Peschkeová je 25 let na grandslamech: jak se změnil tenis a co trápí deblisty

Byť před hodinou skončilo její deblové působení ve Flushing Meadows (ve druhém kole s párem Gauffová, McNallyová z USA), dorazí mezi novináře v džínové bundě a dobré náladě. Hroutit se z nezdarů, to má tahle vdaná paní již dávno za sebou. S napětím však sleduje, s jakou silou udeří hurikán Dorian na její dům na Floridě. 

První turnaj velké čtyřky jste sehrála v roce 1994 na Roland Garros. Čtvrt století na grandslamech - jak vám to zní? 
„Víte, že úžasně? Když to člověk zvládne, vypovídá to o tom, že už něco dokázal a je pořád schopný být takovou dobu mezi špičkou.“ 

Věk si asi uvědomíte o to víc, když na druhé straně kurtu stojí patnáctiletá Coco Gauffová, přemožitelka vašeho páru s Nicole Melicharovou na US Open. 
„Byla o něco rychlejší než já, to je pravda. (smích) Ale mě to motivuje, hrávám ráda proti mladším. Byl to zajímavý zápas, měly jsme šance. Ale soupeřky hrály dobře, agresivně, perfektně servírovaly, neměly žádné zábrany.“ 

Máte pochopení pro Cocománii, která v posledních měsících vypukla? 
„Vždycky nastane velký poprask, když je někdo tak mladičký a tak talentovaný. Stává se, že se někdo takový po jedné dvou generacích objeví. Ona je hodně šikovná holka. Vypadá to, že má před sebou budoucnost.“ 

Vám je už naopak 44 let. Připadáte si někdy jako tenisový Jágr ? 
„Někdy ano. Spoluhráčky nebo fyzioterapeutky mi nevěří, kolik mi je let. Chtějí po mě občanku. Sport mě udržuje fit. Z tohoto ohledu má dost pozitivní vliv.“ 

Vážně vypadáte pořád dobře. 
„Díky. Já jsem se i učesala.“ (smích) 

V čem se nejvíc grandslamy za 25 let proměnily? 
„Po rekonstrukcích to na nich vypadá úplně jinak než kdysi. Všechno jde postupně dopředu, každý grandslam se snaží využít své možnosti na maximum, všechno se modernizuje. Je to dost poznat.“ 

Udělejme si výlet po čtyřech velikánech. Co vás jako první napadne, když se řekne Australian Open? 
„Že je to hrozně daleko.“

Paříž? 
„Je fajn. Vyrůstala jsem na antuce, takže se na ní cítím dobře. A tamní kurty jsou velice kvalitní. Také se to tam letos po tolika letech dost změnilo.“ 

Wimbledon? 
„Úžasný. Trávu by měli zavést všude.“ (smích) 

US Open? 
„Hezký turnaj na konci roku, nedaleko od mého domova na Floridě. Letadlem mi to sem trvá dvě a půl hodiny. Ve čtyřhře se mi tu možná tak nedaří, ale v mixu jsem tu byla třikrát ve finále! Jednou jsme prohráli hodně těsně, měli jsme s Marcinem Matkowskim dokonce mečbol.“ 

Lídrem vaší grandslamové hitparády bude asi Wimbledon, že? 
„Rozhodně. Mně to tam připadá, jak kdybych byla někde na zahrádce. Všude samá kytička. Tráva mi jako povrch dost vyhovuje. Navíc jsem tam uhrála největší singlový úspěch.“ 

Pravda, v roce 2005 jste postoupila do osmifinále a v něm měla na urostlou Rusku Naďu Petrovovou dva mečboly. 
„Ani mi ten zápas nepřipomínejte... A víte, co je nejhorší? V roce 2007 jsem skoro skončila, hrála jsem poslední singlové turnaje. Na Roland Garros jsem přijela nepřipravená, jen s jedním outfitem,