Úkol pro český sport zní jasně – na vrcholu bojovat se světem, vozit domů medaile, u mládeže pracovat na kondici populace. Podhoubí někdejší národní pýchy ale vysychá a pomoc nepřichází. V návrhu státního rozpočtu pro příští rok je na celkové zabezpečení sportu vyčleněno 5,2 miliardy korun. Je to nejnižší částka za posledních osm let. Ještě ostřejší světlo na tohle číslo vrhá srovnání se sousedy. Polsko se chlubí rekordním rozpočtem na sport v přepočtu víc než 18,5 miliardy. Orbánovo Maďarsko dokonce každým rokem lije do svého systému v přepočtu 30 miliard korun.
Součástí nové koncepce podpory rozvoje sportu je výrazný růst financování ze státního rozpočtu. V příštích deseti letech by měly roční příspěvky narůst na 12 – 15 miliard korun.
Pozor! Tohle není aktuální, nýbrž osm let stará zpráva. V roce 2015 byl za tehdejšího ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka schválen návrh koncepce podpory rozvoje sportu do roku 2025. Počítalo se v něm, že podpora sportu během deseti let vzroste na úroveň 0,3 – 0,4 procenta HDP.
Realita je taková, že před vypršením desetiletky, která měla dát podfinancovanému českému sportu nový život, leží na stole návrh na podporu 5,2 miliard korun pro příští rok. A vláda na něm trvá, navzdory ostrým protestům sportovního prostředí.
„Nikdo nebouchne do stolu: Máme tady koncepci do roku 2025, ale vůbec ji neplníme,“ říká předseda České unie sportu Miroslav Jansta. „Od roku 2021 se podpora sportu stále snižuje, pociťujeme nedostatek trenérů a bohužel evidujeme také úbytek organizovaných sportovců, zejména z řad dětí a mládeže. Sportovní infrastruktura dlouhodobě chátrá a zůstane-li podpora sportu na příští rok v navržené výši, hrozí skutečný kolaps sportovního prostředí.“