Košťál: Já jsem se politicky neangažoval
Jsou jako dva magnetické póly, jejich filozofie se navzájem naprosto odpuzují. Na straně jedné místopředseda ČMFS Vlastimil Košťál, na straně druhé publicista Jan Rejžek.
Jsou jako dva magnetické póly, jejich filozofie se navzájem naprosto odpuzují. Na straně jedné místopředseda ČMFS Vlastimil Košťál, v jehož slovníku hrají prim výrazy jako kapitál či zisk. Na straně druhé publicista Jan Rejžek, jehož prioritami jsou morálka, síla myšlenky - a také hon na bývalé estébáky. Očekávání, že tohle setkání přinese střet ostrý jako břitva, se naplnilo. Rejžek na přivítanou odmítl podat Košťálovi ruku - a pak se spustila oboustranná slovní palba. REJŽEK: "Nedávno jsem se dozvěděl, že žalujete Lidové noviny. Cítíte se prý být dotčen formulací, že jste špatný manažer, což jsem o vás napsal po skandálu v hotelu Praha. Vaše právnička v žalobě píše, že objektivní subjekty prý vaše kvality uznávají. Mohl byste mi, prosím, vysvětlit, co nebo kdo je to ten objektivní subjekt? To slovní spojení je totiž nesmyslné, víte?" KOŠŤÁL: "Ta žaloba nebyla sepsána kvůli tomu, co jste zmínil, ale kvůli formulaci, že kdybyste viděl můj obličej denně, tak taky chodíte do bordelu a chlastáte." REJŽEK: "To jsem nenapsal." KOŠŤÁL: "Napsal, a to je meritorní. A to, pane Rejžku, není názor, ale urážka." (Doslovná citace diskutovaného článku: "Ostatně, já být reprezentantem a mít pořád před sebou tvář naprosto neschopného manažera Vlastimila Košťála, tak jsem z beznaděje nametený a v náručí nějaké povětrné ženštiny snad denně.") REJŽEK: "Budete se divit, ale i urážka je názor." KOŠŤÁL: "Ano, ale ve čtvrté cenové skupině, a to jaksi není moje úroveň. Jestli z téhle žaloby vysoudím nějaké peníze, tak je dám na charitu, protože já je nepotřebuju, ale kvůli tomu jsme se tady asi nesešli. Takže dotaz zněl, co jsou to objektivní skutečnosti. To jsou fakta a fakta jsou taková..." REJŽEK: "Prosím vás neučte mě novinářskou etiku, buďte tak laskav!" KOŠŤÁL: "Etika je taková, že když někdo mluví, druhý mu neskáče do řeči. Takže k těm faktům. Pokud hodnotíte moji fotbalovou činnost, nemůžete pominout, že jsem se Spartou za pět let získal tři tituly a dvě druhá místa, pak tam bylo vítězství v poháru, dvakrát finále poháru, pětkrát Champions League, třikrát postup do další fáze - to jsou fakta. K tomu oddlužení klubu, výstavba tréninkového centra, to je hodnocení manažera. Všechno ostatní jsou jenom vaše pocity. A co se týká nároďáku, tak tam jsem dobrovolný volený funkcionář pracující zadarmo pro blaho našeho fotbalu a pod mým vedením jsme se ze dna po baráži s Belgií hned z další kvalifikace dostali s Brücknerem až ke třetímu místu na mistrovství Evropy, pak jsme po 16 letech postoupili na mistrovství světa. To jsou fakta a podle nich se to má hodnotit. Vy možná na mě máte nějaká vlastní kritéria, možná vám připadá, že mám nadváhu, jsem vám nesympatickej, to všechno beru, ale fakta jsou ta, o kterých jsem mluvil. A o těch vy se nebavíte, protože se o nich nechcete bavit." REJŽEK: "Pane Košťále, vám by měli postavit sochu místo Stalina na Letenské pláni, když se takhle skromně hodnotíte. Ten článek byl o tom, že jste naprosto