Sportovní fanoušek Donutil: Mám rád lidi, i sportovce, kteří chtějí nejvíc
Povoláním je Miroslav Donutil herec, ale ve svém volném čase je také velkým sportovním fanouškem. A nutno dodat, že fandou s velkým přehledem. Bavit se s ním můžete o fotbale, kde se s českým týmem účastnil jako host i mnohých turnajů, či o hokeji, stejně jako o biatlonu nebo sportovním lezení. „Já totiž nerozlišuji velké a malé sporty. Všechny jsou stejně velké,“ je přesvědčený bývalý člen činohry Národního divadla v Praze v rozhovoru pro iSport Premium.
Potkali jsme se na akci, kde bych, musím přiznat, herce Miroslava Donutila nečekala. S kolem totiž, jak později sám přiznal, neměl v dětství úplně nejlepší zkušenost. A přesto tento rozhovor vznikl na Tour de France, kde byl hostem Škoda Auto. Jak sám prohlásil, rozhovory v poslední době dává jen zřídka, ale o sportu si popovídal rád. Už při sledování finále fotbalového EURO totiž bylo zřejmé, že, nejen že sport velmi rád sleduje, ale také o něm hodně ví. A také se zná s mnohými sportovci. Například gratuloval k titulu ve Wimbledonu Novaku Djokovičovi. „Znám totiž Mariana Vajdu, jeho trenéra,“ vysvětlil Donutil.
Ke svým účastem na sportovních událostech jste letos přidal i tu na cyklistické Tour de France. Jaké byly vaše zážitky?
„Pro mě to byly fantastické zážitky. Trošku jsem v koutku duše doufal, že se třeba dostanu do nějakého auta, které bude přímým svědkem úniků a práce v pelotonu. Což si ale uvědomuji, že možné není. Takže jsem vděčný za to, co se podařilo, že jsme si projeli celou trať krásné 15. etapy do Andorry, že jsme mohli zastavit na krásném místě, společně se občerstvit a podělit se o dojmy, a že jsme mohli letět helikoptérou nad závodníky a všechno to vidět i z výšky. To byl pro mě fantastický zážitek, plus samozřejmě cílová rovinka a spurt vítězného Američana Seppa Kusse. Takže překrásný zážitek.“
Máte v pelotonu oblíbeného cyklistu? Nebo je i někdo z historie, koho jste sledoval?
„Jsem generace, která sledovala Závod míru, takže mě potěšilo, že s námi letěl Jirka Škoda. To byl jeden z těch, kterým jsem fandil. A také jsem měl možnost potkat se s Honzou Smolíkem, to byla další radost, vítěz Závodu míru v roce 1964, kdy mi bylo 13 let a sledoval jsem to úplně fanaticky. Protože to byl jeden z mála vrcholných cyklistických podniků, který se směl sledovat. Ale musím říct, že byl napínavý a že všechny osobnosti té doby, jako Gustav-Adolf Schur, Kapitonov a další, to byly pojmy. A předtím pánové Veselý, Růžička, o kterých krásně píše Ota Pavel. To všechno naši cyklistiku spoluvytvářelo. A musím říct, že naši cyklisté nikdy ostudu v pelotonu neudělali, naopak slavili velké úspěchy. Jirka Škoda je toho dokladem.“
Tour de France jste viděl naživo poprvé?
„Ano, poprvé. A musím říct, že je asi jednodušší a pohodlnější sledovat ji v televizi, protože tam je vidět všechno. Díky kameramanům na motorkách vidíte každý pohyb v balíku, každý únik, práci týmů. Všechno je to tam přehledně graficky zobrazené. To tady nebylo. Ale zase to bylo intenzivnější v tom, jakým způsobem vnímáte trať, závodníky, to že se s nimi můžete vidět. Můžete je vidět při představování, vnímáte atmosféru zblízka. Pro mě to byla fantazie.“
Když běží Tour de France v televizi, stíháte ji sledovat?
„Stíhám. Je to samozřejmě časově náročné, etapy trvají dlouho. Ale minule to krásně charakterizoval můj syn. Říkal: Tati, to je zajímavé. Já to vidím poprvé, tam se celkem nic neděje, ale nedá se od toho odtrhnout. Což bylo docela přesné. On, který není nadán touhou po sportu, tomu propadl, seděl u televize horké červencové dny a večer mi referoval, kdo s kým jel do úniku, který tým a podobně. Tak jsem z toho byl vykolejený, že ho to tak chytlo.
