Divá Bára! Strýcová o Wimbledonu i pokutách za nadávky: Žiju tady a teď
Je první na světě. Sice ve čtyřhře, ale komu by to vadilo? Vždyť i ve dvouhře odehrála Barbora Strýcová ve Wimbledonu nejlepší turnaj života. V Kristových letech, v sezoně, která mohla být rozlučková. Ale teď, když se tak náramně daří, není jistého vůbec nic. „V Londýně mi to šlo, protože jsem se pořád na něco těšila,“ říká oblíbená tenistka. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium rozebírá, proč v tenise nejde být perfekcionista, v čem obdivuje Rogera Federera či proč byla šíleně nervózní na wimbledonském centrkurtu. A kolik nejvíce zaplatila pokutu?
Hrajete teď nejlepší tenis v životě. Jak se to stalo?
„Musíme si připomenout, že Wimbledon se hraje na trávě, což odjakživa byl a dodnes je můj neoblíbenější povrch. Mě prostě na trávě baví hrát. Jde na ní hrát spousta variací, můžete hrát i systémem servis-síť. Já se na té trávě cítím opravdu skvěle.“
Jen v oblíbeném povrchu to však není.
„Všechny střípky, které možná předtím chyběly, se teď daly dohromady a slepilo se to všechno, jak má. A povedlo se mi, co se mi povedlo.“
Co bylo tím nejdůležitějším střípkem?
„Byla to výhra sama nad sebou. V tom smyslu, že jsem věřila, že se dá dokázat v singlu i v deblu dojít tak daleko. Pro mě je to největší vítězství. Že jsem dokázala vydržet v podstatě dva týdny nepřetržitě ve své náladě, ve svém světě, který mi pomáhá. Že jsem dokázala hrát tak, jak jsem v Londýně hrála.“
Kdy k tomu poznání došlo?
„Po Paříži. Necítila jsem se úplně nejlíp, ale věděla jsem, že mě čeká travnatá sezona. Takže zaprvé jsem se těšila na trávu. Nastal pocit těšení se na prostředí, ve kterém se cítíte dobře. A pak jsem si dokázala v hlavě uspořádat myšlenky, které mě neotravovaly. Byly tam jenom ty, které tam měly být.“
Tušila jste dopředu, že může přijít pronikavý úspěch?
„V Birminghamu jsem zahrála dobrý turnaj. Prohrála jsem až semifinále s Ashleigh Bartyovou, první hráčkou světa v singlu. Cítila jsem, že hraju dobrý tenis. Ale že se to poskládá tak, jak se to poskládalo, jsem netušila. Žila jsem v módu tady a teď a nepřemýšlela jsem moc dopředu. Nepřemýšlela jsem ani o tom, co bylo. A to možná bylo to nejdůležitější.“
Jak moc teď musíte v sobě potlačovat divou Báru? Musela jste najít balanc?
„Ne, vůbec. Mám ji pořád v sobě. Charakter divé Báry tam byl pořád. Nemusela jsem se snažit ji v sobě dusit. Všechno šlo tak nějak přirozeně. To, jak jsem hrála, i to, jak jsem mentálně na momenty v zápasech reagovala. Bylo to
