálek při přebírání oblečení pro Evropské hry. Do svého svátečního saka už se ale skoro nevejde…
Před Vánoci jste vážil 107 kilogramů, jak jste na tom teď?
„Jsem na sto sedmnácti, sto osmnácti kilech, což je supr. Je to lepší, než se s nimi tahat, když mám nějakých sto deset. Pro mě je to v tuhle chvíli ideální. Nemám nějaké hranice, kam bych chtěl dojít. Chci se s váhou cítit dobře, cítit se silný, na druhé straně se chci v zápase cítit tak, že ho v pohodě udýchám. Myslím, že těch sto sedmnáct je optimální, abych byl v nejlepší formě.“
Vejdete se do civilního oblečení?
(úsměv) „To je jediný problém, který s tou váhou přichází. Minulý víkend jsme byli na svatbě mému sparringpartnerovi z Ria Tomáši Knápkovi. Vzal jsem sako, které jsem si pořizoval rok a půl zpátky. Ani jsem si ho doma nezkoušel. A když jsem si ho na svatbě oblíkal, tak jsem se nestačil divit. Dokonce jsem řešil, jestli vůbec tam jít. Měl jsem všechno tak našponovaný, že to bylo něco hroznýho…“
Jak to dopadlo?
„Naštěstí jsem to zvládl. V tom saku jsem byl jenom hodinu, byl jsem rád, že jsem z toho mohl vyjít. Největší problém mám s kalhotami, to mám úplně našponované. Košile samozřejmě taky trošku… holt, když chce člověk nabírat, přináší to i takovéhle nevýhody.“
Knoflíčky ale zatím nepadají?
(úsměv) „Knoflíčky zatím nepadají.“
V těžké váze se ale síla hodí. Na jaře jste v turnajích vybojoval dvě třetí místa, zvládl tréninkové kempy. Takže jste fit a ve formě?
„Já doufám, že fit a ve formě jsem. Teď máme za sebou spoustu kempů, třeba Japonsko, nebo jsme se včera vrátili z Poreče, kde jsme měli poslední přípravný kemp.“
Co říct k poslednímu turnaji v čínském Chöch chotu, kde jste v semifinále vypadl s mladým Korejcem Kimem, abyste skončil třetí?
„Prohrál jsem tam blbě v semifinále, kdy jsem zkoušel nové chvaty. Bohužel mě z toho chvatu otočil, vyzkoušel jsem to blbě tři vteřiny před koncem, bohužel jsem kvůli tomu prohrál. Ale já jsem to bral jako takovou zkušenost. Člověk si to na závodech musí někde vyzkoušet. Pro mě je lepší, že jsem na to prohrál tady, než na nějakém větším turnaji. Cítil jsem se dobře. Myslím, že jsem krásně házel od prvního zápasu do posledního. Cítím se dobře i silově.“
Jak reagujete, když se vám nový chvat nepovede?
„Já zrovna nejsem ten, který by se toho zaleknul a řekl by si: Minule to nevyšlo, tak už to dělat nebudu. Spíš se snažím zapracovat na načasování toho chvatu, kdy to tam dát, kdy ne. Vím, že jsem udělal chybu, že jsem to neměl úplně dobře zavřené, když jsem do toho chvatu vlezl. Snažil jsem se to urvat a dotáhnout to. A když má soupeř o třicet, čtyřicet kilo víc než já, je těžké to urvat. Bohužel jsem prohrál, ale člověk si z toho musí vzít ponaučení. Musí vědět, proč to nevyšlo, proč jsem to neudělal dobře a snažit se na tom zapracovat.“
Teď vás čekají Evropské hry, vzpomínáte na jejich premiérové vydání v Baku, kdy jste po předchozích dvou zlatých z ME prohrál ve finále s Nizozemcem Grolem?
„Pro mě to byl nádherný start, přivezl jsem si stříbrnou medaili. Prohrál jsem ve finále s Grolem, což mě samozřejmě mrzelo, ale to už bych chtěl asi moc, abych potřetí za sebou vyhrál mistrovství Evropy. Já mám tohle rád, jsme všichni sportovci po kupě, chodíme si fandit. Mě to žene dopředu, chci se ukázat před ostatními a cenu vyhrát. Stejně tak to bude i teď. Samozřejmě tam jedeme, abychom udělali co nejvíc medailí. Já doufám, že se to celému českému týmu povede.“
Jak jsou pro vás Evropské hry důležité pro olympijskou kvalifikaci?
„Samozřejmě, člověk to trochu vnímá. Ty body jsou důležité, ale není to úplně to, kvůli čemu tam jedeme. Na Grand Prix a grandslamech se dá nasbírat víc bodů. Jedeme tam spíš kvůli tomu, že to jsou Evropské hry.“
Znáte to v Minsku?
„My jezdíme do Běloruska každoročně do olympijského centra. Znám to tam moc dobře, v Minsku jsem byl jen dvakrát na výletě, viděl jsem památky, ale město prošmejděné nemám. Těším se, jsem zvědavý, jak nám to tam všem půjde.“
Máte za sebou i tréninkový kemp v japonském Beppu, kde budete i na poslední přípravě před olympiádou, jaké to tam je?
„Je to dvě hodiny letadlem z Tokia, letos jsme to tam byli otestovat. Musím říct, že to na nás působilo opravdu pěkně, pěkně se o nás starali, všechno bylo připravené. Pravděpodobně tam pojedeme i před olympiádou.“
Je už v Japonsku znát olympijská atmosféra?
„Když tam člověk přijede, tak vnímá, že se něco připravuje, že se něco chystá. V srpnu tam ještě máme mistrovství světa. Bude to takový test před olympiádou, bude to obrovský vrchol. Myslím, že ve stejné hale, kde bude olympiáda. Určitě budu chtít i na mistrovství světa urvat nejlepší výsledek.“
Věříte, že se letos konečně setkáte s fenoménem těžké váhy Teddy Rinerem? Oba jste na přihláškách pro červencový turnaj v Montrealu…
„Pokud se bude chtít dostat na olympiádu, tak určitě na mistrovství světa bude muset startovat. Zatím nemá žádné body, měl by začít. Jestli bude startovat v Montrealu, to zatím nevím, ty zprávy nemám. Určitě by měl začít před mistrovstvím světa, pokud chce jet na svět. Sám jsem zvědavý, už byl ohlášený na několika turnajích a nakonec se odhlásil. Takže uvidíme. Já myslím, že letos na to setkání asi dojde…“
