Absolvoval nespočet závodů za volantem, ale tohle je teprve jízda. A úplně jiná. Nástup sportovního právníka Jiřího Janáka do čela Antidopingového výboru byl článkem řetězu změn, kterým zachrastil šéf Národní sportovní agentury Filip Neusser. Bývalá garnitura ADV však tvrdí, že je ohrožena jeho nezávislost. Janák musí vyvracet pochybnosti, že nakloní rovinu ve prospěch sportovců a jejich zástupců, mezi něž patřil. „To, co se dělo, je zvěrstvo,“ kontruje. Pod obsáhlým rozhovorem pro iSport Premium najdete, co je nového v kokainové kauze parkurové jezdkyně Sáry Vingrálkové.
Řadil se do skupiny expertů na sportovní právo v čele s Janem Šťovíčkem, kteří se bili za práva sportovců v dopingových případech. Ještě těsně před červencovým jmenováním do funkce se Jiří Janák angažoval v případu parkurové jezdkyně Sáry Vingrálkové, jež měla pozitivní test na kokain. Teď ale najednou stojí na druhé straně...
Jak moc jste zvažoval, že vkročíte na druhý břeh?
„Zvažoval jsem tento krok hodně. Věděl jsem, že může některým lidem vadit a že i veřejnost ho může vnímat jako problematický. Ale převážilo ve mně to, že jsem nesouhlasil s negativními věcmi s Antidopingovým výborem spojenými. Zažil jsem je sám nebo se ke mně dostaly od dalších advokátů zastupujících sportovce před disciplinárními komisemi sportovních svazů i arbitrážní komisí (národním odvolacím orgánem). Ten přístup mi vždycky hrozně vadil a chci ho změnit.“
Nicméně při takové razantní změně se zkrátka pochybnostem vyhnout nedá.
„Nedá. A chápu to. Proto se snažím vysvětlit, proč problém nevidím. To, že bych hájil zájmy sportovců, nepřichází v úvahu. Třeba před pár dny jsem měl schůzku s panem Mandátem (hokejista Jan Mandát byl potrestán dvěma lety zákazu činnosti), který se u mě objednal, ptal se na možnosti, jak zkrátit trest. Řekl jsem mu: Bohužel, žádné neexistují, musíme postupovat podle předpisů. Pokud někdo argumentuje střetem zájmů, říkám: Ukažte mi ho. Od chvíle, kdy jsem nastoupil na ADV, budu dělat to, co se po mně chce na základě Světového antidopingového kodexu a směrnice.“
Velkým změnám předcházela zásadní kritika ADV i arbitrážní komise ze strany sportovních právníků v čele s Janem Šťovíčkem. Vy jste s ním úzce spolupracoval v advokátní kanceláři KŠD i Autoklubu. Jak se pak od něho či jeho zájmů můžete odstřihnout?
„Spojitost mezi námi samozřejmě je. U pana Šťovíčka v KŠD, z níž pak na čas vystoupil, jsem působil od roku 2011, když jsem ukončil profesionální kariéru v motorsportu. Další metou bylo pracovat v advokátní kanceláři. A pro koho jiného než pro toho, kdo poskytoval služby Autoklubu, jehož licenci jsem dřív měl. Začal jsem pracovat také v KŠD, v roce 2018 jsem se ale osamostatnil. V některých kauzách jsem pak ještě panu doktoru Šťovíčkovi jako samostatný advokát pomáhal. Ani já ale nemohu ovlivňovat antidopingové řízení, natož aby to mohl udělat pan Šťovíček.“
Ještě krátce před nástupem do ADV jste však používal pracovní mail KŠD. Jak to?
„V případech, kdy jsem poskytoval právní služby pro pana doktora Šťovíčka, používal jsem i tento pracovní e-mail. Ale vždy to byla spolupráce na externí bázi.“
V každém případě v Česku existuje skupina právníků, které osoba Jana Šťovíčka či Autoklub spojuje. A jako by obsazovala významné funkce na všech frontách místo dosavadní garnitury.
„Rybníček sportovního, antidopingového práva u nás je hrozně malý. Na profesionálnější úrovni ho dělá velmi málo lidí. Jestli jich je deset, tak je to hodně. Samozřejmě, že se budou prolínat, budou různě ´přestupovat´. Ve světě je také normální, že si právníka, který zastupuje sportovce, najme federace, a pak jde proti nim. Jen u nás se z toho dělají problémy a aféry. Spousta dohadů při tom plyne z představ, že lze ovlivnit antidopingové řízení. Jenže za prvé si to nikdo nedovolí a za druhé jsme pod kontrolou Světové antidopingové agentury WADA. Stačilo by jedno pochybení... Ale ani není důvod, já bych nikdy nic takového neudělal. Je to tak, že dostaneme zprávu z laboratoře a pošleme ji sportovci. Dobře, pak argumentujeme před rozhodujícím orgánem, ale verdikt je na něm a my se případně odvoláme. Nic víc se s tím – bohudík – dělat nedá. Jsme vlastně úředníci.“
Nějaká možnost ovlivnit „proces“ se sportovci ale při projednávání případu přece existuje.
„Do výběrového řízení jsem se přihlásil proto, že mi hrozně vadilo, jak Antidopingový výbor přistupoval ke sportovcům a rozhodovacímu panelu v průběhu jednotlivých disciplinárních řízení na úrovni svazů. To byla inkvizice: potrestejme sportovce za jakoukoli cenu, ať je jeho vysvětlení jakékoli. Přitom domluvit se se samotnou WADA bylo paradoxně mnohem jednodušší, dívala se na případy věcně. ADV ale jen tak, že sportovec musí mít čtyři roky zakázanou činnost. Tečka.“
Co vám vadilo na projednávání dopingových případů?
„Jako zástupce sportovce jsem řekl jeho příběh, ADV svůj, panel se případně zeptal na doplňující otázky a řekl: Počkejte venku. Všichni šli, ale zástupce
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
