Úkol číslo jedna: Zkrotit střílejícího obra
Říkají mu noční můra a jeho hře přezdívají antitenis. Nejvyšší hráč všech dob Ivo Karlovič představuje 208 centimetrů problémů, jež se valí na české daviscupové borce.
Přežít bouři nechytatelných servisů, s buddhistickou trpělivostí čekat na sebemenší šanci a kontrovat. To jsou jasná přikázání, jak vyzrát na chorvatskou dvojku, přes kterou by byly potřeba udělat k postupu dva body.
Čtěte více:
Navrátil: Vyhrát Davis Cup? To není utopie! »
Jan Hernych vystihl podstatu utkání se svým dobrým kamarádem Karlovičem výmluvně. „Po zápase s Ivem jdete z kurtu a vlastně nevíte, jestli jste hráli dobře nebo špatně," vyprávěl. Ano, s Kralovičem, 31. tenistou světa, se prostě tenis nehraje. Je to spíš soutěž nervů a velkých podání.
Vždyť na oranžové hlíně při French Open letos vytvořil chorvatský bomber světový rekord, když Lleytonovi Hewittovi nastřílel 55 es. Pointa? Pařížský duel Karlovič prohrál.
Jak by se mohlo Berdychovi se Štěpánkem podařit to samé?
Za prvé musí vrátit do kurtu co nejvíc jeho podání, které je díky velkým úhlům i razanci mnohými označováno za nejlepší na světě. V Poreči to bude o to těžší, jelikož kurt je kolem servisových čar měkký a rozbitý. Odskoky jsou pak hodně divoké.
„Několikrát se nám stalo, že jsme podali a míček bez dopadu skončil na tribuně. Tak takhle jim to tady skáče," kroutil hlavou Tomáš Berdych a v koutku duše si myslel, že mizerný kurt udělali chorvatští pořadatelé trochu i schválně kvůli Karlovičovi.
Jeho krédem je totiž destrukce. Výměny od základní čáry? Děkuji, nechci. Pořád se snaží nabíhat na síť, jeho hra je místo konverzace jen pozdrav a tečka za větou. A nepředvídatelné odrazy tenisáků tomu nahrávají.
Čtěte také:
Díry a hrboly. Češi testovali chorvatskou antuku »
„Člověk se s ním vůbec nedostane do rytmu, to mi strašně vadí," přiznává Berdych na adresu bývalého basketbalisty, jenž se až ve třinácti letech dal na tenis.
Druhé pravidlo proti Karlovičovi? Být trpělivý. Nasází vám tři esa do gamu a vy se při vlastním podání můžete přetrhnout, abyste ho obhájili. To je pro některé tenisty jak rudý hadr na býka. Klejí, tečou jim nervy. „Moje trpělivost je veliká, až některé lidi udivuje," tvrdí ale Radek Štěpánek, jenž má s Karlovičem pozitivní bilanci 2:0.
Za třetí musíte proti tenisovému gigantovi využít každou příležitost. Brejkbol přijde, pak ho ale pevně uchopte. Druhý už se dostavit nemusí. A pak jsou tu tiebreaky, jichž hraje Karlovič kvanta. V těch se většinou lámou jeho utkání.
V brnění chorvatského dlouhána jsou i díry. Jeho return je podprůměrný, stejně jak těžce berou podání soupeři jemu, i on má potíže brejkovat.
Pohyb, zvlášť na kluzské porečské antuce, mu také bude dělat problémy. Rozhýbat ho a pak udeřit do bekhendu, to bude recept. Bekhend hraný v běhu má hodně slabý a léta již na něj sokové šijí takovou taktiku.
V záplavě nechytatelných podání prostě nesmíte klesat na mysli a stále věřit, že i ten obr, jenž na druhé straně sítě budí velký respekt, dojde stejného konce jako stekání Davida s Goliášem.
