Všechny peníze rozdám. Maminka Vondroušové o výchově i duši hvězdy
Obyčejné rodině ze Sokolova se povedlo to, co jedné z milionu – její dítě vyhrálo Wimbledon. Jaký je návod pro úspěch? Jindřiška Anderlová, maminka šampionky Markéty Vondroušové, jen v malé nadsázce říká, že z ní dcera vychovala tenisového rodiče, ne ona z ní tenistku. O problémech financování kariéry, výchově mladé naděje i duši tenisové hvězdy, která do ní nechává nahlédnout jen hrstce nejbližších, vyprávěla v novém díle podcastu Centrkurt.
V úterý od půl třetí českého času usedne na wimbledonském centrkurtu a bude sledovat, jak její dcera coby obhájkyně titulu vykročí k slavnostnímu zápasu 1. kola. Jindřiška Anderlová se bude nervovat tak jako vždy. Vždyť ještě nenašla sílu, aby si prohlédla celé loňské finále proti Uns Džábirové, i když moc dobře ví, jak skončilo…
Proslula jste tím, že jste loni odmítla dorazit na finále Wimbledonu? Slýcháte na toto téma ještě narážky?
„Ani ne. Ti, co mě znají, vědí, jak vše prožívám. Po nevyvedeném finále Roland Garros 2019 to bylo jasně dané. Markéta to dopředu tušila, už to nijak zvlášť neprožívala.“
Dobře ví, jak se vždy nervujete, že?
„Abych vám řekla pravdu, já doteď finále celé neviděla. Nesledovala jsem ho celé v přímém přenosu, a i když jsem si slíbila, že si ho do konce loňského roku pustím a užiju si ho, tak jsem to nedala. Zkusila jsem to a ani s odstupem půl roku mi to nedělalo dobře.“
Takže je pro vás lepší jen sledovat živé skóre?
„Když teď hrála Markéta čtvrtfinále v Paříži s Igou Šwiatekovou, tak se mi termín zápasu trefil do návštěvy kadeřníka. Nikdo mi nevěřil, když jsem vykřikovala, že ten zápas neuvidím. Já si ale ke kadeřníkovi vzala v naprostém klidu knížku, četla jsem si a říkala si, že se podívám až tak po půl hodině, kdy bude něco odehráno. Vezmu telefon a je to 0:6, 1:1. Říkám si: super, tak už máme game! (smích) Ono je vám líp, když zápas nevidíte.“
Zkuste vysvětlit, proč jsou pro rodiče zvlášť ty největší zápasy tak stresující. Napadá mě hlavní motiv - člověk nechce vidět své dítě zlomené, když prohraje?
„Je to přesně tak. V podstatě vám jde jen o tohle. Výhra už je jen to, když dítě přežije zápas ve fyzickém i duševním zdraví. Takhle to mám hozený. Když se snažím ostatním vysvětlit své pocity, když se hraje finále olympiády, Roland Garros nebo Wimbledonu, říkám: Představte si, že byste své dítě hodili do ringu býkovi, který ho rozcupuje v přímém přenosu, a vy se na to koukáte. To žádný rodič nechce vidět. Když to dopadne dobře, je to super, ale ono to tak dopadnout nemusí…“
Kamery zaberou hráčku jen na kurtu, kde se třeba ještě dokáže udržet. V zákulisí se už ale může sesypat. Jak Markéta zvládá krachy?
