Sedím v kajaku, přede mnou je více než půlkilometrová trať a srdce mi buší o sto šest. Klidný závod na vodě? Ani náhodou! Čeká mě pořádný sešup sněhovým korytem. Snow Kajak Cross, tak se říká prý nejdrsnějšímu závodu letošní zimní sezony. Nový adrenalinový sport, který se jel na sjezdovce v Herlíkovicích, jsem si vyzkoušel na vlastní kůži. Závod, kdy se na trati mezi sebou melou třeba i čtyři borci v lodi při téměř padesátikilometrové rychlosti, chce pořádnou dávku odvahy.
Monstrózní sněhové koryto s klopenými zatáčkami až do výšky pět metrů a v něm tři nebo čtyři kajaky.
Na půlkilometrové trati je převýšení semdesát metrů. Když jede člověk těsně nad zemí, rychlost, kterou se klouže dolů, se zdá sakra rychlá. Navíc jede tělo na tělo s dalšími závodníky. „Dá se to ovládat?“ ptá se mě jeden z diváků, který na startovním roštu smeká před odvahou sněžných kajakářů.
„To jede samo. Je to vlastně neovladatelné,“ nabízí odpověď můj zkušenější soupeř. „Ale snad se to dá přežít,“ namlouvám si s úsměvem.
Jedu ve druhé rozjížďce. Předtím jsem si zkusil jen jednu zkušební jízdu, při které jsem ale neměl soupeře. Teď do mě budou žďuchat hned další dva borci. Když všichni vidíme, jak v první rozjížďce po drsném karambolu vylétnou z trati dva kajaky, přechází nás poslední zbytky humoru.
Jeho »řidiči« dokonce přelámou pádla! „Tady je najednou nějaké ticho,“ rýpne si do nás další divák. „Tři, dva, jedna, teď,“ hlásí startér. Už nejde couvnout!
Souboj kajak na kajak je tu hned po pár metrech. Stačí jeden kontakt a už se točím v korytě jak hadrový panák. Jedu dál, ale až třetí v pořadí. Jediné pozitivum je, že do nejnebezpečnější zatáčky neletím v plné rychlosti.
Postupně oba borce během dalších sedmi zákrut dojíždím, ale mají velký náskok, a tak se potkáme až v bazénu, kterým je trať stylově zakončena.
Přestože to byla má poslední jízda, musím uznat, že jsem si to maximálně vychutnal. A hlavně: Přežil jsem! A díky super zážitku bych do toho šel příště znovu.