Taťko, vyhraješ! Lipták (42) o obhajobě zlata na LOH: Nejsem jako Bolt
Když se na poslední letní olympiádě vedle sebe postavili na stupně vítězů Jiří Lipták s Davidem Kosteleckým, pro české sportovní fanoušky to byl vskutku krásný, možná až dojemný pohled. Ze slavné brokařské dvojice se do Francie tentokrát vydá v roli závodníka pouze Lipták, který se pokusí o obhajobu zlaté medaile v trapu. „Už jsem zažil, jaké je olympiádu vyhrát i zkazit,“ říká pro deník Sport a iSport.cz dvaačtyřicetiletý střelec, který se pod pěti kruhy ukáže celkově potřetí.
Cítíte se před odletem do Francie pod tlakem?
Úplně si to nepřipouštím. Samozřejmě slyším otázky typu, jak se cítím jako obhájce, jaká je forma. Když si uvědomím, že odjíždím skoro na tři týdny pryč, naskočí mi husí kůže. U srdíčka se mi udělá úzko z toho, že dlouhou dobu budu jinde, ale zároveň přijde pocit, že už to všechno začíná. Člověk by tam měl jet především s respektem. Mám to nastavené tak, že pokud mám ze závodu respekt, výsledek bývá lepší, než když jsem klidný. Za 28 let, co střílím, jsem zjistil, že podávám lepší výkony, když tam tlak je. Stres vnímám jako přítele.
Takový přítel se může hodit, že?
Může, ale čekám, že úplně to na mě dolehne až na místě. Zatím je to pohodička, tréninky...Jak říkal nebožtík Broňa Bechyňský: nejhorší smrt je z vyděšení. Já nejsem úplně vyděšený, ale respekt mám.
S jakým umístěním budete spokojený?
Budu mít dobrý pocit z toho, když udělám co nejméně zbytečných chyb. I kdyby to na medaili nestačilo, odjížděl bych s pocitem, že jsem udělal maximum. Pokud by zbytečné chyby přišly, štvalo by mě to. I ostatní sportovci říkají, že obhájit je těžší než vyhrát poprvé. Ono je složité vyhrát i dva závody po sobě tady v Česku, natož dvakrát olympiádu.
Ano, na olympijské úrovni je konkurence obrovská.
Ve střelbě může vyhrát kdokoliv, nikdo slabý tam nebude. Střílení je specifické v tom, že na mistrovství světa nebo Evropy musíte skončit nahoře, dostat se na olympiádu je prostě složité. Probojovali se tam střelci, kteří de facto dokázali nějaký větší závod vyhrát. A můžou vyhrát i olympiádu.
Jedním z favoritů ale budete také vy.
Nejsem jako Bolt, který letěl na olympiádu a věděl, že skončí první, nejhůř druhý. U nás to takhle není. Musím počítat i s tím, že se třeba vrátím s patnáctým místem.
Stále často vzpomínáte na zlatou radost z Tokia?
Je to tři roky, uteklo to, ale zavzpomínám na to rád. Když se s někým bavím, lidé mi říkají, že to bylo nádherné a udělali jsme jim radost. Připomínám si to jenom takhle. Že bych se ale každý večer díval na záznam? To ne. Život jde dál, člověk nemůže usnout na vavřínech po jednom výsledku.
Při olympijském finále jste si otočil kšiltovku. Hodláte to tak udělat i letos? Bude z toho rituál?
Uvidíme. (směje se) Když bude svítit slunce, něco si člověk na hlavu dát musí. Kšiltovky jsme nafasovali dvě, takže pokud bude teplé počasí, je to možné. Nemůžu riskovat, že bych dostal úpal. Jestli se ale kšiltovka nevyčerpala už v Tokiu, to nevím. (usmívá se)
Co takhle si dát na hlavu něco jiného?
Ještě jsme dostali vodácký klobouček, takže změnit bych to mohl. (směje se)
Na startovní listině tentokrát bude chybět váš parťák David Kostelecký. To zamrzí, viďte?
Je to sice individuální sport, ale je mi líto, že tam budu sám. David měl do poslední chvíle velkou šanci, letos měl i dobré výsledky, takže v žebříčku vystoupal vysoko. Vypadalo to, že by na postupové místo dosáhnout mohl, jenže nakonec se to nepovedlo.
Každopádně přímo v dějišti olympiády bude, čeká jej role spolukomentátora ČT.
Když se budu trápit a něco mi nepůjde, určitě mi ochotně poradí. Možná si to i víc užije, bude tam větší české zastoupení. Podle mě bude komentovat i ostatní disciplíny: malorážku, vzduchovku i pistole. I když nevím, jak velký odborník v tom je. Každopádně Michal Dusík ho určitě využije, pro Davida to bude zážitek z druhé strany. Možná bude nervóznější, než když sám střílel.
Byl jste už na střelnici v Châteauroux?
Ne. Trénovat se tam dalo někdy v březnu, ale od dubna tam probíhala rekonstrukce. Dokonce jeden kamarád z Tchaj-wanu doletěl na přípravu, jenže střelnice byla zavřená. Máme ale fotky, víme, jak to tam vypadá, takže jsme tomu přizpůsobili vše. Neviděl jsem opodstatnění v tom, že v březnu bych tam vystřílel dva tisíce nábojů a další čtyři měsíce střílel na jiných střelnicích. Kdyby byla možnost jet třeba čtrnáct dnů před olympiádou, dávalo by to smysl. Ale nešlo to.
Jak bude v dějišti OH vypadat vaše příprava?
Šest dnů můžu trénovat, dva dny trvá závod. Určitě není dobré střílet osm dnů v kuse. Každý den tam budou dvě tréninkové položky, ale jeden den si určitě dáme oraz. Mám rád trošku soukromí, nemusím být za každou cenu středem pozornosti. Je důležité být v klidu a zavřít se do bubliny.
V jednom z minulých rozhovorů jste zalitoval, že vaše děti byly při poslední olympiádě ještě malé a moc to nechápaly. Teď už je to jiné, že?
Nebylo to tak, že by to tehdy úplně nevnímaly a nechápaly. Jen tak moc nevěděly, co to znamená, ostatně Karolínka měla sedm. Teď v tom ale mají jasno, protože mi říkají: taťko, ty vyhraješ!
