Sekretář ČUS: Restart? Narážíme do zavřených vrat. Chceme ministerstvo
Začít s organizovaným sportem venku a za přísných opatření včetně testů hned po Velikonocích? I tenhle plán expertů a Národní sportovní agentury dostává na frak. „Narážíme do zavřených vrat,“ povzdechl si Jan Boháč, generální sekretář České unie sportu. Role a hodnota sportu je v Česku zle podceňovaná. Navíc chybí politické páky, jak návrhy prosazovat. Ukazuje se, že vznik Ministerstva sportu je do budoucna zřejmě jedinou cestou.
Budeme ještě víc národem tlouštíků? Současné chování politiků tomu nahrává. Nezájem o spuštění organizovaného sportu a stavění pohybových aktivit na druhou kolej, ačkoliv pandemie ukázala, kde je jeden z problémů národa, je do očí bijící. O to všem hovoří za Českou unii sportu Jan Boháč, její generální sekretář.
Už dnes 6. dubna se měla podle návrhu skupiny expertů a NSA otevřít venkovní sportoviště pro organizovaný sport. Stále jsou ale pod zámkem. Jaká je tedy aktuální situace?
„Obávám se, že stále stejná. Spolupracuje se napříč sportovním prostředím, protože všichni mají stejný zájem řízeně otvírat sport a v předkládaných návrzích se shodujeme. Akorát že ty narážejí stále do zavřených vrat. Snad se situace změní po středě, kdy se má opět jednat s ministrem zdravotnictví Blatným o podmínkách pro otevření sportu. Zatím ale cítím, že nám je dáváno najevo, že sport ještě není na řadě. Je ale legitimní se ptát, zda se věci musí řešit za sebou a neměly by se řešit paralelně vedle sebe.“
Teď myslíte otevírání škol a restart sportu?
„Například. Ale nejen to. Obecně řada procesů návratu do normálu musí jít paralelně vedle sebe. A to, že Ministerstvo zdravotnictví v současné době nemá připravené podmínky, za kterých by se dal organizovaný sport bezpečně provozovat, přestože tady jsou zkušenosti a studie z Evropy, vidím jako zásadní chybu. Dovedu pochopit, že Ministerstvo zdravotnictví je přetížené, protože se na něj sype všechno. Ale je opravdu potřeba přeložit pojem sport do termínu pohybové a zdraví prospěšné aktivity, protože ve sportu možná každý vidí jen zábavu a potěšení. Kdežto skutečnost je jiná. Jsou to procesy, které bezesporu pozitivně ovlivňují výchovu, životy a zdraví lidí. Jenže Ministerstvo zdravotnictví prevenci pohybem oproti jiným státům dlouhodobě podceňovalo a v tomhle režimu se pokračuje. Necítím zlom, že by někdo řekl: Je to neudržitelné, fyzická kondice lidí je špatná, nevychovává se k ní, přibývá zdravotních potíží, a je potřeba to změnit. A ne zase čekat, až se k tomu někdy dostaneme a nastavíme pravidla. Výchova a dostatek pohybu jako prevence pro zdraví lidí by měla být jedna ze státních priorit.“
Nejste sám, kdo říká, že politici nechápou hodnotu sportu a jeho význam.
„Trošku chápu přetíženost kompetentních orgánů, zejména hygieny a Ministerstva zdravotnictví. Patrně nemají sami kapacity na to, jak řešit sport. Ale při ministerstvu mohly už řadu měsíců působit účelově ustavené expertní skupiny. My jsme předkládali spoustu návrhů, které se mohly projednávat tři čtyři měsíce dozadu, a mohlo být již částečně hotovo. I když na druhou stranu Ministerstvo zdravotnictví řeší spoustu věcí se sportem rychle a dobře. Nemohu říct, že by se sportu vůbec nevěnovalo. Posuzuje udělení výjimek pro významné domácí i mezinárodní akce, výjezdy a příjezdy sportovců a další.“
To je ale jen vrcholek ledovce.
