V zajetí rituálů. Bouzková válí jako nikdy a říká: Jsem zralá na psychiatra
PŘÍMO Z LONDÝNA | Když Goran Ivaniševič v roce 2001 vyhrál na divokou kartu Wimbledon, žil dva týdny v zajetí rituálů. Měl jich celkem devět. Od ranního sledování Teletubbies přes stejné parkovací místo na tenise až po zvyk, že při výměně stran musel vyskočit ze židle vždy jako první. Marie Bouzková se chová letos v All England Clubu také jako naprogramovaný robot. A také ona hraje životní turnaj. Poprvé v kariéře je v osmifinále grandslamu, navíc na tom svém nejoblíbenějším. Ve 3. kole zdolala Alison Riskeovou 6:2, 6:3 a o nejlepší osmičku se střetne s Francouzkou Caroline Garciaovou.
Když jsou tenisté v laufu, drží se svých rituálů. Máte nějaké?
„Těch je! Ani vám je nemůžu vyjmenovat. Den před zápasem hrajeme s taťkou hru Sequence. Vždycky si k ní dávám čaj, který stojí nalevo, ovoce si dávám napravo. Detailů je hodně. Všechny se musí dodržovat.“
Co když vám je někdo nabourá?
„Zrovna včera mě paní znervózněla u vjezdu do klubu. Otevřeme okýnko, ona vždycky stojí vpravo a skenuje nám akreditaci. Jenže ve čtvrtek přišla zleva. Utěšovala jsem se: Ještě štěstí, že hraju jenom debla a ne singla. Dneska už zase kontrola byla napravo, takže paráda.“
Jak si připravujete tašku na tenis?
„Na stejné místo si dávám čelenky, gely. Vždycky si vezmu dva banány před zápasem. Srovnám si raketu, udělám si grip. Pustím si tu samou písničku. Mám jich víc, ale jedna z posledních bývá Here I Go Again od Whitesnake.“
O stejné sprše a jídle před mačem není třeba pochybovat?
„To je jasné. Kuře s rýží a sprcha vždycky první vlevo.“
To už začíná být na psychiatra...
„No, úplně! Hlavně se musí všechno dodržovat.“
Samozřejmě, vždyť rituály fungují a vy jste v osmifinále. Čím jste si ho v utkání s Riskeovou nejvíc zasloužila?
„Udržením koncentrace a nervů. Šla jsem si pro to, věřila jsem si, dodržela jsem taktiku do posledního míčku.“
A ten stál za to, při mečbolu letěl tenisák 28krát přes síť?
„To už jsem si říkala, že budu jako zeď a nepustím to.“
Na záda jako tentokrát po vítězství taky nepadáte často, že?
„To jsem neudělala ještě nikdy. Ale byl to speciální moment, kterého si hrozně vážím. Ležela jsem tam asi tři vteřiny, ale přišlo mi to jak půl hodiny. Krása.“
Sezona se vám daří jako žádné z Češek, tohle byla už vaše 25. výhra. Objevila jste ale v sobě ve Wimbledonu ještě něco nového?
„Nový je spíš takový zážitek. A přístup, jaký jsem chtěla mít k takovému většímu zápasu. Snažím se ho brát jako každý jiný, pořád je to jen tenis. Pouze běháme za míčem, pořád se to opakuje. To je největší zkušenost, kterou jsem získala. Musíte brát prostě zápas s nadhledem a radostí. Snažila jsem se k velkému momentu postavit hlavně čelem a mít z něj radost. To se povedlo.“
Nemrzí trochu, že za takový průlom nedostanete při letošním Wimbledonu žádné body?
„Vůbec. Co jsem si v průběhu tohoto týdne prožila, se nedá ničím vyvážit. Věřím, že zkušenosti, které jsem posbírala, využiju na dalším grandslamu, kde už zase body budou.“
