PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Český tenis končí v pařížských dvouhrách už v prvním týdnu. Jeho nejúspěšnější zástupkyně na letošním Roland Garros Barbora Strýcová selhala v boji o grandslamové čtvrtfinále, své druhé v kariéře. Zdatné antukářce Julii Putincevové, jíž však patří až 98. místo na žebříčku, podlehla chybující Češka 4:6, 3:6.
Říká se, že čím je sportovec starší, tím je během velkých zápasů nervóznější, jelikož si připouští, že už se nemusí opakovat. Jak to bylo ve vašem případě?
„Když pokračujete na grandslamu kolo od kola, spíte míň a míň. Já se dostala na čtyři hodiny. Furt se v posteli převalujete a přemýšlíte o tom… Ale neměla jsem v hlavě, že už by se taková šance nikdy neměla opakovat. Ani jsem nebyla nervóznější. Spíš jsem čekala v šatně a říkala si: Vždyť jdu hrát na velký kurt, kde hrála Steffi Grafová a já na ni koukala, když jsem byla malá. To je pro mě zážitek, na který nezapomenu nikdy. Spíš jsem se těšila. To první kola jsou peklo.“
Takže 33 nevynucených chyb nebylo z přemíry snahy, jak se zdálo z tribuny?
„To si nemyslím. Ale byl to můj nejhorší zápas na turnaji. Soupeřka na mě hrála tenis, který mi vůbec neseděl. Pořád jsem měla pocit, že do úderů můžu chodit, ale ona mi míčky pinkala na druhou stranu přes loby. A já nemám žádnou zbraň, kterou bych jí ublížila. Byla to hra na hru. Ale ona byla mnohem trpělivější a chytřejší v taktice. Já ji měla danou, ale nešla mi provést.“
Ukončovat výměny na síti se vám skutečně moc nedařilo.
„Protože mi nohy nepracovaly moc dobře. Necítila jsem se unaveně, ale někdy jsem už nevěděla, co hrát. Jestli do toho švihnout nebo s ní pinkat. Prostě blbý den a to mě na tom mrzí nejvíc, že to vyšlo zrovna na čtvrté kolo.“
Putincevová je známá svým provokativním chováním, vy jste se ji na začátku při prohozu pokusila trefit. Chtěla jste si získat respekt?
„Nemám jí ráda. Prostě jsem po ní šla, tak to je. Nebudu říkat, že jsem to chtěla zabít přes střed. Tak to nebylo, šla jsem do ní a možná byla chyba, že jsem se nechala vyprovokovat.“
Jak nepříjemné bylo chování soupeřky, která se hlasitě radovala po vašich chybách, teatrálně vám dávala přednost, když jste se míjely u sítě?
„Je to dost otravný. Hrajeme tady na nějaké úrovni a přijde mi úplně zbytečný, když se takhle chová.“
Který pocit ve vás převládá: v Paříži jste si vytvořila maximum, ale vypadla se soupeřkou z 98. místa žebříčku?
„Ale pozor, ona tady předloni byla taky ve čtvrtfinále. Daří se jí tu a má to tady ráda. I tak ve mně teď převládá zklamání. Nevím, jestli jsem mohla udělat něco navíc, ale zápas jsem si prohrála sama. Na druhou stranu když se na to podívám s nadhledem, tak jsem ráda, že jsem mohla hrát čtvrté kolo. Turnaj mi ukázal, že i když jsem měla sérii nevydařených zápasů, tak to v sobě pořád mám, můžu hrát velký tenis a zlepšovat se. To je pro mě hrozně fajn vidět. I to, že na to fyzicky ve svém věku mám a můžu hrát s mladýma holkama.“
