Co mají společného sport a psaní knih? Nejen to prozradil Štěpán Javůrek
Další díl pořadu Přes Příkop je tu. Tentokrát Zdeněk Haník a Matěj Machytka hostili ve studiu iSport Štěpána Javůrka - úspěšného spisovatele, bývalého volejbalového trenéra a metodika Českého volejbalového svazu. Pravidelně vyráží běhat do oblasti Krušných hor, kde žije. Kolik kilometrů ročně naběhá, dokáže během toho vymyslet zápletky svých knih a jak vzpomíná na ultramaratony, kterých se zúčastnil? I to prozradil ve videorozhovoru.
Štěpán se již dříve vyjádřil, že se mu mnohem lépe žije s přijetím vlastní průměrnosti. Jak svůj výrok vysvětlil?
„Já jsem se vždy snažil být někým, kým nejsem. Sportoval jsem, a tak jsem chtěl být olympionik, ačkoliv muselo být jasné, že to tak nedopadne. Jak říkám, že každý máme něco dáno. Já jsem se snažil, ale na druhou stranu jsem tomu nedával úplně všechno, co jsem měl, abych vůbec tu šanci dostal. Pak i jako trenér jsem se snažil být úspěšný, to jsem do určité míry snad i byl, ale mohl jsem být víc, kdybych byl ochotný tomu dávat víc. Stále jsem se stylizoval do role někoho jiného a teď žiju tak, že jsem se smířil s vlastní průměrností, ale v tom nejlepším slova smyslu.”
To poté rozvedl na konkrétních případech..
„Běhám, ale vím, že nikdy nepojedu na olympiádu. Píšu, i když vím, že nikdy nedostanu Nobelovu cenu a mohl bych pokračovat...Dělám všechny věci nejlépe, jak jsem v ten daný moment schopný, ale nehoním se za dokonalostí, protože žádná dokonalost v životě neexistuje.”
Autor se v kondici udržuje tím, že pravidelně běhá. Počítá si kilometry?
„Můj nejlepší výkon, který je tak dva, nebo tři roky starý, je přes 5000 kilometrů ročně. To byl velký sportovní výkon, ale dneska už si vzdálenost každý den neměřím, ale můj odhad je, že teď uběhnu mezi 2500 a 3000 kilometrů za rok.”
Co ho k běhání přivedlo?
„Byl to pro mě jeden z úplně nejzásadnějších zlomů, poprvé jsem překonal sám sebe. Nebyl jsem v nejlepší formě, atakoval jsem hranici 120 kilogramů a právě tehdy jsem se rozhodl začít se sebou něco dělat. Ale asi dvacetkrát jsem začal a přestal.
Kdy tedy přišel ten moment, od kterého už to nevzdal?
„To si pamatuji naprosto přesně. Řekl jsem si, že v roce 2017 uběhnu alespoň 5 kilometrů denně a hned 1. ledna po obrovském silvestrovském mejdanu jsem vstal v Loučné pod Klínovcem, všude sněžilo…Všechny okolo jsem celý advent otravoval, že od Nového roku začínám, a tak nebylo možné to hned vzdát.”
Štěpán každý den uběhne minimálně 5 kilometrů, ale absolvoval i ultramaratony. Jak na ně vzpomíná?
„Běžel jsem Krkonošskou stovku se svým kamarádem a to jsem ho při tom běhu nesnášel. Přemýšlel jsem, proč někde v noci běžím po horách. Začalo se mi to líbit, až když jsme doběhli, to jsem si uvědomil, co za výkon mám za sebou. Byl jsem do toho tedy trošku vmanévrován a občas už to bylo problematické, že souhlasím a až pak začnu přemýšlet, co to znamená pro můj čas a energii. Dnes už jsem ve fázi, že když je to pro mě opravdu nemožné, tak se omluvím a přiznám, že jsem se přecenil.”
Nemá spisovatel v plánu, že by i díky dlouholeté zkušenosti se sportem, napsal knížku právě s touto tématikou?
„To se klidně může stát, ale teď si to neumím představit. Při psaní je nejdůležitější ten nápad a inspirace, které já mám spoustu, ale žádná se teď sportu nedotýká - z toho, co mám rozepsáno, nebo připraveno. Ale nevylučuju to.”
Na jaké další otázky Štěpán ve videu odpověděl:
Jak může psát o vzdálených tématech a obdobích, která sám nezažil?
Co má psaní knih a obecně sport společného?
Proč nedokončil studium práv?
Jak se mu podařilo najít sebekázeň a začít dotahovat projekty?
Jaký nejdelší běžecký závod kdy absolvoval?
Dokáže při běhání vymyslet obsah svých knih?
Jak přistupuje k psaní? Ví od začátku, jak příběh dopadne?
Kdy a díky čemu se stal spisovatelem?
Pomohl mu sport lépe se vyrovnat s kritikou?
