PŘÍMO Z LONDÝNA | Markéta Vondroušová, čtvrtfinalistka Wimbledonu. Zbláznili jste se? opáčila by samotná tenistka, pokud byste jí před turnajem dali takovou předpověď. Dnes je čtyřiadvacetiletá levoruká hráčka, jež do letoška v All Engand Clubu vyhrála jediný zápas, mezi osmičkou nejlepších. Vysloužila si ji po otočce a pohledné řeži proti stejně staré krajance Marii Bouzkové (2:6, 6:4, 6:3). A o semifinále se v úterý utká s Američankou Jessicou Pegulaovou, dcerou z miliardářské rodiny.
Žasnete nad tím, co jste na kdysi neoblíbené trávě dokázala?
„Musím říct, že jo. Poslední zápas byl extrémně náročný po všech stránkách, takže se mi ulevilo. Je to neskutečné. Kdyby mi to někdo řekl před turnajem, odpovím mu, že se zbláznil. I kvůli tomu, jak jsem tady hrála v předchozích letech, jsem to vůbec nečekala.“
Letos ale v All England Clubu válíte, po Rusce Veronice Koděrmetovové a Chorvatce Donně Vekičové jste přemohla třetí nasazenou za sebou. Navíc poté, co jste hladce prohrála první set. Co se pak v utkání s Marií Bouzkovou změnilo?
„Maruška hrála super, nedala mi nic zadarmo, bylo to fakt maso. V prvním setu jsem málo chodila na síť, zezadu se s ní skoro nedalo hrát, hrozně mě mlela. Musela jsem být aktivnější a chodit dohrávat body na síť.“
Duely s krajankami vadí každé. Jak jste snášela vědomí, že hrajete s Češkou?
„Takové zápasy bývají extrémně nepříjemné, ještě když se známe takhle odmala. Člověk má v hlavě, že je to Češka. Ještě k tomu Maruška, super holka. Už když porazila Garciaovou a věděla jsem, že půjdeme na sebe, jsem si říkala, že s Češkou nechci prohrát. Navíc šlo o hodně. Ale nejsme povahy, které by dělaly na kurtu nějaké strašné scény. Probíhalo to úplně v klidu.“
Jak dlouho se znáte s Bouzkovou?
„Nedávno jsem viděla fotku, mně je tak osm, Marušce devět. A je asi o šest hlav vyšší než já. Byla fakt obrovská. Pamatuju, že jsme hrály někde na Štvanici, snad v mladších žákyních. Oni potom odešli do Ameriky, tak jsme se už moc neviděly. Máme ale tuhle vtipnou fotku. Ještě tady s ní je jako trenér Tonda Bolardt, který je stejně starý jako ona. Všichni se známe z dětských let. Před zápasem říkal, že by nikdy neřekl, že tady na nás bude koukat, jak hrajeme ve čtvrtém kole. A ještě k tomu v roli trenéra Marušky.“
Na grandslamu jste postoupila do čtvrtfinále poprvé od slavného tažení do finále Roland Garros 2019. Po něm jste prožila řadu peripetií. Cítíte zadostiučinění?
„Víra mě nikdy neopustila. Po Paříži jsem hrála i finále na olympiádě. Vím, že se můžu dostat daleko. Samozřejmě po všech operacích a všem možném je to těžké. Když člověk začíná hrát, není to tak, že vezme raketu a je to zpátky. Zápasy zkrátka chybí. Jsou tam pochybnosti, jestli se dostanu tam, kde jsem byla, a jestli hra bude stejná. Je super, že jsem zpátky na grandslamu tak daleko. Jsem za to vděčná.“
Na okruhu už jste tak dlouho, že se trochu zapomíná, že je vám stále jen 24 let…
„Už dvacet čtyři…“ (smích)
Cítí, že můžete jít tenisově ještě nahoru?
„Paříž byl zlomový bod. Zjistila jsem, že mám na to takhle hrát. Ale bylo mi devatenáct a pak jsem se z toho trochu sbírala. Byl kolem mě hrozný hukot. Měla jsem zraněnou ruku, pak jsem se vracela po operaci, pak byl covid… Nebylo to úplně lehké. Je ale důležité mít kolem sebe svou bublinu, lidi, na které jsem zvyklá a s nimi si žít tenisový svět. A neřešit věci okolo. Po Paříži jsem od sebe čekala velké věci, je tady ale spousta skvělých holek, první stovka je fakt vyrovnaná. Musíte si uvědomit, že každý zápas nebude dvakrát 6:2.“
Pokud ale vydržíte pracovat, úspěch se dostaví. Neopustila vás nikdy touha ještě něco dokázat? Vaše maminka Jindřiška říkala, že pokud byste se rozhodla s tenisem skončit, neřekne vám křivé slovo.
„Já mám v sobě soutěživost zakořeněnou. Nejen v tenise, ale v každé hře. Rodiče mě nikdy do ničeho netlačili, máma mi nikdy neříkala: Budeš teďka trénovat pět hodin a neslezeš z kurtu. Měla jsem normální dětství a až do patnácti jsem hrála dost mála. Dětská léta jsem si prožila normálně. Myslím, že i díky tomu se mi tenis a tréninky nezhnusily. Vždy to šlo ze mě, že chci sama hrát. Kdybych mámě řekla, že už na to nemám, tak mi řekne: Dělej si, co chceš, kariéra byla dobrá. Bylo to tak odmala, což je podle mě dost důležité.“
Vaši čtvrtfinálovou soupeřkou bude Jessica Pagulaová, dívka z miliardářské rodiny, kterou do tenisu taky nikdo nenutí.
„Je skvělé, že hraje, i když by nemusela. Nejde jí o to, aby vydělala nějaké peníze, ale o sport. Je vidět, že ho má prostě ráda. Má k tomu dobrý přístup. Docela poslouchá i ostatní hráčky a má své názory na dění kolem WTA, které jsou podle mě dobré.“
V zápase jste se však nikdy neutkaly…
„Akorát v deblu v Indian Wells. Jinak jsem s ní ani moc netrénovala. Ale vím, že hraje takové dlouhé placky, což bude na trávě dost nepříjemné. V té poslední osmičce už ale jde o všechno, všechny už do toho půjdeme po hlavě a uvidíme, co se bude dít.“
Témata:
sport, 2023, Olympijské hry, tenis, Londýn, Ženská tenisová asociace, Paříž, All England Lawn Tennis and Croquet Club, Markéta Vondroušová, Marie Bouzková, Jessica Pegulaová, Tenis na Heureka.cz
Související články
