Šachový mág Hort (81): Měl byste zmizet, radila mi soudružka. Štěnice v bytě i odsouzení po emigraci

Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
Legendární šachový mistr Vlastimil Hort
8
Fotogalerie
Scarlett Wilková
Ostatní
Vstoupit do diskuse (1)

Mým snem bylo žít ve svobodné zemi. Nelitoval jsem, že jsem emigroval. Ale přijel jsem zpátky hned po revoluci v roce 1989. Dřív jsem nemohl, odsoudili mě tady k dvanácti měsícům nepodmíněně a zabavili mi majetek.

Jsem čechoněmecký Kladeňák. Babička mluvila německy, pocházela od Karlových Varů, otec byl od Kladna a maminka z Chrudimi. Narodil jsem se rok před koncem války a mám na dětství krásné vzpomínky. Žili jsme blízko lesa a se sestrou Renatou jsme chodili sbírat plodiny. Díky tomu jsem už v mládí poznal houby. Pak jsem si udělal kurzy, tak jsem sbíral nejen hřiby, ale i holuběnky a všechno možné.

Moc prachů jsme neměli. Žili jsme v domě, který postavil náš děda díky tomu, že dělal na šachtě. Táta dělal v Poldovce, pak hrál na hoboj v divadelním orchestru. Maminka si přivydělávala šitím. Válku znám jen z vyprávění, naše rodina ji přežila, ale po osvobození se u nás v domě usadili Rusáci a zničili nám celý sklep. Chodili do něj na záchod. Tatínek po nich musel uklízet, tak je pak celý život nesnášel. Byl sociální demokrat, komunisty neměl rád, a když byla sociální demokracie násilně sloučena s komunistickou stranou, zmačkal průkazku. To si pamatuju, jak byl naštvaný.

V dětství jsem býval malinký, často nemocný. Až na gymnáziu jsem vyrostl a všechny kluky dohnal. A v mnohém předehnal.

Moje šachové začátky

Nemoc mi pomohla k tomu, že jsem se naučil hrát šachy. Byl jsem v nemocnici, měl horečku a nemohl spát. Pan doktor Novák mi řekl, že když teda nemůžu usnout, něco mi ukáže. A přinesl šachy. Naučil mě první tahy. Rodiče pak hledali někoho, kdo by se mnou hrál. Přihlásil se soused Vrba, vdovec, ale řekl: „Paní Hortová, ta věc má háček. Já musím vždycky nejdřív nakrmit sto králíků.“ Měl belgické obry.

A tak jsem, abych mohl hrát, chodil sbírat pampelišky, jetel, všechno možné pro ty králíky. A pak jsme hráli. První partie šla, ale pan doktor mi zapomněl vysvětlit, co je braní mimochodem. Když jsem pak dostával mat, říkal jsem, že Vrba je podvodník, že s ním dál hrát nechci. Pak se to vysvětlilo a já jsem pravidla pochopil. Jako první honorář jsem dostal od Vrby králíka. Pět a půl roku mi bylo. Tak to je moje první vzpomínka na šachy.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuze (1)