selhal jako manažer v noci po kvalifikačním utkání s Německem. Vy jste si jako manažer ani nezjistil, jestli hotel Praha má ochranku?! To jste mohl naše drahé chlapce rovnou ubytovat ve stanové kolonii na Žofíně! To jste nevěděl, že se tam budou courat novinářky ze Šípu?" KOŠŤÁL: "Ne, to jsem nevěděl." REJŽEK: "Kdyby tam byla hotelová ochranka, tak je vyvede. A co to bylo za vystoupení potom?" KOŠŤÁL: "Co myslíte? Řekl jsem, že reprezentanti se tak chovat nemají a je třeba to vyšetřit." REJŽEK: "A to vám připadá uspokojující?" KOŠŤÁL : "V tu chvíli to bylo jediné možné, co jsem mohl udělat." REJŽEK : "A neměl by snad manažer předstoupit před veřejnost a zaujmout k věci stanovisko?" KOŠŤÁL: "A tohle nebylo stanovisko?" REJŽEK: "Ne, samozřejmě, že ne. To je alibismus, pane." KOŠŤÁL: "Ale vždyť nebylo možný v tu chvíli půl mančaftu vyhodit." REJŽEK: "Proč ne?" KOŠŤÁL: "Protože jsme stáli před Kyprem a meritorní pro mě je postup na EURO. Ne dělat gesta pro veřejnost." REJŽEK: "To není o gestech, to je o morálce." KOŠŤÁL: "Matka taky nezatratí své dítě, když ho najde, že kouří za rohem. To je taky o morálce." REJŽEK: "Svou dosavadní fotbalovou činnost jste popsal jako šest let nepřetržitých úspěchů. Ale veřejnost si bude pamatovat především vaše tanečky kolem Pavla Nedvěda. Jak jste je znamenitě manažeroval." KOŠŤÁL: "Ale vy se na to díváte prizmatem diváka..." REJŽEK: "A jak se na to mám dívat jiným prizmatem? Vy neumíte komunikovat s veřejností. Kdybyste vystoupil a řekl - Pavel Nedvěd končí - všichni by mu zatleskali a bylo by. Jenže vy měníte názory den ze dne." KOŠŤÁL: "Jenže, tak to, pane Rejžku, nebylo. Tím, kdo měnil názory den ze dne, byl Pavel Nedvěd. Je to komplikovaný člověk, já za to nemůžu, nicméně v mých očích ho to nijak nesnižuje. Nikdo nejsme dokonalý. Ale pokud pro reprezentaci existovala šance, že by za ni Pavel ještě mohl hrát, tak jsem jeho rozhodnutí-nerozhodnutí musel krýt a tu šanci mu dát. Pak se ukázalo, že bez Pavla to skutečně bylo složitý, jeho fotbalový přínos je pořád ještě cenný a o ten jsme s Brücknerem bojovali. Mohli jsme Pavlovi uspořádat benefici, dát mu kytku a říct děkujem, ale já jsem rád, že jsme to neudělali, protože pak se Pavel vrátil, na tom mistrovství světa bojoval a byť jsme nepostoupili, tomu mančaftu ohromně pomohl, a to jsou zase fakta." REJŽEK: "Ano, vy máte rád fakta... Předpokládám, že po mistrovství světa jste pochopitelně jednal s výkonným výborem o tom, jestli se Karlu Brücknerovi prodlouží smlouva. Nebo to bylo vaše rozhodnutí?" KOŠŤÁL: "To je úplně jednoduchý. Po šampionátu jsem Karlovi nabídnul prodloužení s tím, že ho musí schválit výkonný výbor, což také jednohlasně učinil." REJŽEK: "Čili o dalším setrvání reprezentačního trenéra rozhodujete vy, jenom vy?" KOŠŤÁL: "Rozhoduje výkonný výbor, já dávám ty návrhy, protože k tomu mám nejblíž. Jako manažer vidím situaci v kabině, komunikuju s kapitánem, s realizačním týmem..." REJŽEK: "Čili máte od výkonného výboru i mandát, abyste jednal o Brücknerově případném nástupci?" jako předseda svazu?" KOŠŤÁL: "Tak... Pracuje standardně." REJŽEK: "Aha. Kdy jste se spolu navzájem pohádali?" KOŠŤÁL: "Nepohádali jsme se nikdy." REJŽEK: "Rychlé šípy! Výborně, to jsem rád. Víte, pane Košťále, já obdivuji, kolik vy toho zvládáte najednou. Vy jste manažer, místopředseda a tuším, že jste i společník pivovaru Platan." KOŠŤÁL: "Nejenom, mám i další aktivity." REJŽEK: "Ano, také s panem Peltou jste ve dvou firmách. Jak vy to zvládáte?" KOŠŤÁL: "To víte, je třeba pracovat šestnáct hodin denně, to určitě znáte." REJŽEK: "Jako pan prezident, viďte?" KOŠŤÁL: "Přesně tak." REJŽEK: "A vám to nevadí, že jste někdy v dozorčí radě s nějakým estébákem?" KOŠŤÁL: "Se kterým? REJŽEK: "Vás to nezajímá?" KOŠŤÁL: "Já nevím, kdo je estébák." REJŽEK: "Víte, kdo je pan Ivan Hurník?" KOŠŤÁL: "Ne, ne, ne." REJŽEK: "Vy nevíte, s kým jste v dozorčích radách? Vás to nezajímá?" KOŠŤÁL: "Jestli znáte obchodní zákoník... Ve chvíli, kdy jsem kupoval podíl v Platanu, tak tento pán už tam byl, viděl jsem ho dvakrát v životě." REJŽEK: "Vás to nezajímá, co je zač?" KOŠŤÁL: "Ale on tam má svůj obchodní podíl a zastupuje si v té dozorčí radě své zájmy, obchodní společníky si nevybíráte." REJŽEK: "Ale vybíráte. Někdo by si v dozorčí radě s estébákem nesedl. Ale vám to nevadí." KOŠŤÁL: "Protože si hlídám svůj kapitál." REJŽEK: "Pochopitelně. Takže zase kapitál nad morálku!" KOŠŤÁL: "Ano, tak jako jsem to udělal nedávno v případu Víti Lavičky, kterého jsem k jedenadvacítce taky angažoval já, protože kdo jinej? Těch lidí z výkonného výboru si jistě vážím, nicméně ne všichni mají ten dohmat na ty lidi, ani je neznají osobně. Já je mám všechny v mobilu, vím, že mi ho zdvihnou, že to bude fungovat. Věřím, že na EURO postoupíme, a je jasné, že to bude pro trenéra Brücknera jeho poslední šampionát, takovou dohodu máme." REJŽEK: "A propos, teď to nemyslím ironicky: Kdo řídí svaz?" KOŠŤÁL: "Předseda svazu." REJŽEK: "Kdo to je? Jak vypadá? Veřejnost ho neviděla tři měsíce." KOŠŤÁL: "Jmenuje se Pavel Mokrý. Takový vyšší, bez vlasů..." REJŽEK: "Nevíte, proč ho delegáti volili, když je to člověk tak plachý, že nechce na veřejnost, že mluvíte pořád za něj?" KOŠŤÁL: "Patrně věřili, že dobře povede svaz." REJŽEK: "On je tak plachý, že ani nedorazil na výkonný výbor, kde má doložit lustrační osvědčení, že?" KOŠŤÁL: "To já nevím, to se musíte zeptat předsedy Mokrého, proč nechodí na výkonný výbor. Vždycky se řádně omluví a já věřím svým kvalitám, že z pozice prvního místopředsedy umím řídit zasedání stejně tak dobře jako on, takže s tím nemám problém, když tam není." REJŽEK: "Proto jsem se právě ptal, kdo řídí fotbalový svaz. Takže on tam vlastně ten předseda není potřeba." KOŠŤÁL: "To říkáte vy, já si myslím, že tam je potřeba." REJŽEK: "Jak konkrétně? Jaký čin v poslední době pan Mokrý inicioval KOŠŤÁL: "Tak tohle je váš názor, proti tomu nemůžu nic mít. To je názor neurážlivý, ten respektuji." REJŽEK: "Výborně." KOŠŤÁL: "Respektuji ho, ale kapitál je jaksi třeba si hlídat, a kdybych nadřadil morálku nad kapitál, tak vůbec není možné podnikat. To bych pak musel všechno prodat, věnovat se nějaké charitě z toho, co jsem si za život pořídil, a stýkat se jenom, s kým je to dobrý, ale já ještě nechci jít do důchodu, takže je to tak, jak to je." REJŽEK: "O kapitál ale jistě nešlo v případě pana Dudla. Jak to, že