PŘÍMO Z LONDÝNA | Nejlepší den v tenisovém roce, tak označuje Tomáš Berdych druhé pondělí ve Wimbledonu. Na travnaté dvorce vyběhne díky volné neděli současně nejlepší šestnáctka mužů a žen. A on jí bude i letos součástí, už podeváté v kariéře. Své místo si při „Manic Monday“, jak se osmifinálovému posvícení říká, vydobyl hladkým triumfem nad Davidem Ferrerem a byl hodně spokojený. „Troufnu si říct, že jsem v nejlepší možné pozici, v jaké jsem v tomhle stadiu turnaje chtěl být,“ těšilo ho.
Ferrera jste porazil popáté z posledních šesti utkání. Už jste hru Španěla rozklíčoval?
„S ním vím, co se bude na kurtu dít a záleží jen na mně, jak to zvládnu. Ničím mě nemůže překvapit. Nechci říct, že je stará škola, ale hraje to, na co jsme byli všichni zvyklí. V tomhle ohledu byli moji první dva soupeři, Chardy s Harrisonem, mnohem nepředvídatelnější. S Davidem víte, na čem jste a je důležité přijít s něčím navíc, což se mi povedlo.“
Co bylo nadstavbou výkonu?
„Třeba jsem ho za důležitého stavu překvapil, když jsem šel po servisu na síť. To určitě nečekal. Snažil jsem se o kraťasy, hodně jsem jich vyhrál. Dostalo se mu do hlavy, že můžu přijít s něčím jiným a nemůže jen běhat doprava doleva.“
Ve Wimbledonu jste vyhrál jubilejní 40. zápas, stejný počet vítězství máte i na svém dalším oblíbeném grandslamu Australian Open. Kde se vlastně cítíte líp?
„Asi tady. Hrozně tomu přidá, že jsem tu byl ve finále, to je jasný. Oba tyhle grandslamy pro mě mají kouzlo v tom, že máte čas se na ně nachystat. Do Austrálie přijedete po zimní přípravě, zahrajete si jeden přípravný turnaj. Ideální scénář a rázem jsou výsledky vidět. Tady je to dost podobné. Přechod z antuky na trávu je sice rychlý, ale odehraju jeden, dva turnaje, pak mám týden na přípravu a začíná grandslam. Můžete si čas prostě dobře naplánovat. Ale když odjedu na pět týdnů do Ameriky, je to těžší. Hrajete Montreal, Cincinnati a teprve po čtyřech týdnech z domova začne to hlavní.“
Jak stárnete, zdoláváte nejrůznější milníky. Nedávno jste vyhrál 600. zápas na ATP, tentokrát 40. ve Wimbledonu. Co to s vámi dělá?
„Jsou to hezká čísla. A o to hezčí, když se porovnají s ostatními hráči. Léta se mi dařilo být v desítce, jenom pět šest se nás tam drželo takovou dobu. Ukazuje to, že jsem si kariéru odmakal. Všechny tyhle zápasy jsem musel odpracovat. Některé byly snazší, některé horší, jiný hezký a některé jsem si i víceméně protrpěl. Ale i to k tomu patří. Teď by bylo hezké přidat ještě třeba další stovečku.“
Wimbledon hrajete jako nasazená jedenáctka, což je nejnižší cifra od roku 2010. V žebříčku jste sklouzl na 15. místo. Jakou váhu tomu přikládáte?
„Ne moc velkou. Je pomoc být na turnaji nasazený mezi osmi či šestnácti, ale to je tak všechno. Žebříček už dokážu brát s rozumným nadhledem. Loni jsem přišel kvůli nemoci o nějaký čas, to se do postavení promítne. S tím se musím umět naučit žít. Už mám dávno za sebou, abych každý týden řešil, kolikátý jsem. V mém případě je žebříček jen číslo. Ale abych se stresoval, že musím zpátky do desítky? Samozřejmě je to taky cíl, ale kdybych vyhrál velký turnaj, ocenil bych to víc.“
Související články
