S knírem pro medaili. Jsem ready ji urvat, hlásí brokař Tomeček
Zlato Jiřího Liptáka i stříbro Davida Kosteleckého v trapu se na minulých olympijských hrách nesmazatelně zapsalo do české sportovní historie. Daleko od cenného kovu ve střelbě nebyl ani skeetař Jakub Tomeček, který v Tokiu skončil sedmý. Třiatřicetiletého brokaře čekají ve Francii dvě možnosti k zisku medaile, kromě individuálního závodu bude ve smíšené dvojici střílet po boku Barbory Šumové. „Jsme první dvojice, která bude za Česko bojovat ve střelbě. Nemůžu k tomu moc říct, protože zkušenost tam chybí. Ani jsem se vlastně nikoho nemohl zeptat,“ říká rodák z Kyjova pro deník Sport a web iSport.cz.
Jaká jsou očekávání před vašimi třetími olympijskými hrami?
„Vyšší a vyšší. Každý čeká, že to bude dobré, když tam jedu potřetí. Uvidíme. Ono je blbé říkat, že si jedu pro placku a nakonec pak vysvětlovat, proč to nedopadlo. Natrénováno mám. Poslední závod před Paříží ukázal, že jsem na dobré cestě, tak snad to dopadne.“
Ve sbírce máte několik medailí z mistrovství Evropy, hodila by se i olympijská.
„Což o to, chtěl jsem ji už v Tokiu. Tehdy mi nepomohlo, že se to o rok posunulo. Měl jsem životní fazónu a vyhrával, kam jsem přijel. Bylo to fakt dobré, jel jsem bomby. Bohužel to posunuli a forma odešla. Před olympiádou jsem se po výkonnostní stránce necítil zrovna dobře, ale naštěstí to přímo v závodě bylo celkem fajn. Dlouho jsem byl na prvních příčkách a dokonce mi odešla i nervozita. Paradoxně když se mi ulevilo, přišlo něco špatného. Vyřadil jsem spoustu kvalitních soupeřů, ale takový gól do prázdné branky zapříčinil, že jsem skončil před branami finále.“
Jak to máte teď, necelé tři týdny před závodem? Nervozita přichází?
„Bije se to. Jsem narozený jako blíženec, takže si ve mně povídá několik lidí. Záleží, kdo má zrovna slovo. (úsměv) Chvilku jsem nervózní, chvilku se těším. Poslední dny mám náladu takovou, že jsem ready to urvat, což je fajn. Snad to vydrží.“
Jisté místo na olympiádě jste si vybojoval už v roce 2022. Byla to výhoda?
„Popravdě ono je to strašné, protože dva roky čekáte. Forma jde třikrát nahoru a třikrát dolů. Je samozřejmě lepší se tam kvalifikovat při první příležitosti, než se strachovat do poslední chvíle, ale co se týče načasování, taky to není úplně nejlepší možná varianta. Letos jsem si to vnitřně snažil nastavit tak, že vrchol sezony přijde až na olympiádě. Všechno jsem k tomu směřoval.“
Do Francie letíte hned dvakrát. Pět dnů budete trénovat, pak se vrátíte a znovu tam poletíte. Proč jste se takto rozhodl?
„Já i trenér máme rodiny a malé děti. Nechceme trávit tři týdny bez nich. Bylo by mi smutno.“
Takže v průběhu slavnostního zahájení 26. července budete v Česku, že?
„Paříž je stejně asi tři hodiny od místa, kde budeme závodit. Zahájení začíná v pozdních hodinách, takže na ubytování bychom se dostali asi ve tři ráno. Nejsem nejmladší, abych někde pařil a druhý den fungoval. I kdybych měl možnost druhý den odpočívat a přespat někde ve vesnici, myslím si, že je to zbytečné. Až nebudu závodník, zajedu si na olympiádu a užiju si to se vším všudy. Počkám si, až bude klid.“
Na střelnici v Châteauroux jste už byl?
„Ano, v březnu. Byly tam opravdu hnusné podmínky. Pršelo, chvilkami sněžilo, fučel vítr, byla zima... Fakt hnus. Popravdě jsem tam vystřílel asi nejhorší výsledek za čtyři roky. Ale dokázal jsem se psychicky oklepat, prostě všechno bylo špatně. Teď doufám, že naopak všechno bude dobré.“
Nakousl jste psychickou stránku. Jak se na olympijský závod budete připravovat?
„Je ideální, když si to člověk nepřipouští. Není to tak, že bych si dal čtyři piva, dvoje žebra a šel spát. Normálně funguju, snažím se nějakým způsobem držet zdravý režim, na který jsem už pár měsíců najel. Samotný závod pro mě začíná asi půl hodiny před položkou.“
Vidím, že jste si nechal narůst knírek. Prozraďte, jak to vzniklo?
„Začalo to takovým hecem. Pokud člověk vypadá třicet let stejně, hledá něco, co by změnil. Když jsem si knírek nechal narůst, prvotní reakce byly takové, že by se to vypíplo.“ (směje se)
Až tak?
„Přišel jsem s tím za manželkou a řekl jsem jí, že naše manželství vystavím náročné zkoušce. Viděla knír, začala se hodně smát. Dále jsem jí řekl, že pokud ženy mohou nosit zvonové kalhoty, já můžu nosit knír. (směje se) Popravdě jsme si na ten knír už zvykli, takže uvidíme. Třeba přinese štěstí.“
Takže pokud urvete medaili, půjde dolů?
„Ano. Doufám, že nebudu muset čekat až do Los Angeles a rituálně ho budu moct oholit někde na pódiu v Paříži.“ (usmívá se)
