Rok končí jako česká tenisová jednička i coby nejstarší členka top 20 žebříčku WTA. Je to důkaz postupujících let ale i fakt, na který může být člověk pyšný. Ne tak Petra Kvitová. „Vnímám spíš to, že Lucka Šafářová má druhé dítě, Cibulková druhé dítě, Wozniacká také…,“ prohlásila dvaatřicetiletá šampionka, která je v plné přípravě na sedmnáctou profesionální sezonu. Možná poslední. Prozatím pouze prozradila, že příští rok chystá svatbu s koučem Jiřím Vaňkem.
Po dvou měsících si ve sněhem zasypané Stromovce střihla ostrý zápas. V rámci tenisové extraligy přinesla svému týmu TK Sparta Praha bod za triumf nad Terezou Martincovou 6:1, 6:4. „I tam už jsem jedna z nejstarších, takové Lucce Havlíčkové je sedmnáct…,“ povzdechla si Petra Kvitová nad věkem týmové parťačky a letošní juniorské šampionky Roland Garros.
Když se ohlédnete za sezonou 2022, během níž jste na trávě v Eastbourne vyhrála 29. titul kariéry, co cítíte?
„Nezačala úplně dobře, byla jsem zraněná, zápěstí mě trápilo celou dobu, vracel se mi zánět. Pak naštěstí ustoupil, mohla jsem trénovat i hrát zápasy naplno. Od Eastbourne se můj tenis zvedl, druhá půlka sezony byla mnohem lepší, tím pádem i všechno bylo mnohem příjemnější. A třeba takové finále v Cincinnati bylo skvělé.“
Končíte rok zdravá?
„Bolístky se už asi nikdy bohužel úplně nezahojí. Celý život s něčím bojuju a už jsem si na to zvykla. Nejsem úplně stoprocentní a asi už nikdy nebudu. Snažím se to přijmout. Samozřejmě když to bolí víc než normálně, tak je to špatné, ale momentálně to jde.“
Z druhé poloviny sezony máte lepší pocit. Slouží i jako motivace do té příští?
„Když jsem byla zraněná, trápilo mě to hodně, ani mentálně nebylo jednoduché to snášet. Ale zjistila jsem, že mě tenis pořád baví, že pořád ještě chci, že nevidím důvod končit. Motivace se v druhé půlce sezony objevila, začala jsem hrát líp, zjistila jsem, že na holky pořád mám. Tohle dává novou krev do žil. Na druhou stranu je tenis náročnější a náročnější pro tělo i mysl.“
Vnímáte, že fanoušci prožívají, zda náhodou neukončíte kariéru?
„Vůbec nevím, že to prožívají. Ale ještě nemusí trnout. Jednou to přijde, to je jasné, ale teď to neplánuju.“
Takové myšlenky vás ještě nepřepadly?
„Neměla jsem období, kdy bych si řekla, že končím. Samozřejmě když jsem zraněná a tělo mě nepustí do stoprocentního tréninku nebo výkonu, tak se s tím bojuje hůř a podobné myšlenky se objeví. Ale neměla jsem moment, že bych si řekla: Tak jo, po tomhle turnaji nebo po téhle sezoně končím. Pořád jsem hrála a tím, že jsem se na konci sezony začala cítit líp fyzicky, začal mě i tenis zase víc bavit.“
Myslíte, že odehrajete celý příští rok?
„Nemám to nijak nastavené. Není to tak, že bych si řekla do antuky, do trávy, nebo do US Open. Jak mě osvítí, že by to chtělo konec, tak to udělám a nebudu to cpát na sílu dál. Ale ještě jsem do toho bodu nedošla. Až se to někdy stane, tak vám to řeknu.“
Vnímáte, že jste nejstarší hráčka v top 20 žebříčku WTA?
„Super, děkuju. I v našem sparťanském týmu pro extraligu jsem dost stará. Takové Lucce Havlíčkové je sedmnáct…“
Nejste ale pyšná na to, že se i ve svém věku držíte tak vysoko?
„Vnímám spíše to, že Lucka Šafářová má druhé dítě, Cibulková druhé dítě, Wozniacká druhé dítě, Maruška Šarapovovová první… Má to dvě strany. Vnímám, že jsem tam nejstarší, ale nevadí mi to. Nic si z toho nedělám.“
Letos jste se zasnoubila s vaším trenérem Jiřím Vaňkem. Bude příští rok svatba?
„Řekla jsem ano a měla by být. Ale kdy a kde vám neřeknu.“
Od vašeho posledního zápasu v mexické Guadalajaře uplynuly skoro dva měsíce. Co jste od té doby stihla?
„Měli jsme rychlou dovolenou, pár dní jsme zůstali v Mexiku. Pak už jsme byli doma. Viděla jsem rodinu, děti od bratrů. S jednou z neteří jsme si udělaly super dámskou jízdu v Monaku. Být s dětmi mě teď naplňuje asi nejvíc.“
Jaké jsou novinky před další sezonou?
„Mám nového kondičáka. S Ivanem Trebatickým jsme se po US Open v dobrém rozešli. Ivan už nechce tolik cestovat. Oslovili jsme Zdeňka Kompánka a ten kývl.“
Jak jste v téhle fázi kariéry zvládla zimní přípravu? Musíte se k ní přemlouvat?
„Ani ne. Na přípravy jsem většinou ready, jsem připravena dva tři týdny se zmáčknout na sto procent, protože vím, že z toho pak budu čerpat v začátku sezony. Mně spíš dělá problém, když pak skočím do herního kolotoče. Jedu turnaj za turnajem, do toho nějaké zranění, to je pak všechno mnohem náročnější.“
Letos však začínáte sezonu už velmi brzy, přislíbila jste účast na United Cupu, nové soutěži smíšených týmů v Austrálii. Co od ní čekáte?
„Nevím, co čekat. Ale přišli s novým modelem a pro mě je všechno nové dobré. Turnajů jsem už zažila spousty, ty jsou rutina. Tohle bude něco jiného. Jsem ráda, že to takhle vše klaplo a máme možnost být jako Česká republika v takto unikátní nové soutěži.“
Váš kouč Jiří Vaněk je kapitánem týmu. Vypadá to, že si vzal United Cup za svůj.
„Kdybych nehrála, tak se tam Česko nedostane. Mně to ale přijde jako dobré zpestření a když jsem o téhle akci začala uvažovat, chopil se toho Jirka. Nechtěla jsem obvolávat všechny hráče a hráčky, takže Jirka mluvil s jejich trenéry a domlouval to. Byl docela dost na telefonu, ale dal tým do kupy. Zvládl to dobře.“
Souhlasí, že budete hrát v šesti? Vy, Marie Bouzková a Jesika Malečková, z mužů Jiří Lehečka, Tomáš Macháč a Dalibor Svrčina.
„Bude nás šest, Lukáš Rosol se nakonec odhlásil. Mám garantované dva zápasy, dokonce jsou za to i body do žebříčku. Potrénuji s Maruškou a Jesikou, třeba i s klukama. Tím, jak je to všechno nové, tak se těším. A ještě hrajeme v Sydney, což je krásné město. Bude to fajn. Nazvala bych to takovou prodlouženou přípravou.“
Je to však něco za něco, United Cup startuje už 29. prosince, takže asi přijdete o Vánoce, že?
„Pravda, to je na téhle soutěži to nejhorší. Letíme společně všichni už 25. prosince. Bude nás plné letadlo. Jen je blbé, že to je už den po Vánocích. Tak si je s rodiči a s bratrem uděláme o den dřív, a na Štědrý den už budu balit.“