Video se připravuje ...
Zatímco svět objevuje, kdo je ta milá dívka, která v době fyzického tenisu píše raketou básně, on ví své. Slavný bard Jiří Hřebec pomáhá jako trenér piplat Markétu Vondroušovou, semifinalistku Roland Garros, od jejích patnácti let. A před pátečním bojem o finále se usmívá: „Kontaová se nadře jako mezulán…“ Těší se na to. Bude se dívat, i když to pro něj budou zase velké nervy.
Ještě než ve čtvrtek odpoledne Prahu zaplavil déšť, Jiří Hřebec si dal v brzkém odpoledni tréninkovou jednotku na kurtu. Pak ještě cigaretka, když už jsou sklípky otevřené... A pak už lavička u kurtů a téma slečny Maky, kterou Hřebec nechal rozkvést pod dohledem své svobodomyslné mysli. A k jejímuž tažení Paříží i uhlazenému chováním na scéně teď přijímá gratulace.
Co vám lidé píší?
„Já dostal od svých známých pár gratulací, které se zmiňují, že je pokorná a úplně normálně vystupuje, ne jako hvězda. Toho oni si váží. Vyhrává, je teď strašná mediální hvězda, ale zůstává na zemi, je taková normální holka. Třeba je fascinovalo, jak si podávaly ruku po zápase s Martičovou. Obě se tomu smály, jak se tam chudinky dvě hodinky mazaly. Připadalo mi, že z toho obě měly radost. To normálně nebývá, vždycky je někdo na smrt naštvaný, že prohrál.“
Jaká je Vondroušová z vašeho pohledu?
„Bezvadná holka, veselá kopa, furt se jenom směje. Ale má neskutečně dobré vlastnosti pro tenis. Ctižádost, jasný, to musí mít všechny. Ale neskutečně se umí soustředit, proto je schopná hrát dlouhé výměny. Má něco, co mají cyklisti.“
V jakém smyslu?
„Ti jdou na svoji hranici. Mají třeba pětkrát za etapu krizi, že by s tím nejradši flákli a pak kola zahodili někam ze skály. To ona má v tenise. Nemůže, ale je schopná tu dlouhou výměnu ještě hrát, jít za svoji hranici. Jiné řeknou, že dál to nejde. Ona je schopná ještě přidat a ještě hrát. Ani o tom neví, tak se narodila. Je bojovnice, nepoddá se tomu.“
Je tenhle turnaj potvrzením, že je už Markéta víc než mladá hvězdička?
„Jasně. O tom jsem přesvědčený. Už teď hraje na neskutečně vysoké úrovni. A stabilně. Jí se nestává, že by prohrála v prvním kole. I do budoucna se jí to bude stávat minimálně. Má nastavenou vysokou laťku.“
Vy jste s ní prošel celou cestu posledních let. Musel jste si hledat cestu, jak s introvertní dívkou komunikovat?
„Ona se hrabe v telefonu, tak jí řeknu: Maky, chviličku poslouchej, já ti něco řeknu. Ona zvedne oči, chviličku poslouchá a zase se položí do toho telefonu. Takhle to je, na kurtě se toho moc velkého neřeší. Já jí řeknu, co se bude trénovat, je ready. Ale sedne si na lavičku a hned sahá po telefonu. Ale proč jí to brát?“
Jiní trenéři by vám třeba řekli: Proč jí ho nechat?
„Tady přišel jeden trenér a zakázal to. Ale já jsem říkal: Maky, doufám, že si do toho nenecháš kecat. Doufám, že ten telefon neodvaříš. Buď svá, ne, že tomu podlehneš... Vždyť je to jedno. Na lavičce sedí, a když vstane, jde trénovat a dokáže být hlavou v tréninku... To ji jako budeme vychovávat, že se lidem nelíbí, že má telefon v ruce? Co mi je do nich! Když jí to vyhovuje... Telefon má každý den u sebe, i na té lavičce, a je v semifinále Roland Garros! Vadilo to? Asi to nevadilo...“
Jak se kombinuje váš svět tenisového světáka s tím, který obklopuje současnou teenagerku?
(smích) „Pro mě to je dobrý, já nestárnu tak rychle. Rozumíme si dobře, já si někdy připadám jak puberťák. Jak jsem furt mezi mladými... Mám trošičku problém s tou svojí partou, s těma dědkama starýma. A teď to začne, kdo má co, kde ho co trápí, bolí. S mladými si rozumím furt. Myslím, že oni se mnou nemají problém, řeknou mi věci, které by staršímu neřekli. Markéta mi říká pane Hříbko, že jo. Dělá si ze mě samozřejmě srandu. Když běžím někdy k balonu, ten stařeckej běh, že je to podivný... O věkovém rozdílu se nebavíme, my hrajeme tenis...“
Máte stejný smysl pro humor?
„Ona je bezvadná, veselá kopa. Je pro každou blbost. Hecovačky... Je fakt dobrá. Já jsem nevymáchaná huba, dělám si z ní srandu, popichuju. A ona to všechno bere. Já si teda dovedu udělat ze sebe srandu taky. Myslím, že si to můžu dovolit. Maky to bere úplně v pohodě. Pak mi to vrátí. Máme dobrý vztah, tohle vůbec neřešíme.“
Pojďme k velkému zápasu o finále v Paříži. Markéta proti Kontaové vloni na jaře získala své první velké vítězství, že?
„Tenkrát v Indian Wells, to si pamatuju, to bylo dobrý. Samozřejmě jde o denní formu. Kontaová to bude mít velice těžké. Maky hraje svůj systém a teď si věří, ta jí nedá bod zadarmo. Kontaová se nadře jak mezulán. Ale může se stát, že jí to bude hodně padat a dá jí dvakrát šest tři. A taky to může být opačně. Maky bude hrát to svoje a pojede jak mašina. Ale že si na ni věří a že si věří na všechny holky, to je jasné.“
Co říkáte na to, jak Markéta turnaj zatím zvládá?
„Je samozřejmě pod hrozivým tlakem. Je poprvé na takovéhle obrovské akci, až úplně největší. A je to devatenáctiletá holka, a neskutečně to zvládá. I novináře kolem sebe, všechna čest. Ona to má v hlavě hrozně srovnané. Tak to má i Plíšková (Hřebec jí v minulosti také trénoval). O ní vždycky ze srandy říkám, že má lepší hlavu než tenis. Je neskutečně mentálně silná. Když nehraje Maky, fandím Káje.“
Prý kvůli nervům radši sledujete zápasy na onlinu, to se nedíváte ani na Markétu?
„Na ni jo. V úterý jsem přijel z demonstrace a hospodský na mě řve: Vyhrála tie-break! Tak jsem tam hned zapadl a už jsem se dodíval. Pokud mám možnost, tak se na její zápasy koukám všechny. Ale já nemám O2. A nekoupím si to ani kvůli Maky. To si mám za rok kupovat zase jinou anténu? Markétu znám jako svoje boty, už vím přesně, co se bude dít. Ale jsou to nervy. Teď ten konec byl strašnej...“
V pátek si ty nervy dáte?
„Jo, to určitě. Podívám se. Nebudu třeba sledovat celý zápas, dám si u toho kafíčko, ale dívat se budu. Semifinále Paříže, to by byla velká arogance, abych se nedíval...“ (smích)
Témata:
semifinále, Roland Garros, French Open, sport, Markéta Vondroušová, Johanna Kontaová, Jiří Hřebec, tenis, Sport na Heureka.cz
Související články
