PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Poražená, ale ne zničená. Petra Kvitová se loučila sice s Roland Garros frustrující třísetovou porážkou (7:6 (3), 1:6, 7:9) s bývalou šampionkou Paříže Světlanou Kuzněcovovou, ale jak je jejím zvykem, hledala především pozitiva. „Poslední dobou už hraju lépe, takže bych v tom chtěla pokračovat. Jsem na dobré cestě,“ povzbuzovala se před začátkem travnaté sezony.
Prohra je prohra, ale buďme pozitivní. Tak dobrý výkon na antuce už tu ve vašem podání asi dlouho nebyl, že?
„Asi máte pravdu. Až se podívám za pár dnů zpátky, tak budu možná mít ze zápasu i dobrý pocit. Momentálně to tak úplně není. Prohrála jsem, i když jsem servírovala na vítězství. Ale viděli jsme, že servis dneska nehrál velkou roli. Zápas, který jsme odehrály, byl velmi kvalitní a divákům se mohl líbit. Byl to velký boj, obě jsme se vyhecovaly na maximum. S tím jsem počítala. Věděla jsem, že budu potit krev. Vážně jsem tam nechala všechno, co jsem mohla. Ten tenis byl na úrovni. Takže za pár dnů možná budu i spokojená.“
Jak na tom ale budete zdravotně. Může být poraněné pravé stehno problém?
„Ke zranění se nechci úplně vyjadřovat. Neprohrála jsem kvůli němu. Nevím, jak to je vážné. Cítím hamstring (spodní stranu stehna) a ještě jsem s tím u nikoho nebyla. Už ráno jsem ho cítila a v zápase se to zhoršilo. Ale teď nikam nespěchám, až za dva týdny mě čeká turnaj v Eastbourne na trávě.“
S Kuzněcovovu to byl hodně dlouhý (193 minut) a fyzický zápas. Bylo frustrující stále tlačit a vidět, jak vám skvěle se pohybující soupeřka míčky vrací?
„To teda bylo. Myslím, že se spoustou holek by výměna už dávno byla u konce. Mohla jsem ale taky být ještě víc agresivní, mohla jsem jít možná na síť, mohla jsem udělat spoustu jiných věcí, aby to na Světlanu stačilo. Ale neudělala jsem to, spoustu míčů vrátila a to asi rozhodlo. Taky je velká bojovnice, nechtěla mi zápas dát.“
Přesto jste dvakrát podávala na vítězství v utkání, ani jednou jste neuspěla. Dolehl na vás tlak bitvy?
„Těžko říct. Ke konci třetího setu jsem měla pořád problémy s podáním. Vždycky jsem odvracela brejkboly, mečboly. Ona dala všechno do kurtu a nechala to na mě, ať se ukážu.“
V utkání jste ale ukázala také řadu dobrých momentů. Je to známka, že jdete nahoru?
„Určitě jo. Mám dobrý pocit ze hry, i ze mě osobně. Hra se zvedá, jsem uvolněnější, mám větší radost ze hry. Chtěla jsem si to dneska užít a užila jsem si to tři hodiny a něco. To se nepoštěstí jen tak někomu hrát na Chatrieru takhle dlouho.“ (úsměv)
Opakujete už déle, že se cítíte dobře, ale větší výsledek stále nepřichází. Pomohlo by nějaké velké vítězství?
„Já si myslím, že mě nakopne i tohle. Sice jsem prohrála, ale výkon byl dobrý. Byl to boj, i když neúspěšný. Ale těžké věci dělají člověka silnější. Kdybych vyhrála, tak to je samozřejmě lepší, zůstávala bych tady déle. Ale dneska si vlastně nemůžu nic vytknout. Mohla jsem trochu lépe zaservírovat, ale stalo se. I tak se zápas dal hrát. Moje sezona je prostě taková, jaká je. Myslím, že poslední dobou už hraju lépe, takže bych v tom chtěla pokračovat. Jsem na dobré cestě.
Těšíte se na trávu?
„Zatím jsem nad tím nepřemýšlela, ale tráva je tráva, asi se za chvilku začnu těšit. Jako každý rok budu hrát Eastbourne, těším se, že budu zpátky ve Wimbledonu. Tráva je můj oblíbený povrch."
Související články
