Wimbledonský úsměv v Praze. Grandslam chci pořád, řekla Plíšková
V sobotu sehrála na nejslavnější tenisové scéně světa dramatické finále Wimbledonu. I když Karolína Plíšková v tu chvíli věřila, že domů přiveze mísu Venus Rosewaterové, nakonec se musela spokojit s trofejí pro poraženou finalistku. „Beru to spíš jako úspěch, než neúspěch. Ale cíl vyhrát grandslam mám pořád,“ prohlásila česká jednička.
Cestou z letiště se v pondělí odpoledne zastavila na skok doma, dala si sprchu a hned vyrazila na kurty TK Lokomotiva Praha do akademie nesoucí její jméno. Po bolestivé prohře, kterou oplakala i zapila sklenkou něčeho ostřejšího, byla Karolína Plíšková už uvolněná a usměvavá.
Bývalá světová jednička se po pěti letech od premiéry v grandslamovém finále znovu pokusila dobýt tenisový Olymp. Jenže na wimbledonské trávě padla se skvěle hrající Australankou, světovou jedinčkou Ashleigh Bartyovou (3:6, 7:6, 3:6). „Teď už to hodnotím pozitivněji než v sobotu, kdy jsem byla už taky dost vyčerpaná. Dosud jsem vybojovala jen jedno finále, takže to beru jako úspěch. Ale nic se nemění na tom, že do každého turnaje jdu s tím, že bych si jej přála vyhrát.“
Psychické i fyzické síly vzalo devětadvacetileté tenistce už semifinále s Arynou Sabalenkovou. Obrat a postup do finále znamenal jednoznačně nejlepší výsledek sezony. „Rok zatím nebyl nejlepší, světlých okamžiků nebylo tolik. Takže jsem ráda i vůči týmu, který pracoval a dělal pro to všechno, že jsme vydrželi pospolu a že se nám to podařilo,“ děkovala trenérovi Saschovi Bajinovi i dalším členům realizačního týmu.
Právě od lidí z nejbližšího okolí se jí dostávalo neutuchající podpory i v době, kdy se na kurtu tolik nedařilo. „Trenér není naštvaný nikdy. Když vidí snahu, tak mu to stačí. Samozřejmě chce výsledky, ale věřil, že to přijde. Proto si myslím, že se nám to možná i povedlo.“
Smlouvu s Bajinem má Plíšková do konce sezony a spolupráce by mohla pokračovat i nadále. „Už jsme naťukli i další rok,“ poznamenal manažer a manžel tenistky Michal Hrdlička.
Wimbledonské finále se zápasem o titul na US Open 2016 s Angelique Kerberovou prý příliš nejde srovnávat. „Nenašla bych tam nic společného. Tenkrát jsem byla totální outsider prakticky v celém turnaji. Od čtvrtého kola bylo mé tažení obrovské překvapení i pro mě. Teď ve Wimbledonu jsem to brala z pohledu, že jsem byla osmá nasazená a mám na sebe vysoké cíle. Teď už jsem v jiné roli než před pěti lety, kdy jsem hrála s každou soupeřkou nahoru a nemusela jsem nic. Aktuálně jsem v pozici, že bych v prakticky všech zápasech měla vyhrát já,“ řekla.
Ve Wimbledonu se sedmá hráčka světového žebříčku prezentovala až nezvykle pozitivním a optimistickým projevem. „Nemám pocit, že bych se něco snažila změnit. Připadalo mi, že úsměv mám pořád. Ale asi je pravda, že jsem našla cestu, jak si ty zápasy i trošku užívat, občas se i zasmát,“ uznala. „Když se zasměji, tak mi přijde, že se mi na kurtu daří. Odlehčí to situaci. Budu se v tom snažit pokračovat. To, co funguje, nechci měnit.“
Při ohlédnutí se za finále s Bartyovou zmínila nešťastný úvod, kdy prohrála 14 míčů v řadě. „Začátek byl děsný, byla to asi kombinace toho, že jsem hrála šíleně a ona dobře. Nebyla to lehká situace, zvlášť když byl plný centrkurt,“ připomněla. „Jsem pyšná, jak jsem se z toho nejhoršího dostala do celkem dobrého tenisu.“
Poslední dva wimbledonské zápasy označily za jedny z nejlepších okamžiků v kariéře. „Atmosféra byla neskutečná. Dvakrát plný centr a po roce, kdy se hrálo v podstatě bez lidí, to bylo hezké,“ ocenila. Prozradila, že prohru ve finále musela po sobotní večeři trochu zapít. Důsledek byl, že jí druhý den chybělo víc času na plánované nákupy. „Bylo mi děsně špatně,“ přiznala.
Na Plíškové se po finále logicky projevil i náročný program. Trénovala i ve dnech, kdy nemusela do zápasu. „A nebylo to žádné lážo plážo. Bylo to náročné i po psychické stránce, takže jsem ráda, že teď pár dnů tenis neuvidím. Navštívím rodinu, udělám kolečko: mamka, táta, kámošky… Trošku si odpočinu,“ těšila se.
Už ve čtvrtek se ale přesouvá trénovat do Marbelly. „V pátek mám naplánované tréninky na betonu, aby to taky za něco stálo,“ řekla. V pondělí pak právě ze Španělska odletí na olympijské hry do Tokia.
Tým tenistky věří, že v akademii Karolíny Plíškové se v pondělí neslavilo naposledy. Pro čerstvou finalistku Wimbledonu byl připravený dort, ale i sekt s jahodami. A samozřejmě zástup dětí, možná budoucích tenisových nadějí. „Doufám, že jim jdeme vzorem. Nejen já, ale třeba i Muška (Karolína Muchová), Markéta (Vondorušová) nebo moje ségra (Kristýna). Já jsem neměla svůj velký vzor, ale tenis jsem jako malá sledovala. Pro děti je dobré mít někoho, ke komu vzhlíží, koho trošku napodobují,“ dodala. „Doufám, že jsme pro děti motivací a vzory.“
Odřeknout Tokio nebyla varianta
Start v Riu před pěti lety nevyšel, další olympijské hry si ale Karolína Plíšková ujít nenechá. „Plán sice bude nabitý, ale mám věk, že to bude možná moje první a zároveň poslední olympiáda. I když podmínky v Japonsku asi nejsou ideální a bude se hrát bez diváků, což nemám ráda, tak jsem se už dávno rozhodla, že bych chtěla jet. A já rozhodnutí neměním,“ prohlásila. „Budou asi dost přísné podmínky, ale nemám srovnání s jinými Hrami, což je asi dobře.“ Do Tokia bude muset cestovat bez hlavního kouče Saschi Bajina. Češky budou mít k dispozici Petra Pálu a Davida Kunsta. „Bude to trochu podobné Fed Cupu, nebudeme tam mít vlastní trenéry. Můj kouč Sascha mi dodává pohodu, ale bude to pro všechny stejné. Nejsem hráčka, která by byla na někom závislá,“ konstatovala.
