PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Ze dna řeky na vrchol hory, to bylo oblíbené pořekadlo Petra Kordy. V Paříži ho do praxe uvedla Barbora Strýcová. Po skličujících osmi porážkách za sebou dorazila dvaatřicetiletá veteránka na Roland Garros a poprvé v životě si na antukovém grandslamu vybojovala osmifinále. Díky zvládnutému souboji s krajankou Kateřinou Siniakovou 6:2, 6:3. A v cestě do čtvrtfinále v neděli nenarazí na žádnou zeď, nýbrž podsaditou Rusku reprezentující Kazachstán Julii Putincevovou (98. na WTA).
Podvanácté hrajete v hlavní soutěži pařížského grandslamu a poprvé jste postoupila mezi 16 nejlepších. Dobré znamení, že ve dvaatřiceti se jde stále zlepšovat, že?
„To je! Předtím jsem tady měla katastrofu (osmkrát za sebou prohrála v 1. kole mezi lety 2005 – 2015), teď je to super. Je to moje nejlepší French Open, navíc porazit Katku… Ona je pro mě velká hráčka. Ale já zahrála dobře, dodržovala jsem pokyny od Davida (kouče Kotyzy).“
Také jste si je napsala na hřbet ruky.
„Ne ne, to je zase můj tahák, jak udržet silnou hlavu. Jsou to věci, které si potřebuju často připomínat. Tady to tak dělám od prvního kola. Dneska jsem si je napsala fixou, aby se nápis tolik nerozmazával. Drželo to déle, ale zase to je víc vidět. Ale co… Proč to mít napsaný v báglu, když to můžu mít na ruce a připomínat si ty věci víc. Nevyhrávám tím zápasy, ale je to dobrý impuls.“
Navíc na papíře v tenisovém bagu jste měla taktické pokyny…
„Během zápasu jsem si potřebovala připomenout nějakou věc, tak jsem rozložila papír a začala jsem si to číst.“
Co si na ruku napíšete v neděli? Pro osmifinále s Putincovovou budete favoritkou, což je psychický nápor.
„Já to tak neberu. Tenhle turnaj fakt může vyhrát úplně každý, viděli jste, co se tady stalo loni. (vítězství nenasazené Ostapenkové) S Putincevovou to bude těžký zápas, ona je velký bojovník.“
A taky vztekloun.
„Což já taky, že jo.“
Ona ale větší.
„Je otravná, no. Musím se vůči tomu obrnit. Pořád má s něčím problém, všechno jí vadí. Musím jít do zápasu s tím, že to takhle bude, že to je součást její hry, jak se snaží vyvést soupeřku z rytmu. Ona je taková, vždycky byla a vždycky bude. Asi to ke své hře potřebuje. Bude důležité být silná v hlavě.“
Po letech, co jste se v Paříži cítila pod psa a prohrávala v prvních kolech, už začínáte mít město u Seiny ráda?
„Mám Paříž radši než roky předtím. Mám už vytipované různé restaurace, místa, kde to mám ráda. Bydlím tady kousek u kurtů. Ráda chodím pěšky na tenis. Což jsem teda letos ještě neudělala ani jednou. (smích) Ale David (Kotyza) chodí každý den.“
Starší lidi už musí…
„Přesně, asi trochu potřebuje vychodit nervozitu. Jsou tu fajn kavárničky, restaurace. Ráda spím ne v luxusních, ale v zajímavých hotelech, kde nikdo není. Do tohohle se vracím ráda. Takže jo, už jsem z Paříže udělala na svém seznamu oblíbený turnaj.“
Související články
