Rádce a legenda Hřebec: Vondroušová se neprsí, tak je u nás nedoceněná
PŘÍMO Z LONDÝNA | Nad tenisovou kariérou Markéty Vondroušové bdí už devět let. „Máme spolu vztah jako otec a dcera,“ vypráví dvaasedmdesátiletý Jiří Hřebec, kdysi kouč a dnes už především rádce wimbledonské finalistky. Za svých hráčských let proslul jako daviscupový hrdina. Po kurtu pobíhal s dlouhými vlasy, nezkrotnou povahou dožíral rozhodčí i komunisty a nezapomenutelně se vrýval do srdcí fanoušků. V sobotu usedne na centrkurtu v Londýně do hráčské lóže senzace turnaje.
Musela vás Markéta hodně přemlouvat, abyste přiletěl na finále?
„Nééé, to by byla velká arogance, kdybych nedorazil, když je ve finále Wimbledonu. Maky mi napsala, že musím přiletět a já samozřejmě neváhal.“
Jak šancovní je podle vás zápas s Uns Džábirovou?
„Bude to maso, ale jsem rád, že hraje s ní. Budou se hrát výměny, se Sabalenkovou by si nezahrála, to by bylo o jednom, dvou úderech. A Maky má ráda, když se vyměňuje, dostane se do hry. To s Džábirovou půjde. A beru jako výhodu, že ji letos už dvakrát porazila.“
Wimbledonským tažením ohromila mnohé. Jste také paf z toho, jak Vondroušová září na trávě?
„Překvapení to je pro všechny, nikdo od ní na trávě neočekával žádný divočiny. Ale já jí vždycky říkal, že i na ní může hrát dobře. Herňa taky. Bavili jsme se o tom mockrát, jenom Maky nás pořád brzdila. Ona furt: Dejte pokoj s trávou.
