Rok války: Rusové v autu, ale sportovci z Ukrajiny dál trpí následky agrese
Svět si připomíná roční výročí od zahájení ruské války proti Ukrajině a i v oblasti sportu vycházejí na světlo děsivé statistiky. Ve vražedném běsnění způsobeném Ruskem a Běloruskem zemřelo přes 200 ukrajinských sportovců či trenérů a zničeno bylo téměř 400 sportovišť. „Moc rád bych pozval Thomase Bacha do Kyjeva, na Ukrajinu, aby sám viděl zničené vesnice, města, kolik lidí bylo zabito,“ řekl kyjevský starosta a slavný boxer Vitalij Kličko.
Kdysi tady Vítězslav Veselý předvedl zlatý hod na mistrovství světa. Pak tam taky Hugo Lloris zvedl nad hlavu trofej za vítězství na fotbalovém světovém šampionátu. Ve středu se ale slavný stadion v moskevských Lužnikách opět proměnil v nástroj ruské propagandy.
Na rozdíl od loňské podobné taškařice těsně po začátku agrese proti Ukrajině tentokrát nebyla oficiálně prezentována účast ruských sportovců. Minimálně prezidentka ruské federace moderní gymnastiky Irina Vinerová byla ale viděna, jak při úterní generálce režíruje vojenskou parádu za zvuků válečné hymny „Stalin dal příkaz“.
Zatímco na Ukrajině… Umírají vojáci bránící se armády (obětí může být až 150 000), umírají civilisté (podle údajů OSN jich je včetně mrtvých i zraněných minimálně 21 000), včetně dětí. Země je drcena cílenými útoky na infrastrukturu. A mimo nezůstávají ani sportoviště.
„Rusko vede kriminálník, který žije ve fantazii. Ale tahle falešná realita tvoří reálné oběti,“ uvedl k ročnímu výročí války Vladimir Kličko, Vitalijův bratr a rovněž někdejší slavný boxer, který proti okupantům aktivně bojuje.
Světový sport se před rokem změnil. Mezinárodní olympijský výbor Rusko i Bělorusko potrestal za porušení tzv. olympijského příměří, takže je jasné, že oba agresoři nebudou mít oficiální týmy na olympiádě v Paříži příští rok. V jednotlivých sportech ale záleží zatím na konkrétních sportovních federacích, jestli nechají reprezentanty válečných zemí závodit v kvalifikacích.
Rusové už ve světě sportu přišli o dost. Vloni byli vyřazeni z kvalifikace na fotbalové mistrovství světa, nemohli hrát ani na hokejovém šampionátu. Z vrcholných podniků je vyloučila atletika či plavání. Finále fotbalové Ligy mistrů bylo přesunuto z Petrohradu do Paříže. Formule 1 přišla o Grand Prix Ruska v Soči. Rusové taky chybí na lyžařských závodech, slavný běžkař Alexandr Bolšunov tak přišel o mistrovství světa v Planici a může závodit akorát tak doma na „Kubku Rossiji“.
Tenisové týmy agresorů se nemůžou účastnit Davis Cupu ani Poháru Billie Jean Kingové. Na turnajích WTA či ATP ale Rusové i Bělorusové startovat můžou. Běloruska Aryna Sabalenková tak v lednu vyhrála Australian Open, i když oficiálně bez vlaječky svého státu. Taky hokejová NHL si ruské hvězdy v čele s Alexandrem Ovečkinem nechce nechat vzít.
Na druhou stranu, Ukrajinci se tuží navzdory válečným hrůzám. Výškařka Jaroslava Mahučichová prošla dlouhou cestou od první děsivé noci, kdy ji vloni v únoru v Dnipru probudily exploze dělostřeleckých granátů. Absolvovala pak 2000 kilometrů dlouhou cestu autem na halové MS v Bělehradě, kde získala emotivní zlato. Na MS v Eugene vybojovala stříbro, na ME v Mnichově pak další zlato. A v letošní halové sezoně se dostala do formy, v níž může útočit na světový rekord.
„Moje hlavní kolegyně z výškařského sektoru jsou ukrajinské holky. A já pořád nevím, co říct, jak se jim podívat do očí,“ napsala už vloni na jaře na Instagram ruská výškařka Marija Lasickeneová v otevřeném dopise Bachovi, kde horovala pro návrat Rusů na scénu.
Olympijská vítězka z Tokia, dvojnásobná světová šampionka a královna své disciplíny posledních let je jednou z nejvýraznějších obětí zavřených bran pro ruské sportovce. Za normálních podmínek by její souboje s Mahučichovou patřily k hlavním hitům globální atletické show. Jenž teď?
„Pro mě umřeli, v mém životě neexistují,“ řekla Mahučichová na adresu ruských soupeřů s tím, že udělá všechno pro to, aby se nemohli účastnit olympijských her.
Na tohle téma se diskuze teprve pořádně rozjela, když nedávno MOV po svévolné akci asijských národních olympijských výborů připustil možnost, že by Rusové a Bělorusové mohli za rok v Paříži startovat. Bachova organizace ale narazila na soustředěný odpor, zejména v Evropě.
„Je to prostě smutný. Je to hnus, já jsem ve svém životě nic takového nezažil, těžko se s tím člověk srovnává,“ řekl Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru, na adresu konfliktu na Ukrajině. „Předně musím říct, že jsem pyšný na české sportovní prostředí, jakým způsobem se k tomu postavilo. Když válka začala, snažili jsme se maximálně koordinovat pomoc. Byli jsme ve styku se Sergejem Bubkou, dokud byl předsedou ukrajinského olympijského výboru, se slovenskými kolegy.“
ČOV se chystá hledat argumenty, aby mělo případné vyloučení Rusů a Bělorusů na čem stát. Česká unie sportu žádá tvrdší postup, vyzývá k nulové toleranci. Pokud se někdo ze států válečných agresorů na Hry dostane, bude se muset zřejmě vymezit proti režimům svých států.
„Ruská společnost a ruští sportovci by se tomu měli postavit,“ prohlásil basketbalista Ondřej Balvín, který hraje za ukrajinský Prometej. „Pokud se tomu postaví, pak si myslím, že je možné diskutovat, aby se olympiády účastnili. Ale pokud válku podporují nebo k tomu absolutně mlčí, tak bych měl víc odmítavý postoj. Ale já nejsem v tomhle řetězci nikdo důležitý, tohle si musí zařídit olympijský výbor…“
