Hvězdy v zajetí esemesek
Tahle revoluce se neodehrává na trávnících, kurtech a palubovkách. Kdepak: probíhá na displejích mobilních telefonů a obrazovkách počítačů. A její výsledek je radikální: díky Twitteru neměli fanoušci ke sportovcům nikdy blíž.
Chcete, aby vám posílali zprávy Lance Armstrong, Serena Williamsová nebo Shaquille O´Neal? Není nic jednoduššího.
Díky stále rostoucí internetové komunitní síti Twitter se můžete stát jejich virtuálními přáteli a dostávat na mobil nebo do počítače krátké vzkazy – tedy „tweety“ – od oblíbených sportovních hvězd.
„Dneska jsem v show Davida Lettermana. A jaký jste měli víkend?“ napsala třeba nedávno pro více než půl milionu svých „přátel“ Serena Williamsová.
Pokud chcete, můžete odpovědět. A když budete mít obrovskou kupu štěstí, třeba vám váš idol odpoví zpět. Pro fanouška je takový těsný kontakt s hvězdou úplným rájem. 
„Není to úplně osobní, ale aspoň to tak vypadá,“ popisuje oblíbenost Twitteru mezi fanoušky sportovní psycholog Edward Hirt. „Fanoušek se cítí jako součást party, která hvězdu obklopuje.“
Netřeba také dodávat, že funguje i pocit ztotožnění se s vítězem. Jenže kromě fanoušků si Twitter oblíbili i sportovci: na stránce www.twitter-athletes.com je jejich dlouhý seznam, na němž nechybí hvězdná jména.
Důvod? Operace s Twitterem je nesmírně jednoduchá: stačí sms zpráva o maximálním rozsahu 140 znaků. Žádné internetové blogy, žádná aktualizace osobních webových stránek.
Na masérském stole po tréninku vezme sportovec do ruky mobil a během pár vteřin pošle zprávu statisícům „přátel“.
„Teď jsem konečně reportér,“ zaradoval se v jednom ze svých „tweetů“ basketbalový obr Shaquille O´Neal, zřejmě nejoblíbenější sportovec na Twitteru, jehož vtipné „hlášky“ plné slangu sleduje přes milion a půl fanoušků po celém světě.
O´Neal tímto vzkazem trefi l hřebíček na hlavičku: k čemu jsou teď novináři, když mohou fanoušci sledovat – alespoň částečně – své miláčky takřka v soukromí?
A je také určitě zábavnější číst bezprostřední „tweety“ než poslouchat klišé z tiskových konferencí o „důležitých zápasech“ a „stoprocentním nasazení“.
Problém ale nastane, když některá z hvězd propadne Twitteru až příliš. Charlie Villanueva, hráč týmu NBA Detroit Pistons, si vysloužil tvrdou kritiku, když ještě v dresu Milwaukee „tweetoval“ během poločasu zápasu v Indianě a ptal se svých „přátel“ na nějakou dobrou restauraci ve městě.
Jeho mobil okamžitě zaplavily desítky tipů. Podobně propadla „tweetování“ i Serena Williamsová během letošního Wimbledonu. Z Twitteru nejsou nadšení ani trenéři.
„Naše hráčky si posílají esemesky, i když cestují jedním autobusem,“ stěžuje si kouč ženského basketbalového týmu z Tennesee Pat Summit.
„Důležitou součástí týmového soužití je přitom vzájemná komunikace. Mluvit se svými spoluhráčkami.“
Twitter odmítá i hráč amerického fotbalu Omar Gaither. „Je to zásah do soukromí. Jako kdybyste byl v reality show a kamera vás sledovala celý den.“
Jenže to je evidentně to, co většinu sportovců přitahuje. Navzdory ojedinělým kritickým hlasům tak sportovní twitterovská komunita poroste. Do 140 znaků se totiž „vejde“ skoro každý.