„Ano, to je pravda. Je to péče o malý segment sportu. Tou hlavní částí, nyní zcela uzavřenou, je pravidelná sportovní činnost ve sportovních spolcích, zejména pro mládež, a nabídka fitness center pro dospělé. Nějaká pracovní skupina mohla už od podzimu pracovat jak na otevření škol, tak na otevření organizovaného i neorganizovaného sportu. To celé se ale zjednodušilo tak, že se celý sport zavřel a lidi už ve stresu reagují tak, že nejsou ochotní pravidla dodržovat a někde už jsou zákazy i proti logice. Nikdo nemůže zdůvodnit, že nejde trénovat s deseti dětmi venku v rozestupech atletiku. Prostě to jde, a ví se to. Může se použít metodika připravovaná pro školy. Mohou se použít ze začátku vybrané, z hlediska šíření infekce bezpečné sportovní aktivity. Navíc teď už se dá snadněji testovat. Určitě by se cesty k nastavení mantinelů našly. Ale zatím se nehledá, odkládá se. To mi vadí.“
Navíc se děti s lepším počasím stejně shromažďují venku. Kdyby se organizovaný sport spustil, dostalo by jejich chování alespoň nějaký řád a bylo by bezpečnější…
„To podepisuji. My jsme jako ČUS rozdělili naše aktivity do dvou oblastí. Jednou je hotový návrh nastavení pravidel, za jakých by se daly praktikovat organizované aktivity, a skutečně by to zamezilo živelným praktikám, které mohou mít zdravotní riziko daleko vyšší. A druhou oblastí je připravovaná výzva, doporučení pro všechny aktéry, kteří po otevření sportu mohou přispět k podmínkám pro sportování, k vyšší aktivaci lidí od dětí přes dospělé, aby se k pohybu vrátili a začali ho brát jako prevenci a součást života. Je mířena na rodiny, mateřské školy, školy a školní družiny, samosprávy a také média. Pohybu je potřeba dát vyšší prioritu, a to nejen dočasně. Vždyť se podívejte, jak to vypadalo na covidových jipkách s procentem obézních pacientů. Devadesát procent? Je potřeba změnit myšlení lidí, motivovat je, aby žili zdravěji a zkusili se hýbnout. A ne držet uzavřená sportoviště. To ale spolkové prostředí samo nezmění. K tomu je potřeba i politickou vůli.“
Jak jsou jednání s politickou reprezentací náročná? Ministr Blatný ve svém posledním vyjádření poslal děti jednoduše běhat do lesa, což ukazuje na hluboké nepochopení sportu. Co si o tom myslíte?
„Pan ministr zřejmě nemá momentálně kapacity, tak se snaží s nějakým zjednodušeným odůvodněním řešení odkládat. Což je už teď ale neakceptovatelné. Co se týká jednání, respektujeme strukturu kompetencí, jak jsou ve správě sportu nastavené. Za mě je nejlogičtější, když jedná za sport Národní sportovní agentura, třeba i s využitím sportovních expertů. Různé individuální iniciativy chápu jen jako podpůrné. Agentura má funkční oddělení koncepcí a metodiky, dobře se sportovním prostředím komunikuje, jeho vedoucí pan Zvonař s předsedou Hniličkou se jednání s politiky účastní. A my jako sportovní prostředí, když diskutujeme možnosti návratu ke sportu mezi sebou, jsme jednotní. Ať je to ČUS, Česká obec sokolská, Sdružení sportovních svazů nebo kapacity z řad trenérů, metodiků, předsedů svazů. Stejně jako jsme většinou za jedno s představami NSA. Měli jsme nespočet konzultací, několik mítinků, jednáme po telefonu několikrát týdně. Zkoušíme co nejvíc zjednodušovat podklad, který by měl jít z NSA s argumentací na Ministerstvo zdravotnictví a následně do vlády. Ale představitelé agentury se vždycky vrací z politických jednání zkroušení. Výsledek prostě nikde nevidím. Probíhá to tak, že sportovní prostředí předloží návrh a je mu sděleno, proč využít nejde. A už nikdo nehledá cesty, jak by to mohlo jít. Chápu, že národní agentura nejsou epidemiologové, ale hledá řešení. Tak by Ministerstvo zdravotnictví přeci mohlo přidělit dva lidi, a mohly by se provést korekce a dát dohromady návrhy, jak by se dalo začít sportovat a přitom neohrožovat společnost. Tohle mi tady chybí, to nevidím. Prostě vždy narazíme na zavřená vrata.“
Ukazuje se v téhle době, jak slabou pozici má sport v politické reprezentaci? Chybí Ministerstvo sportu?