to tak dlouho trvalo, než tuto další smutnou postavu (i Jaroslava Dudla registrují Cibulkovy seznamy jako spolupracovníka StB - pozn. red.) vystřídal někdo čistý, jako je Karel Poborský?" KOŠŤÁL: "Ale důvod změny na pozici vedoucího mužstva u reprezentace jaksi nebyl ten, že bychom pátrali v politické minulosti pana Dudla, od toho jsou jiní. Každý si zodpovídá za to, co byl... Nicméně důvodem té změny byla potřeba oživit realizační tým pohledem bývalého zkušeného hráče. Pan Dudl odváděl výbornou práci, to je to, co mě zajímá. A ne historie, já nejsem politický kádrovák." REJŽEK: "Ale to není žádné kádrování. To je informace. To jsou ta fakta, víte?" KOŠŤÁL: "Fakta miluju!" REJŽEK: "Tak pokud jde o fakta, velice mě ve vaší nedávné polemice s Milanem Luhovým na stránkách Sportu zaujalo, že jste byl před Listopadem pouhý zásobovač. Co vás to napadlo jako vysokoškoláka? Proč jste jako absolvent Vysoké školy chemickotechnologické nastoupil zrovna jako zásobovač do vydavatelství Rudé právo?" KOŠŤÁL: "To je delší příběh." REJŽEK: "Vyprávějte, mě to zajímá." KOŠŤÁL: "Naši nebyli ve straně, otec byl dokonce režimem perzekuován. A my jsme byli dva bratři, oba výtvarně nadaní a chtěli jsme na architekturu. Jenže v té situaci absolutně nebylo možné, abychom se z rodiny, jako byla ta naše, dostali na takovou školu oba. Takže architekturu šel studovat bratr a já jsem zvolil Vysokou školu chemicko-technologickou, protože byla nejblíž, neboť jsme bydleli v Dejvicích." REJŽEK: "Můžu vás přerušit? Mě tam zaujala ta pasáž o vašem otci. Jak a proč byl perzekuován?" KOŠŤÁL: "Otec nesměl pracovat v Praze, tak dojížděl prakticky třicet let na Kladno. Pracoval tam v bance." REJŽEK: "A proč byl perzekuován?" KOŠŤÁL: "Protože někdy v těch složitejch letech řekl něco, co neměl." REJŽEK: "Co to je za odpověď? V jakých složitých letech? Co neměl?" KOŠŤÁL: "Tak to budeme ještě mého otce kádrovat?" REJŽEK: "Já se jenom ptám, já to nevím, rád bych se to dozvěděl." KOŠŤÁL: "No, tak měli ho poslat někam na brigádu, tenkrát byly takový ty socialistický brigády a on řekl, ať tam jezdí ten, kdo si myslí, že to pomáhá. Tak ho šoupli na Kladno. No, a jeden můj děda byl zavřenej a tak dále, tady jaksi, co se tady toho týká, nejste na dobré adrese." REJŽEK: "A proč jste po těch rodinných zkušenostech zamířil zrovna do vydavatelství Rudé právo?" KOŠŤÁL: "To vám můžu sdělit. Já jsem nemohl jít na školu jako vy na žurnalistiku." REJŽEK: "A Vysoká škola chemickotechnologická nebyla vysoká škola?" KOŠŤÁL: "Můžete mi vyčítat, co chcete, ale nemůžete říct, že jsem blbej. Já vím, kteří lidé chodili na žurnalistiku, ale k tomu se dostaneme, já vám potom taky budu klást otázky." REJŽEK: "A zkoušel jste psát? To byste musel psát, abyste se tam dostal, víte?" KOŠŤÁL: "K tomu dojdeme. Takže já jsem zmíněnou vysokou školu bez jakéhokoli vztahu k tomu produktu vystudoval, absolvoval jsem velice slušně a pak jsem nastoupil, kam mě dali. Což byl výzkumný ústav nátěrových hmot. Jako výzkumník jsem se neosvědčil, a tak jsem šel dělat zásobovače na podnikové ředitelství, odkud jsem pak odešel, protože to bylo k ničemu. Byl jsem bez práce, a tak jsem si na inzerát našel místo zásobovače