Zdeněk Haník
Premium
12. března 2023 • 15:00

Stratég sportovců Vít Schlesinger: Tělo nikdy nelže. Co je Sporthacking?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

S mentálními kouči se v poslední době roztrhl pytel. Mezi mnoha kvalitními jsou i tací, kteří zneužívají lidské naivity a zajímavými prezentacemi obchodně obsazují zatím ne zcela zaplněný prostor sportovní psychologie. Vít Schlesinger na to jde trochu jinak, ostatně zde jsou věty z jeho webu: „Co si pouštíš do těla? Jaké myšlenky, emoce, jaké jídlo jíš, čemu věnuješ pozornost, jak přemýšlíš? Jak trénuješ svoji mysl na tréninku či mimo trénink? Co Tvá krev? Co Tvé střevo? Co Tvé zdraví či únava? Co Tvůj spánek? Jaké máš vztahy? Jak komunikuješ sám se sebou? Co mně má sport přinést? Co chci od života, jak si naplánovat cíle? Možná si říkáte, jak tohle vše může souviset? Ale souvisí to zásadně!“



Pracujete celostním přístupem, kterému se říká Sporthacking, a když to heslo hledám na Google, vždy dorazím k vám. To znamená, že je to váš termín?
„Je to termín, který jsem vymyslel s kamarádem, který hraje hokej a žije v USA. Jedná se o terminus technicus. Sporthacking je celostní nebo holistický přístup, který propojuje čtyři základní oblasti zdraví, úspěchu a spokojenosti, a to je: trénink s mentální přípravou, s regenerací a s biochemií těla. Všechny tyto věci jsou jeden celek. Přišel jsem jako první, kdo to pojmenoval a dal tomu strukturu. Ale není to nic objevného, nového. Už třeba sto let zpátky to takto fungovalo.“

Pokud bychom chtěli přeložit pojem Sporthacking?
„Překládám: Maximalizovat to, abych naplno vytěžil svůj potenciál jak fyzický, tak mentální. To si myslím, že je úkolem nejenom sportovců. Jmenuje se to Sporthacking, protože pracuji hlavně s vrcholovými sportovci, mám i lidi z oblasti byznysu, ale i sám se tak snažím žít. Maximalizovat a vytěžit svůj potenciál, abych si mohl říct: jsem olympijský vítěz, jsem úspěšný v byznysu, okresní přeborník nebo matka na mateřské, ale jsem spokojený, hotový a šťastný člověk. Vím, kým jsem, vím, kam směřuji, umím rozpoznat své emoce, strachy a pracovat s nimi.“

Když se podívám na vaši webovou stránku, vidím tam barevný čtverec a z toho mi vychází, že stojíte na čtyřech pilířích. Zkuste je znovu pojmenovat.
„Jsem konzultant a stratég vrcholových sportovců. Někdo to nazývá mentální coach, což já jsem z osmdesáti procent, ale propojuji vše v jeden celek. Nejsem trenér, ale když jsem žil určitou dobu v USA a Kanadě, kde jsem byl kondiční trenér, tak tam přišel ten nápad. Vycházím z kondičního prostředí, propojuji především práci s myslí, se sebepoznáním, s efektivní biochemií těla, protože ta ovlivňuje moji psychiku. Jak dech ovlivní moji mysl a jak moje mysl ovlivní můj dech? Jsem člověk, který je determinován vším, a nedívám se na to zaměřeně. Často jsem parťákem a průvodcem vrcholových sportovců. Nejsem a ani nechci být odborník na jejich psychiku, ale učím své klienty jak být odborníky na svoje mentální a fyzické tělo.“

S čím za vámi nejčastěji klienti chodí?
„Je to zajímavé, protože jak člověk vyzařuje určité biopole, tak dříve chodili s touhou dostat se do NHL, že chtějí být olympijští vítězové, mistři světa. Bylo to více o výkonu, protože i já jsem tak byl nastaven. Ale dnes už za mnou chodí, mám asi určitou bublinu, klienti, kteří chtějí být maximálně úspěšní, ale zároveň i spokojení a šťastní. Spíše otevřenější lidi ze sportovního prostředí nebo z byznysu, kteří si jsou vědomi toho, že úspěch není štěstí, ale je to jeho součást.“

