Ukusoval řízek, jeho tepláková souprava čpěla odérem šampaňského a v očích se Jiřímu Veselému zračilo obrovské štěstí. Ač už po všech daviscupových fackách přemýšlel, že v téhle týmové soutěži skončí, vytrval a dočkal se happy endu. Pod postup do finálového turnaje v Madridu se podepsal dvěma vítěznými singly a věřil, že tenhle víkend mu navždy změnil kariéry. A jako dobře vychovaný kluk nezapomněl pogratulovat Ivanu Lendlovi k sobotním šedesátinám.
Po mečbolu jste padl na bratislavskou antuku. Slovenskou jedničku Andreje Martina jste přemohl 4:6, 7:5, 7:5, když jste v koncovce utekl z mečbolu a v polovině duelu z manka 4:6, 2:5. Co vám letělo hlavou, když jste dokonal takový comeback?
„Můj první mečbol letěl tři metry do autu, na druhý se mi trochu rozklepala kolena. Což byla asi výhoda – dát dobrý servis, nejspíš by to v klidu zahrál, takhle jsem dal žabičku a on na to nebyl vůbec nachystaný.“
V Národním tenisovém centru to byla skutečně strhující bitva, v níž jste byl několikrát už skoro poražený. Jak jste těžké momenty přestál?
„Pořád jsem věřil, že když zůstanu klidný a budu dobře servírovat, dá se pořád hrát. Myslím, že se trochu zúročilo, co jsem v posledních týdnech nahrál, vyhrál jsem hodně zápasů i právě z mečbolů. V důležitých momentech jsem možná proto zůstal klidnější. Jsem šťastný, že se mi to podařilo speciálně v Davis Cupu. Po všech těch nezdarech, které jsem si v něm za pět šest let zažil, jsem za takový moment strašně vděčný.“
Přitom jste za stavu 4:6, 2:5 musel být hodně dole, co?
„Abych pravdu řekl, tak už jsem si připravoval řeč na tiskovku a říkal si, jak se člověk během jednoho dne může stát z hrdiny zase velkým zklamáním. Asi všichni čekali, že to tady dorazím a já to málem nezvládnul. Musím dát samozřejmě strašně velký kredit Andrejovi, ten hrál tenis na první třicítku, od stavu 3:1, co jsem nedal volej, do stavu 2:5 ve druhém setu, byl neuvěřitelný. V závěru až trochu znervózněl a dal mi šanci, kterou jsem uchopil. Ohromně kvalitní utkání. Po prohře bych byl hrozně zklamaný, ale musel bych se poklonit před soupeřem, protože hrál skvěle. Já měl i strašně moc štěstí, ale šel jsem mu taky naproti.“
Spočítáte, kolik zápasů jste v posledních měsících z mečbolů vyhrál?
„V Puné to byly dva (vyhraný turnaj ATP v Indii), v Eckhenthalu na challlengeru jeden, na US Open v kvalifikaci jeden, pak ještě v Číně… To mi zvedá sebevědomí a drží mě v pozitivním naladění. A tohle vítězství bude jedno z nejcennějších v mé kariéře, ať už se v ní stane v budoucnu cokoli.“
Diskutovalo se, zda nebylo moudřejší, abyste nastoupili s Lukášem Rosolem už do úvodní sobotní čtyřhry. Jak se na to díváte?
„Ale představte si, jak bych vypadal, kdybych hrál tři sety v deblu a pak na mě nastoupil odpočatý Andrej v takové formě. Nemyslím, že bych to fyzicky zvládnul, že by to zvládnul fyzicky kdokoli. Vždyť já už byl na konci se silami. Neměl jsem ani sílu si představovat, co by se mohlo stát; kdybych prohrál. Šel jsem bod po bodu a říkal si jen: Hraj, hraj, nějak to dopadne. A ono to dopadlo. Asi tak, jak mělo. Jsem strašně rád nejen za sebe, ale i za české fanoušky a všechny lidi, co stáli pořád při nás. Já je spoustukrát zklamal a potrápil všechny, co jsou v tenisu zapojení a podporují nás nejen emočně, ale i finančně. Všem strašně děkuju, že zůstali při nás a věříme, že v Madridu se ukážeme v největší síle.“
V pátek jste vyhrál pro dceru Sofii, která měla první narozeniny. Víte, kdo měl jubileum v sobotu?
„Jasně, Ivan Lendl. Všechno nejlepší k šedesátinám. Je to magické číslo, jsou to kulatiny. Pane Lendl, všechno nejlepší, hlavně ať vám drží zdravíčko a jste spokojený. Doufám, že nám v budoucnu budete třeba pomáhat i v českém tenisu, byli bychom moc vděční.“
Témata:
sport, Čína, tenis, US Open, Lukáš Rosol, Madrid, Davis Cup, Ivan Lendl, Indie, Andrej Martin, Tenis na Heureka.cz
Související články
