Střelec Kostelecký: Jsem jako Federer

Jste ve formě?
„Poslední dobou jsem trénoval s novou zbraní, vyhrál jsem dva závody v dobrých číslech. Zatím to jde. Uvidíme, jak se vyrovnám s aklimatizací. Mám na to jenom dva dny.“

Jaké to je být zase na místě svého životního úspěchu?
„Rád by se sem vracel asi každý člověk a od olympiády tady žádný závod nebyl. Je příjemnější sem jet na finále Světového poháru než na olympiádu. To byl i stres. Teď se na závody těším.“

Olympijská střelnice není příliš využívaná a mělo jí hrozit zbourání. Hrozí to stále?
„Myslel jsem si to, ale příští rok v dubnu je tu zase Světový pohár. Překvapilo mě to, ale jsem rád. Střelnice je to pěkná a doufám, že se tady bude pokračovat.“

Máte po olympiádě ještě náladu objevovat Čínu i mimo střelnici?
„Není moc času. Před olympiádou jsem se byl podívat na Čínskou zeď a do Zakázaného města. Pokud bude prostor, těším se na čínskou masáž. Minule jsem si ji v hotelu dal a bylo to super. Nejste z toho tak dodělanej jako z thajské masáže, kterou dva dny cítíte. Před závodem určitě udělám nějakou fyzickou aktivitu. Půjdu si zaběhat, zaplavat. Potom se v klidu podívám na film, žádný velký vyvádění.“

Nezkusíte ani místní lahůdky?
„To není můj šálek kávy. Mně dokonce víc chutná čína u nás, jídla jsou tam líp ochucená, v Číně jsou bez chuti.“

Letos máte za sebou dlouhou sezonu včetně čtvrtého místa na mistrovství světa. Zbyla ve vás ještě motivace bojovat o úspěch ve Světovém poháru?
„Finále je vždycky jen pro ty nejlepší. Jsem rád, že jsem se sem dostal.Není jednoduché se kvalifikovat. Letos jsem měl obecně dobrou sezonu. Čtvrté místo z mistrovství světa je sice nešťastné, ale bylo to moje první finále, předtím jsem se tam nikdy nedostal. Navíc mi do sezony pořád zasahovala olympiáda z loňského roku. A mě se přesto podařilo udržet se celý rok jako jednička žebříčku.“

Cení se mezi střelci postavení v žebříčku podobně jako třeba v tenise?
„Žebříček funguje čtyři, pět let. Není to tak sledovaný jak u tenistů. Ale troufám si říct, že jsem ve vedení nejdelší úsek od té doby, co to zavedli. Bylo by super to udržet celých dvanáct měsíců. Někdo by možná mohl říct, že jsem jako Federer v tenise. Ale on tomu dominuje daleko víc. Pokusím se zůstat vepředu co nejdéle, ale jsem pořád nohama na zemi.“

Už jste se trochu vzpamatoval z humbuku po olympijském úspěchu?
„Život se vrátil do normálních kolejí. Je to v pohodě. Mohlo by se odrazit v příští sezoně. Doufám, že bude lepší než tahle. Letošní sezona nebylašpatná, ale příští rok budu mít víc energie a času se připravit.“

Co nejvíc vás letos vyčerpávalo?
„Setkal jsem se s hodně lidmi. Politici mi dávali různá ocenění. Absolvoval jsem spoustu rozhovorů, setkání. Nechtěl jsem lidi odmítat. Bral jsem to tak, že je to dobré pro popularitu sportu. Musel jsem ale překopat celý svůj režim. A i před olympiádou jsem cítilstres. Chystal jsem se na ni čtyři roky a těšil se, že po ní bude klid. Únava se nashromáždila. Kolikrát jsem byl se silami na dně. Ale lepší řešit tyhle starosti, než skončit dvacátej.“

Taky jste se díky úspěchu podíval k bojové jednotce do Afgánistánu a přežil tam nálet…
„Je pravda, že kdybych neměl medaili, tak ta myšlenka asi nevznikla. Zažili jsme tam ten kritický moment a občas si na to vzpomenu. Jsem hrozně rád, že žiju tam, kde žiju. Moc lidí si ani neváží, co máme tady. Hodně nadáváme. Ale jsou země, kde řeší každý den něco jiného. Je dobrý to vidět.“