Proč si česká finalistka z Paříže změnila jméno? Pletli si ji s Ruskou
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V nekonečné řadě českého tenisového talentu si tohle jméno zapamatujte. Laura Samson, šestnáctiletá dívka z Říčan, roste v další výjimečnou hráčku. Letos již ovládla tři menší turnaje ITF mezi ženami a zazářila také na juniorském Roland Garros, kde až ve finále nestačila na o rok starší krajanku Terezu Valentovou.
Samson je na vlně. Těsně před pařížským grandslamem ovládla dvě akce ITF dotované 15 000 dolary. V slovinské Kranjske Goře a chorvatském Bolu zvítězila desetkrát za sebou. Její šňůra se zastavila až ve finále grandslamu a po patnácti výhrách.
Svůj potenciál ukázala Samson už loni. Na juniorském Wimbledonu se blýskla deblovým titulem po boku Aleny Kovačkové a při US Open prošla až do semifinále singlu. V Paříži prokázala, že její evoluce pokračuje, postoupila ještě o kolo dál.
„Hodně jsem na Spartě pracovala na kondici a snažila se dobře jíst, takže se možná spíš cítím dobře fyzicky. Tenisově jsem se taky zlepšila, mám větší kontrolu. I když pořád hraju agresivně, styl taky umím měnit. Dokážu na kurtu vydržet déle,“ líčila během turnaje tenistka, jež už má v útlém věku podepsanou smlouvu u mocné firmy Nike a na ženském žebříčku WTA figuruje na 719. místě. Do konce sezony si dala odvážný cíl – nakouknout do top 500.
Kromě svých výkonů zaujala teenagerka z Říčan i něčím jiným. Ještě loni vystupovala pod jménem Laura Samsonová, nyní už je pouze Samson. K přejmenování sáhla z nečekaného důvodu – její příjmení bylo v angličtině psané Samsonova, tedy stejně jako u jedné z nejlepších Rusek Ljudmily Samsonovové.
„Poprvé jsem si toho všimla minulý rok, když jsem hrála grandslamy. Byl to problém, dostávala jsem třeba její výplety. Všichni si mysleli, že jsem její ségra a trošku mě to štvalo. Už to pak bylo pro obě strany otravné. Bavila jsem se s ní o tom a ona si třeba podle rozpisu taky myslela, že hraje, a přitom jsem to byla já,“ vysvětluje Samson s tím, že kromě praktického tenisového důvodů změna jména žádný jiný nemá. „Jinak bych si příjmení určitě nechala. Koncovku ová bych měla ráda, ale bohužel to vyšlo takhle…“
