V Česku není mnoho povolanějších, kdo by mohl analyzovat nadcházející finále Australian Open. Lucie Šafářová okusila grandslamový boj o titul při Roland Garros, má skalp Naomi Ósakaové a také ví, jaké to je čelit rozjeté Petře Kvitové. Prohrála s ní semifinále Wimbledonu 2014 a očekává, byť bude mač vyrovnaný, že podobný osud v sobotu stihne i mladou Japonku.

Při Australian Open měla napsat svůj velký příběh, rozloučit se s kariérou. Zánět v zápěstí však Lucii Šafářovou k protinožcům nepustil. A tak bojuje s chřipkou a na dálku přeje úspěch české kamarádce.
Lucko, popište,jak to vypadá na grandslamu před finále?
„Na jeho začátku se nedá v šatně ani pohnout, natož si sednout. Ale před finále přijdete, a není tam ani noha. Je tam strašné prázdno a ticho. Pamatuji se, že když jsme hrály s Bethanií finále deblu v Austrálii, naše kamarádka, která pracovala jako zřízenkyně v šatně, nám nachystala různé dobrůtky, vyzdobila nám skříňky. Cítily jsme se jako doma. Podobné to vlastně bylo i v Paříži, kde jsem hrála finále singlu.“
Traduje se, že čím hlouběji člověk na grandslamu postupuje, tím méně spí. Je to tak?
„To můžu potvrdit, to je typické pro všechny. Být v grandslamovém finále je sen každého tenisty a jak se postupně naplňuje, emoce jsou obrovské. Je na vás upřena obrovská pozornost, strašně moc lidí vám volá a píše. Dáváte spoustu rozhovorů novinářům. Je to náročný a spánku je málo.“
V daleké Austrálii bude ale návštěv a rušivých elementů méně, že?
„To je pravda. V Austrálii je to možná klidnější. Ale v dnešní době, když máte pořád po ruce telefon, se to k vám dostane tak jako tak.“