„Vnímám to tak. Je potřeba si uvědomit, že NSA je ve stádiu zrodu, stále ještě nemají ani potřebný počet zaměstnanců. V omezeném složení startuje správu sportu, poprvé řeší zrychlení věčně zpožděných dotací, které jsou prioritou. A do toho covidová pandemie, zcela nové agendy, kompenzace, profesionální sport, výjimky na významné akce. Bylo dobré, když byl předseda agentury ještě poslanec (Milan Hnilička se vzdal mandátu po skandálu s návštěvou oslavy v Teplicích). Teď se může zdát pozice slabší. Nedá se srovnat třeba s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které má úplně jiné možnosti třeba v řešení kompenzací. Ale cílem České unie sportu v dlouhodobém horizontu je rozhodně etablovat Ministerstvo sportu. Sport, a vše co s ním souvisí, je podle všech ukazatelů důležitá součást společnosti. Nemůže být vnímán pouze jako potěšení a zábava, ale jako součást výchovy, ekonomiky, zdravotní prevence a zdravého životního stylu, který se synergickými efekty společnosti mnohonásobně vrací. Musí se vytvořit materiální podmínky, lidské zdroje a musí se tenhle přístup dostat do strategie státu. A to je práce pro Ministerstvo sportu. NSA vnímáme jako přestupní stanici v tomhle procesu.“
Ale za současné situace má sport do značné míry svázané ruce, že?
„Jak se to vezme. Chybí mi tu vůle a politická podpora. Teď už to třeba nevydrželi senátoři, tak v minulém týdnu podpořili společné aktivity národní agentury a sportovního prostředí k návratu ke sportu. Máme tady poslance, školský výbor, podvýbor pro sport. To jsou ti, co mohou vytvářet politický tlak. Asi ne všichni, ale řada z nich situaci sportu vnímá jako my. Jsme jen spolky a může být bláhové předkládat návrhy bez politické podpory. V Česku je sport vnímán tak, že běží jaksi sám, tak nějak setrvačností a že to tak bude pořád. Ale ono se ukazuje, že to tak není. A hlavně, že kromě toho, že sport vytváří překvapivě vysoké procento hrubého domácího produktu, tak může být díky synergickým efektům účinným nástrojem pro další úspory a zefektivnění fungování společnosti. Ale za chvíli bude obtížné najít dobrovolníky pro stále náročnější vedení sportovního klubu a odborný sportovní trénink. Nebo vezměte si, jak je složité prosadit pohybové aktivity do vzdělávacího systému. ČUS nebyla přizvána ministerstvem školství ke konzultaci, když se připravovala nová vzdělávací strategie 2030+. Tam jsme poukazovali na nutnost posílení výchovy k pohybovým aktivitám na všech stupních škol. Kdyby se na strategii pracovalo teď s covidovými zkušenostmi, určitě by měl sport v systému větší váhu.“
Ministerstvo školství nefunguje jako partner sportovního prostředí?
„Cítím, že momentálně to ideální vztah není. Myslím si, že tam může být stigma, že byl sport ministerstvu odebrán. Říkají si: tak si dělejte, co chcete. Ale Ministerstvo školství je tu pro vzdělávání a pro výchovu, a nemůže pohybové aktivity a sport pomíjet. Stejně jako Ministerstvo zdravotnictví s prevencí prostřednictvím pohybových aktivit, tak i Ministerstvo školství směrem k výchově k pohybu mají obrovský dluh vůči společnosti. Čerstvé zkušenosti dokládají, že je potřeba, aby sport a zdraví prospěšný pohyb dostal státní prioritu. Proto je potřeba návrat ke sportu neodkládat.“
I Česká obec sokolská se připojuje s apelem na co nejrychlejší otevření sportovišť. „Stávající situace už je neudržitelná, je třeba návratu na sportoviště,“ říká starostka ČOS Hana Moučková. „Samozřejmě bude nutné stanovit pravidla pro bezpečná sportoviště - s důrazem na ta vnitřní. Ale s oteplujícím se počasím bude možnost cvičit a sportovat vně objektů, a na to by se měl také brát ohled,“ vyzývá a zdůrazňuje úlohu všestranného cvičení, na jehož základě Sokol mimo jiné vznikl. „Právě všestranné cvičení a sportování už od počátků spolku klade důraz na celkovou tělesnou kondici – a současnými slovy řečeno - na soustavné posilování imunity každého z nás, jakožto nedílnou součást zdravého životního stylu. Vždyť už Tyrš razil ono známé: Ve zdravém těle zdravý duch,“ říká starostka Moučková, podle níž by se mělo mluvit nejen o návratu dětí do škol, ale současně s tím i o návratu na sportoviště - vnější i vnitřní. |
