Austrálie přišla o posledního zástupce v mužské dvouhře. Domácí tak mohou opět jen vzpomínat na svého posledního šampiona. Pohádka Marka Edmondsona je stará už 46 let. Australian Open vyhrál jako 212. tenista žebříčku, když si ještě pár týdnů před turnajem přivydělával úklidem v nemocnici. Dodnes zůstal nejníž postaveným hráčem, který kdy dominoval grandslamovému turnaji.
Ten večer, co porazil Kena Rosewalla a postoupil do finále Australian Open 1976, šel Mark Edmondson stejně jako ostatní diváci na tramvaj. Znenadání se k němu přitočil neznámý chlapík. „Dobrá práce s Kenem, ale proti Newkymu ve finále nemáš šanci,“ prohodil k jednadvacetiletému borci, jemuž se točila hlava z nečekaného úspěchu.
Před čtvrt stoletím bylo Australian Open zapomenutým grandslamem. Severoamerické a evropské hvězdy ho téměř ignorovaly, nikomu se nechtělo na turnaj, který startoval den po Vánocích a jehož vítěz bral pouhých 7500 dolarů. Proto byl melbournský podnik, tehdy ještě na trávě na melbournském předměstí v Kooyongu, lovištěm zasvěceným místním.
INSIDER o AO: Krejčíková standard, zbytek šedý průměr. Rafa stále není favorit
Video se připravuje ...
Z předchozích 35 ročníků vyhrál tenhle grandslam jeden z domácích hráčů třicetkrát. Proto byl Edmondsonův nepravděpodobný úspěch, za nějž by byl dnes nesený na ramenou, považován za pouhou nečekanou kuriozitu. A kuriozní skutečně byl.
Žádný luxus, přespával u kamaráda
Edmondsonova příprava probíhala svérázně. Aby ušetřil na cestování po turnajích, pracoval jako brigádník v nemocnici, kde pomáhal s úklidem. „Sestra mi dohodila tuhle brigádu, takže jsem vytíral podlahy, myl okna. Pár dní před turnajem mi ale zavolali, že bych mohl startovat. Byl jsem předposlední nebo dokonce poslední hráč, který se do pavouka vůbec dostal,“ vyprávěl, jak vyměnil mop za raketu a začal se chystat k netušené životní jízdě.
V Melbourne nebydlel v luxusním hotelu jako dnešní hráči. Přespával u kamaráda, na dvorce to měl hodinu cesty. Kromě toho, že mnozí nejlepší nevážili do Austrálie cestu, byl tehdy pavouk turnaje rovněž poloviční. Nestartovalo 128 hráčů jako dnes, ale jen 64.
Edmondson byl tehdy mladý a především soupeřům neznámý hráč. „A to byla výhoda. Nevěděli, jak hraji, zato já je měl skoro všechny přečtené,“ usmíval se. Po třech vítězných zápasech se najednou ocitl ve čtvrtfinále. A čekala ho první návštěva centrkurtu.
„Už jsi na něm někdy hrál? Ne? Dám ti pár tipů,“ jal se mu radit před zápasem John Newcombe. Kdyby jen tušil, že tím sám sobě začal podřezávat větev… Edmondson prošel do semifinále, kde čekal tehdy jednačtyřicetiletý Ken Rosewall, osminásobný grandslamový vítěz, borec o dvacet let starší než on.
„Já byl kluk, co hrával na kurtu číslo 27 před jedním divákem a jeho psem. On byl šampion. Jen jsem se chtěl vyhnout trapasu,“ vzpomínal na předzápasové pocity. Spíš tehdy připomínal hráče ragby - urostlá postava, hříva na hlavě, knírek pod nosem. Ale travnatý tenis stylem servis-volej miloval. Rosewalla porazil ve třech setech.
„Bude pěkně nervózní,“ prohlásil tehdy před finále jeho soupeř John Newcombe, bývalá jednička tenisu a sportovní celebrita, která se pohybovala v jiných sférách. Čtvrt roku před tím seděl například v autě s parťákem a pozdějším prezidentem USA Georgem W. Bushem , když Američana zatkli za řízení pod vlivem alkoholu.
Namíchl ho štiplavý komentář
Finále Newcombe-Edmondson bylo překřetěno na „Bitvu knírů“, jelikož oba si pěstovali ozdoby pod nosem. Outsidera zápasu tehdy štiplavý komentář Newcomba o nervozitě řádně namíchnul.
A tak mu to vrátil, stejně jako celému publiku, jež stálo na straně populárního Newka. Jednadvacetiletý mladík zvítězil ve finále 6:7, 6:3, 7:6, 6:1. Že je na takové scéně nováčkem, prokázal hned při přebírání trofeje. Nevšiml si, že není pevně spojena s podstavcem, a spadla mu na zem.
Díky předturnajové brigádě zůstal navždy zapsaný jako uklízeč, který vyhrál Australian Open. Na poturnajové focení dokonce jeden reportér přinesl smeták a kýbl, aby je při pózování odhodil pryč. „Už do konce života jsem pro lidi zůstal uklízečem,“ ušklíbl se Edmondson, jenž se stal díky pramalému zájmu o pozornost a věčně extrémně serióznímu vystupování na kurtu do určité míry antihrdinou.
Později už nikdy grandslamový singl nevyhrál. Ale zabydlel se na tenisovém okruhu, po kterém kočoval třináct let. Coby zdatný deblista vyhrál Australian Open ještě čtyřikrát ve čtyřhře, to stejné se mu povedlo i jednou na Roland Garros. Viděl svět, dokázal se s raketou uživit. To mu stačilo ke štěstí.
„Ale řeknu vám, že mě dneska pěkně dráždí, kolik si tenisté vydělávají,“ poznamenal Edmondson před pár lety ze svého domu v Sydney. Letos si poražený v prvním kole Australian Open vydělá dvanáctkrát víc, než byl jeho vítězný šek na 7500 dolarů. A šampion bere 2,9 milionu dolarů,tedy o milion víc, než si on si přišel za celou kariéru.
Související články