v tiskových závodech, což byly Středočeské tiskárny, kde jsem se vypracoval na místo vedoucího oddělení pomocných tiskových materiálů a potom na vedoucího zásobování. A pak jsem dostal nabídku, někdy v tom roce 1987 nebo 1988, jestli bych totéž nedělal ve vydavatelství Rudé právo, kde budu mít lepší podmínky a míň práce. A protože všichni chceme mít víc peněz a míň pracovat, tak jsem tu nabídku přijal." REJŽEK: "Předpokládám, že to byla funkce významná a odpovědná." KOŠŤÁL: "Ne. Zásobovač. Nakupoval jsem toaletní papíry, filmy..." REJŽEK: "Takže to jste asi nebyl v nomenklatuře, když jste dodával toaletní papíry." KOŠŤÁL: "Ne, to určitě ne, to je třeba vzít jako fakt." REJŽEK: "Ale členem strany jste byl." KOŠŤÁL: "Ano, to jsem byl." REJŽEK: "A kdypak jste do KSČ vstupoval?" KOŠŤÁL: "Tuším, že 1987 nebo 1988." REJŽEK: "1988, výborně. A byl jste v milicích?" KOŠŤÁL: "No, tak to je drsná otázka. Samozřejmě nebyl." REJŽEK: "Vás nenutili, abyste si šel zacvičit, zastřílet - s milicionáři?" KOŠŤÁL: "Já jsem nechtěl. Je třeba přijmout skutečnost, že jsem byl řadový člen strany." REJŽEK: "A proč jste do ní v roce 1988 vstupoval? K čemu vám to bylo?" KOŠŤÁL: "Tak možná jsem cítil, že můžu dělat něco víc..." REJŽEK: "I proto jste pracoval v Rudém právu, což bylo vydavatelství ÚV KSČ?" KOŠŤÁL: "Musíme si říct, co to bylo. To vydavatelství Rudé právo sdružovalo veškerá periodika ve státě, od Dikobrazu, Květů, Hospodářek... Vlastně všechno a někdo se o to musel starat." REJŽEK: "Anebo nemusel." KOŠŤÁL: "Anebo nemusel." REJŽEK: "Tak vidíte. Kdy jste ze strany vystoupil?" KOŠŤÁL: "Jak přišla revoluce." REJŽEK: "Ano. A kdy jste poprvé slyšel jméno Havel? Vzpomenete si?" KOŠŤÁL: "Nevzpomínám si kdy. Takové jméno se někde objevovalo, ne?" REJŽEK: "Poslouchal jste třeba Hlas Ameriky?" KOŠŤÁL: "Ne, já jsem se politicky neangažoval." REJŽEK: "Vždyť jste byl v KSČ, proboha!" KOŠŤÁL: "No a?" REJŽEK: "Vy jste byl člen strany a politicky jste se neangažoval?" KOŠŤÁL: "No, že bych nějak politicky sledoval tyhle politický hnutí a dění, to ne." REJŽEK: "Takže ta strana byla taková bezvadná parta lidí, která se nezajímala o politiku?" KOŠŤÁL: "Vy si sám odpovídáte. Já se o politiku nikdy nezajímal. Že jsem do strany vstoupil, je krok, na kterej nejsem nijak pyšnej, ale byl to účelový krok, který trval krátce. Tečka." REJŽEK: "Chodil jste v roce 1989 na demonstrace? Asi ne, že?" KOŠŤÁL: "Ale jo, chodil! To bylo vynikající. Zvonili jsme, skákali jsme, bavili jsme se..." REJŽEK: "Kdy?" KOŠŤÁL: "No, po 17. listopadu." REJŽEK: "No to jo, ale já myslím předtím." KOŠŤÁL: "No, předtím ne." REJŽEK : "Aha, budiž to zaznamenáno. Po 17. listopadu, to už se smělo." KOŠŤÁL: "Ale já jsem se nikdy nestylizoval do role nějakého disidenta a revolucionáře. Tak proč bych tam měl chodit? Ale jste to vy, ne já, kdo tady vystudoval politicky tak složitou školu, jako byla žurnalistika. Vy jste měli být ta politická záštita, záruka toho, jakým způsobem se bude psát a co se bude mediálně vytvářet. Takže vy jste ten poslední člověk, který za tohle může někoho kritizovat, protože jste za socialismu absolvoval tuhle politicky prestižní školu." REJŽEK: "Vy o tom nic nevíte