Jeden vyhraný set dělil Barboru Krejčíkovou od toho, aby si mohla říkat čtvrtfinalistka Roland Garros. V souboji kvalifikantek z druhé stovky žebříčku ale ta česká nedotáhla dobře rozehraný osmifinálový zápas a podlehla Argentince Nadie Podoroské 6:2, 2:6, 3:6. Přesto slaví životní grandslamový úspěch v singlu a první kariérní posun do top 100 žebříčku, kde by se nově měla pohybovat kolem 85. místa.
Jak jste se psychicky vypořádala s asi největším singlovým zápasem kariéry?
„Dařilo se mi to vzít jako každý jiný zápas, nijak extra nervózní jsem nebyla. I podle toho vypadal první set, jasně jsem ji přehrávala, hrála jsem líp. Druhý a třetí set už to bylo těžký, chytla se, začala hrát líp, podmínky pro mě nebyly úplně dobrý. Ona liftuje a hraje vysoký přeliftovaný míče, sedělo jí to víc, líp jí to padalo k lajnám. Myslím, že jsem ztratila timing a už se to sem mnou vezlo. Snažila se najít nějakou cestu, ale moc jich tam nebylo. Proto to tak dopadlo.“
Skoro každý den jste byla v Paříži v permanenci, nastupujete v singlu i deblu. Nechyběly síly?
„Cítila jsem se celkem dobře, nebylo nic, co by mě extra omezovalo před utkáním. Až během zápasu jsem začínala být hodně unavená, ve třetím začaly bolet záda a trochu noha. Ale zápas to nijak extra neovlivnilo, máte tam adrenalin, snažíte se odehrát každý míč. Budu se snažit dát trochu do kupy, abych byla ready na debla, turnaj neskončil. Budeme se snažit (s Kateřinou Siniakovou) připsat nějaké kolo ve čtyřhře.“
Úspěch na Roland Garros jste připisovala i tomu, že jste se uvolnila, přestala brát singl tolik vážně a řekla si, že to možná má tak být a budete jen deblistkou. Jak těžké nyní bude si tenhle nadhled ve dvouhře zachovat?
„Především mám obrovskou radost, že jsem ve čtvrtém kole, je to obrovský úspěch, i když jsem teď zklamaná. Nějaké šance jsem měla a nebyla to hráčka, co by se nedala porazit. Beru to celkově tak, že hodně hodně věcí jsem si tady splnila, víceméně konečně jsem se, jak to říct hezky, v té hloupé stovce. Teď budu klidnější, než jsem byla. Hodně jsem se se stovkou nervovala, snad to teď bude lepší, těším se na to.“
Sebevědomí takový výsledek určitě dodá, že?
„Určitě mi to ukázalo, že na to mám. Že můžu hrát i se světovýma holkama. A co si z toho budu hlavně hodně chtít vzít, je extra motivace ještě víc makat, pracovat na sobě, pořád se zlepšovat. Snažit se prokousávat skrz zápasy a turnaje, hrát pořád líp a líp.“
Vaše osmifinále bylo zápasem dvou kvalifikantek, v Paříži je opět mezi ženami spousta překvapení. Čemu připisujete, že se prosadilo tolik jmen známých spíš z menších turnajů?
„Všechny holky, co hrají kvalifikaci, a opravdu plno jich tu postoupilo daleko, jsou extra motivované. Kvalifikace je strašně těžká, každá se chce na grandslam dostat, je to i finanční vysvobození a psychická pomoc. Chtějí za každou cenu jakkoli vyhrát. Psychicky jsou strašně dobře připravené, už nechtějí hrát menší turnaje, ale dostat se do stovky, na velká pódia.“
