První pokus o vystoupání na nejnebezpečnější horu světa K2 jí v roce 2016 znemožnila lavina, která kompletně smetla výškový tábor. O dva roky později ji zastavily žaludeční problémy a silná nevolnost. Na třetí pokus Klára Kolouchová (40) uspěla. Jako první Češka v historii se minulý týden dostala na vrchol ve výšce 8611 metrů. „Úspěch je schopnost pokračovat od neúspěchu k neúspěchu bez ztráty nadšení,“ pomáhala si v nejtěžších momentech citátem Winstona Churchilla. A že si matka dvou dětí z Prahy útrap pod K2 užila.
Dvanáct let po úspěšném výstupu na Mount Everest si Klára Kolouchová, rozená Poláčková, splnila dávný sen. Vyškrábat se na druhou nejvyšší horu světa K2. Nejzrádnější a nejnebezpečnější. Z Čechů před ní uspělo jen pět horolezců - Josef Rakoncaj (1983 a 1986), Libor Uher (2007), Pavel Bém (2012), Radek Jaroš a Jan Trávníček (oba 2014).
„Je neuvěřitelné, co tělo vydrží,“ popisovala na svém webu Kolouchová, která si v květnu připsala i úspěšný výstup na třetí nejvyšší horu světa Kančendžengu (8586 m). „Jedu na všechny rezervy. Joooooo! Jsme tu! Ještě mi to asi nedochází, těším se na jídlo a spánek.“
Úspěšný výstup Abruzziho hřebenem zvládla Kolouchová v rozmezí pěti dnů. Na vrchol se dostala ve čtvrtek 25. července ve 4.05 pákistánského času. Konečně! Dvě její předchozí výpravy na K2 neuspěly a také tentokrát uspěla až na druhý pokus. O týden dřív ji totiž zastavily špatné sněhové podmínky. V 8100 metrech se musela výprava otočit.
Sníh, lavina, žaludek
„Nad C4 (čtvrtý výškový tábor ve výšce 7800 metrů nad mořem) spadla menší lavinka a tři šerpíci z fixing teamu jsou zranění,“ popisovala první vrcholový výstup. „Zůstáváme tady spát, šetříme jídlo, vaříme vodu, výška dává zabrat. Na druhý den jsme se dostali až k Bottlenecku (nebezpečná ledová plocha těsně pod vrcholem K2), ale dál už to nešlo. Moc sněhu, velké nebezpečí lavin.“
Zklamání po návratu do základního tábora bylo veliké. Kolouchová už dvě podobná zažila. První v roce 2016. I když v tomto případě mohla spíš mluvit o štěstí. Masivní lavina tehdy smetla kompletní třetí výškový tábor. „Mohlo nás tam být třicet lidí, naštěstí nebylo,“ líčila Kolouchová. „K2 nám ukázala svou ničivou sílu. Masivní lavina smetla tábor neúprosně. Všechny stany, zásoby jídla, kyslíku. Víc než šest týdnů dřete a mávnutím proutku je všechno pryč. Na druhou stranu, když jsem se druhý den probudila do nádherného dne, došlo mi, že jsem měla sakra štěstí.“
Od zkušenějších kolegů také hned slyšela uklidňující věty. „Tenhle kopec je jiná liga,“ říkal jí například Kari Kobler. „Nemůžeš ho srovnávat s Everestem nebo Makalu. Dala jsi tomu vše a můžeš být ráda, že jsi tady – nazpět a živá.“
Neúspěšně skončila i výprava v roce 2018. Při finálním pokusu Kolouchovou zastavily žaludeční problémy. „Tělo se ve výšce téměř sedmi tisíc metrů vzepřelo a nedalo se ukecat k dalšímu pohybu vzhůru. Palčivá bolest hlavy se možná dala lehce korigovat práškama, ale zvracení – to byla konečná,“ líčila Kolouchová. „Hlava v tu chvíli moc dobře ví, co je třeba udělat, ale srdce se pokouší vám to rozmluvit. Tohle je přece moment, ke kterému jste tolik měsíců směřovali. Vrcholový pokus! Teď mi přece nemůže být špatně.“
Nešlo jinak, musela se vrátit. Navíc i následný sestup byl podle Kolouchové peklo. Před očima měla smrtelnou nehodu, u níž tehdy byla přímým svědkem. „Takhle mizerně mi dlouho nebylo. Soustředila jsem se na každý krok, kontrolovala karabiny a pořád si opakovala - hlavně žádnou chybu...“ Do základního tábora se dostala v pořádku, přesto ji sevřel smutek. „Jsem zklamaná, bilancuju, brečím. Pořád si to v hlavě přehrávám jako nějaký špatný film. A zároveň doufám, že třeba dostanu ještě jednu šanci.“
Nevzdám to! Pojďme znovu
I proto se teď po prvním neúspěchu nechtěla snu o K2 vzdát. „Proběhla velká porada, jestli se pustit do druhého pokusu, nebo to zabalit,“ popisovala Kolouchová. „Debata byla hodně kontroverzní – spousta pro a proti. Ostatní týmy to více méně vzdaly, základní tábor je pustý, ale zároveň sem dorazil super tým s Nimsem (Nirmal Purja), který to zkusit chce. Počasí bylo pár dní luxusní, tak snad kus sněhu nad Bottleneckem odtál a půjde to.“
Ke druhému vrcholovému útoku vyrazila Kolouchová s výpravou ze základního tábora v pondělí 22. července. Dvanáct hodin šlapala do druhého výškového tábora (6700 m). „Docela masakr, ale super čas.“ Dalších šest hodin to bylo do tábora C3 (7350 m). Ve středu 24. července se na vrchol K2 dostal fixní tým s Nirmalem Purjou, Kolouchová se mezi tím přesunula do posledního výškového tábora (7800 m).
V sedm hodin večer pákistánského času vyrazila vstříc finálnímu a nejnebezpečnějšímu úseku. Po devíti hodinách dřiny, ve čtvrtek 25. července přesně ve 4.05 místního času, se na vrchol dostala. „Jooooo! Jsme tu!“
Definitivně vydechnout si ovšem mohla až v základním táboře. Právě při sestupu z K2 se totiž stává nejvíc smrtelných nehod. „Hodně dlouhý den, nějakých třináct hodin cesty zpátky,“ řekla Kolouchová po návratu do základního tábora pro Radiožurnál. „Až se vyspím, najím a dám do pořádku, tak dojmy přijdou. Teď se teprve rozkoukávám, trochu funím. Ale cítím se fantasticky!“
ÚSPĚŠNÉ VÝSTUPY KLÁRY KOLOUCHOVÉ |
| Mount Everest (8848 m, nejvyšší hora světa) - 2007 |
| K2 (8611 m, druhá nejvyšší) - 2019 |
| Kančendženga (8586 m, třetí nejvyšší) - 2019 |
| Čo Oju (8201 m, šestá nejvyšší) - 2006 |
| Aconcagua (6959 m, nejvyšší hora Jižní Ameriky) - 2005 |
| Denali (6194 m, nejvyšší hora Severní Ameriky) - 2013 |
| Elbrus (5642 m, nejvyšší hora Evropy) - 2013 |