a jste odkázán jen na drby." KOŠŤÁL: "Aha. A pracoval jste někdy v Jihočeské pravdě, orgánu KV KSČ?" REJŽEK: "Nepracoval." KOŠŤÁL: "Ani jste tam nebyl na brigádě? REJŽEK: "Na brigádě jsem tam byl. Začal jsem tam přispívat v 15 letech, zejména články o fotbale a i pak, když už jsem studoval vysokou školu, jsem o prázdninách vypomáhal v redakci, kde jsem sestavoval tabulky fotbalových či jiných soutěží a tak podobně. Rozhodně jsem tam nepsal články ve stylu Ať žije Gustáv Husák!" KOŠŤÁL: "Tak to je vaše interpretace. Já jsem slyšel, že jste pilně pracoval v deníku KV KSČ a byl jste nadšený, že máte brigádu právě tam, neboť vám to pak umožnilo studium v Praze na žurnalistice." REJŽEK: "Mě na tu fakultu vzali, protože když jsem v 19 letech přišel na přijímačky, měl jsem sešit, kam jsem si lepil výstřižky svých článků - na rozdíl od jiných uchazečů jsem tedy měl za sebou už nějakou práci, víte?" KOŠŤÁL: "Ano, v deníku vydávaném KV KSČ. To já jsem na rozdíl od vás na takové škole studovat nemohl." REJŽEK: "Tak já vás tedy, pane Košťále, poučím, jak jste se na takovou školu mohl dostat. U přijímacího řízení tam fungoval bodovací systém. Když někdo pocházel ze zaostalého kraje, dostal 5 bodů, z rozvinutého kraje 2 body, z rodiny komunistů 20 bodů, když neměl v rodině straníka, tak jen 1 bod...." KOŠŤÁL: "A kolik měl bodů za praxi v deníku KV KSČ? To bylo asi hodně bodů, ne?" REJŽEK: "...a když měl za sebou nějakou praxi, tak dostal další body. Při pohovoru pak dostal nějaké otázky, napsal článek a to se všechno sloučilo dohromady a pak toho člověka buď vzali, nebo ne. Studovala tam pochopitelně spousta prominentních synáčků a dcer, ale já jsem k nim nepatřil, pane Košťále, já ne."
SETKÁNÍVLASTIMIL KOŠŤÁL Narozen: 27. června 1957 v Praze Profil: V 90. letech pro německého vlastníka vybudoval síť regionálních titulů pod značkou Vltava-Labe-Press. Tento vydavatelský dům koupil v roce 2001 pražskou Spartu a Košťál se stal jejím prezidentem, od začátku roku 2001 je manažerem reprezentace. V roce 2005 kandidoval na funkci předsedy ČMFS, nakonec se stal jeho místopředsedou. JAN REJŽEK Narozen: 21. června 1954 v Českých Budějovicích, mládí prožil v Českých Velenicích Profil: V mládí napsal řadu článků o fotbalu, např. do Gólu či Československého sportu, posléze se upnul spíše k hudbě, divadlu, filmu. Proslul jako břitký a nekompromisní kritik např. v časopise Melodie. Po Listopadu byl úředníkem Kanceláře prezidenta republiky, posléze mluvčím ODA či redaktorem Rádia Svobodná Evropa. Nyní působí v Českém rozhlase 6. Co si myslí ... Rejžek o Košťálovi: "Já vítám příležitost, abych vám řekl do očí to, co o vás píšu. A sice, že vás považuji za jednoho z největších škůdců našeho fotbalu, naprosto bezskrupulózního člověka, který má tu drzost žalovat novináře za názor. Chováte se jako bolševik!" Košťál o Rejžkovi: "na fotbalové tma nahlížíte prizmatem diváka, nikoli odborníka, a máte tendenci přehlížet fakta. A navíc se mě pořád tematicky snažíte přiřadit k nějakým nomenklaturním kádrům. Ale já byl jen řadovým členem strany, nic víc. Podsouváte mi pořád nesmyslně nějaké estébáky, naprosto marginální záležitosti se snažíte neúměrně zvětšovat."
