Příjemně prosluněné odpoledne, práce mu šla náramně od ruky, a tak mohl tradičně čerstvě oholený Roger Federer mávat a rozdávat úsměvy na všechny strany. Jeho návrat na grandslamovou scénu po 487 dnech nemohl být triumfálnější. Uzbeckého veterána Denise Istomina vyprovodil v úvodním kole Roland Garros za pouhou hodinu a půl 6:2, 6:4, 6:3. Tenisový svět je zase v pořádku…
V neděli na sociální sítě posílal obrázek, na němž coby pidimužík, jehož raketa je větší než on sám, podává na antuce. Vystřelil si sám ze sebe, v Paříži od sebe nic nečeká, cítí se tak malý. Už léta nehrál grandslam v takové outsiderské roli. „Vždyť já ani nevím, s kým hraju příště. A kdy? Středa nebo čtvrtek?“ ptal se rozšafně Federer na tiskové konferenci.
Odpověď – ve čtvrtek proti starému známému – taktéž grandslamovému šampionovi Marinu Čiličovi. Tohle bude velký test. Ten první vstupní napsal Federer jako premiant.
Čtyřiatřicetiletý Istomin, jenž jako 204. borec žebříčku postoupil z kvalifikace, patří mezi Švýcarovy oblíbené protivníky. Porazil ho i v osmém vzájemné zápase. Federer znovu ukázal, že jednou z jeho hodně podceňovaných kvalit je trpělivost. Začátkem března se mihnul na turnaji v Dauhá, kde uhrál kolo. Pak se opět zavřel do své tréninkové „laboratoře“. Nenastoupí dřív, než bude dokonale připravený.
Na antuku se vrátil před dvěma týdny doma v Ženevě, kde hned padl se Španělem Pablem Andújarem. Zklamání, ale ne tak velké, uvážíme-li, že Andújar dokázal v neděli odstřelit z Roland Garros Dominica Thiema.
To Federer stále žije, navíc po výkonu, který udělal na kurtu Philippa Chatriera velký dojem. „Když se na něj dívám, jsem jak v nebi. Připadám si, jako bych sám tenis vůbec neuměl hrát. Přál bych si, aby nikdy neskončil,“ líčil expert Eurosportu Mats Wilander. Federer trefil 48 vítězných úderů, udělal pouze 20 nevynucených chyb. Skvěle podával, mixoval hru, doslova se vznášel po antuce. Samozřejmě, hrál, co mu soupeř dovolil a cítil se skvěle. Příště to může být úplně jinak.
Tenisový svět ale žije přítomností a plně se vychutnává každý Švýcarův zápas. Zvlášť v Paříži, kde od roku 2015 startuje teprve podruhé. Přitom jde o grandslam, který je jeho domovu nejblíže a kde v roce 1999 na scéně turnajů velké čtyřky debutoval.
Před dvěma lety došel až do semifinále, kde ho podle očekávání tvrdě skolil šampion Nadal. Nyní s minimální zápasovou praxí a po dalších dvou operacích kolena především pokouší štěstí. „Až Wimbledon bude skutečně měřítkem, jak na tom jsem. Tam chci být stoprocentní. Ale kdo ví, třeba i tady mě něco dobrého čeká,“ prohlásil Švýcar, jenž musí v Paříži oželet přítomnost rodiny. A stejné to bude asi i v Londýně. I proto ještě není definitivně rozhodnutý, zda zamíří na olympiádu do Tokia či zůstane doma se čtyřmi dětmi. „Rozhodnu se později. Musí to dávat smysl pro mě i moji rodinu,“ prohlásil velikán, jemuž začátkem srpna bude čtyřicet.
Někteří tvrdí, že kariéru bude ukončovat velmi pozvolna. Bude čím dál víc ubírat na turnajích, až jednoho dne řekne sbohem. Do té doby se musíme co nejvíc nabažit jeho umění. Poslední zápas dal fanouškům hodně potravy.
Témata:
Roland Garros, sport, Olympijské hry, tenis, Roger Federer, Londýn, sportovní soutěž, French Open, Paříž, Eurosport, Mats Wilander, Sport na Heureka.cz
Související články
