Kdo mi dal závaží na ruce a nohy? Berdych o cestě do finále a (ne)kvalitě dnešních hráčů
PŘÍMO Z LONDÝNA | Po celou kariéru lovil Tomáš Berdych (39) grandslamový titul. Před patnácti lety se mu dostal nejblíže: do finále Wimbledonu. Cestou skolil po heroických výkonech dva ze tří nejlepších hráčů všech dob Rogera Federera s Novakem Djokovičem. Před branami nesmrtelnosti ale čekal ten poslední – Rafael Nadal. Na výjimečný pochod plný euforie ale i úsměvných scén zavzpomínal současný daviscupový kapitán přímo v All England Clubu. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Dva měsíce ho dělí od čtyřicetin. S batůžkem na zádech, kšiltovkou posazenou do čela a stále mladickým vzhledem ale vypadá Tomáš Berdych skoro stejně jako v červenci roku 2010. To mu táhlo na pětadvacet, v žebříčku zaujímal třináctou příčku a před sebou měl dva nejlepší týdny kariéry.
Klíč k úspěchu ve Wimbledonu jste si obstaral už dva týdny před jeho startem na Roland Garros, kde jste poprvé postoupil do semifinále grandslamu. Souhlasíte?
„Přesně tak. Abyste přijel do Wimbledonu, necítil se, hrál na prd a najednou se to na trávě otočilo, je skoro nemožný. Vždycky jsem říkal, že nejlepší příprava na Wimbledon je hrát dobře v Paříži. A pro mě to takhle fungovalo. Přiletěl jsem, týden tu trénoval a byl ready.“
S jakým nastavením mysli jste dorazil? Semifinále Roland Garros jste prohrál v pěti setech s Robin Söderlingem, byť jste vedl 2:1.
„Fakt jsem cítil, že mám obrovské sebevědomí. Díky němu v těžkých stavech vytáhnete míček, který byste normálně nezahrál, ale nevyhraje vám celý zápas. Takže jsem se taky rychle vrátil nohama na zem a uvědomil si, že si to musím zase celé odpracovat. Na druhou stranu jsem v sobě cítil něco, což jsem občas míval – hlad po úspěchu. V Paříži uteklo finále o kousek, měl jsem tam na víc. Řekl jsem si: OK, tráva je pro mě lepší povrch, pojďme formu ještě víc prodat tady.“
Už jste s týmem, koučem Tomášem Krupou a kondičním Davidem Vydrou, bydleli v Londýně v domečku?
„Měli jsme pronajatý jeden na Southfields, kde jsou baráky nasekaný jeden vedle druhého. Byl to jeden z prvních roků, co jsem tu takhle bydlel. Vedra byla tehdy stejně velká jak letos, takže jsme docela trpěli.“
Vybavíte si něco z úvodních dvou kol turnaje, kdy jste ve třech setech přemohl nejprve Andreje Golubojova a pak Benjamina Beckera?
„Jen že Beckera tehdy trénoval Honza Stočes, který mě dobře znal. Silným zážitkem bylo naopak třetí kolo s Denisem Istominem.“
Uzbek vám řádně zatopil, vedl 2:1 na sety a vy jste se ještě ke všemu pral se zdravotní indispozicí.
„Do té doby se všechno dařilo a najednou přišlo vystřízlivění. On byl na trávě se svými plackami strašně nepříjemný hráč, do toho ty mé žaludeční problémy.“
Bylo vám zle již od rána?
„Ne, ale při zápase jsem si dal možná víc nějakého míchaného drinku a tělo se s tím hůř popralo. Po třetím setu jsem musel zmizet z kurtu.“
Nic příjemného…
