Vznášeli se, padali, či prostě jen létali vzduchem. Vyzkoušeli si něco, co normálně nedělají. Adrenalinu vstříc vyšli v pátek sportovci jako Tomáš Kraus, Ondřej Bank, Michal Šlesingr či Dušan Kožíšek, kteří v Praze navštívili nově vybudovanou Skydive Arenu. Ve speciálním větrném tunelu pak simulovali pocity z volného pádu.
Létání je složitý proces. A sportovci, kteří si ten pocit chtěli ve speciálním simulátoru vyzkoušet, to poznali. Na těle přiléhavou kombinézu, pevně připnutou helmu, na očích zase speciální brýle. Pozor, žádné cennosti.
„Kdyby vám v tunelu vypadly, mohly se vám okamžitě vrátit do obličeje,“ varoval předem skupinku českých sportovních reprezentantů školící instruktor. Bylo to jediné upozornění. Pak se vše neslo ve víru zábavy.
Zejména, když jeden po druhém zkoušel devadesátivteřinové vznášení v letové komoře. Někdo se držel příliš při zemi, jiný letěl moc vzhůru, další se zase bouchl o pevné sklo.
„Vůbec to ale nebolelo. Prostě to k tomu patří,“ přiznal s úsměvem kajakář Vavřinec Hradílek. Když do vás od ze zdola vzduchové komory o průměru 4,3 metru proudí vzduch od 160 do 250 kilometrů za hodinu, pak se to prostě může stát.
„Jednou se blbě pohnete a můžete okamžitě vyletět vzhůru nebo naopak sletět dolů,“ popisoval svůj zážitek skikrosař Tomáš Kraus. „Trochu mě z toho bolí ramena a záda, ten zážitek je ale nádherný.“
„Mám už zkušenosti z letadla, tady jsem ale musel dělat spoustu věcí skoro naopak,“ přidal se i lyžař Ondřej Bank. „Záleží, jak každého vezme vzduch. Bavilo mě to, vydržel bych v tom další půlhoďku,“ doplnil.
Kdo letěl moc nízko, zastavil se o vypruženou mříž z ocelových lanek. Kdo letěl příliš vysoko, toho už chytal jeden z připravených instruktorů. Stejně tak, jako když někdo padal moc rychle dolů. Síla vzduchu byla evidentní a bylo tedy i důležité držet modelovou pozici. Ač se nohy i ruce pod přívalem klepaly.
„Měl jsem z toho fakt respekt, ale nakonec to nebylo tak hrozné,“ oddychl si třeba běžkař Dušan Kožíšek, který si podobnou zkušenost dopřál poprvé „Dělal jsem nějaké chyby. Především šlo o to se uvolnit, protože tam je každé zaváhání znát,“ dodal.
Někteří si ale zase počínali jako mazáci. Zejména basejumper Kaleta (který si dovolil i speciální salto) nebo biatlonista Michal Šlesingr, který už absolvoval přes sto třicet seskoků z letadla.
„Je to něco jiného, venku nemáte žádné bariéry. Tady je ale zase důležitá prostorová orientace a koordinace, aby se to moc nepokopalo,“ uvedl na závěr známý milovník adrenalinových sportů.