To znamená, že za vámi přijdou lidé, kteří už jsou úspěšní nebo mají napřaženo v úspěchu, ale nejsou šťastní?
„I tací, ale především ti, kteří jsou na cestě, chtějí maximalizovat svůj potenciál, ale nevědí jak. Například jsou úspěšní, ale jsou pořád vnitřně nešťastní, a neví proč. A je to úspěch, nebo není? Cítí, že by se chtěli posunout, ale nevědí jak. Po biochemické i výkonové stránce. Souhlasím s vámi, že je to o úspěchu a výkonu ve sportu, ale pokud to bude jenom o tom, tak vám řeknu, že znám spoustu úspěšných a výkonových lidí, olympijských vítězů a mistrů světa, kteří jsou rozbití a nešťastní. A platí to i o byznysu. Musím mít radost, být spokojený sám se sebou, vědět, kým jsem.  Ale taky mohu docílit maximálního úspěchu a skončím klidně jako člověk, který je olympijským vítězem, ale bude vnitřně nešťastný. Když maximalizuji svůj výkon, tak to jde často přes sebepoznání, vím, kdo jsem, dovedu žít hodnotný život na základě svých hodnot.“

Proč celostní přístup?
„Vrátím se o krok zpátky. Když jsme se bavili o výkonu jako takovém, tak každý sportovec je člověk, a to si málokdo uvědomuje. Člověk, který má problémy jako každý jiný. Má určité vztahy, a především vztah sám se sebou. A problém je ten, že my jsme dnes determinováni prostředím, které je extrémně hozené do výkonu, do tlaku na výkon, peníze atd. A já říkám: to je v pořádku, to patří ke sportu. A pokud nejsi schopen tento tlak unést nebo nechceš, můžeš od toho jít. Jako třeba tenistka Bartyová. Naomi Ósakaová je teď hodně na hraně. Kdo je zodpovědný za tlak, který si připustím? Jenom já. Pokud znám sám sebe, tak beru v potaz, že je tam extrémní tlak. A nemusím ho snášet, mohu odejít. Já se jako jediný živočišný druh vědomě mohu rozhodnout, co budu dělat. Na rozdíl od medvěda. My jsme tedy hozeni do tlaku na výkon a závislí na externích cílech, ale chybí tam významně ta druhá složka – nazvu to sebepoznání nebo uvědomování, kým jsem. Mám terminus technicus, se kterým hodně pracuji: Tělo nikdy nelže. To znamená: spousta lidí - vy, já - zažíváme určité situace a v nich se nějak cítíme. Můžeme se bavit o vztazích a najednou začneme něco cítit. Nebo se začneme bavit o olympijském zlatu a najednou: Co cítíte, když o tom mluvíte?“

Co cítí?
„To se mi stává u těch mladších. Najednou řeknou: Hele, já cítím tady v břiše takový tlak, když se o tom bavíme. Jdeme blíž a zjistíme, že ten klučina tomu nevěří. Hlava by chtěla, okolí, trenéři, tatínek a on v to uvěřil. Ale je tu podvědomá mysl, která tvoří 95 procent naší osobnosti. Jsou to podvědomé programy. A podvědomí, to je naše fyzické tělo, bod, kde jsou sportovci velmi často v konfliktu. Něco chtějí, všichni říkají, že na to mám, že mám formu, ale já cítím třeba úplně něco jiného. A když nejsem v souladu sám se sebou, projeví se to i fyzicky, například zraněním. Ale pošlapává to i sebedůvěru, dostávám to do jiné energie, jiných harmonií.“

V tom, že tělo nikdy nelže, vám dávám za pravdu. Ale právě proto vás vyzvu, abyste popsal ty svoje čtyři nohy: stravu, trénink, regeneraci a mentální přípravu.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud