Zpověď za půl milionu. Plačící Becker: Ve vězení jste nikdo. Bál se o život
Za mřížemi strávil 231 dní. Dlouho před vypršením soudem vyměřeného trestu na dva a půl roku je někdejší tenisový šampion Boris Becker volný. Jeho propuštění z minulého týdne je výsledkem snahy Velké Británie ulevit přeplněným věznicím. Pětapadesátiletý Becker musel opustit zemi a odletěl do rodného Německa, kde se těší na Vánoce strávené s matkou. Pro televizní společnost Sat.1 vylíčil všechny detaily života ve vězení. Honorář za interview, během kterého se několikrát rozplakal? Půl milionu eur. Polovinu si smí nechat, polovina připadne jeho věřitelům. Těm zatajil po osobním bankrotu majetek ve výši 2,5 milionu liber, proto ho londýnská soudkyně poslala do cely.
Do poslední chvíle věřil v podmínečný trest, proto když si letos 29. dubna vyslechl verdikt soudu, zkameněl. Trojnásobný wimbledonský šampion zažil v zemi svých největších triumfů také největší pád. „Samozřejmě jsem byl vinný,“ přiznal v rozhovoru s moderátorem Stevenem Gätjenem.
Na interview si oblékl černé sako s černým tričkem, vlasy má obarvené, je pohublý. Do vězení prý nastupoval s váhou 97 kilo, nyní je to výrazně méně. „V cele jsme neměli zrcadlo. To můžete rozbít a střep použít jako zbraň. Když jsem se po propuštění poprvé uviděl, zhrozil jsem se,“ uvedl Becker, vítěz 49 turnajů na okruhu ATP. Porce byly malé, hlad neustálý. Vězni dostávali rýži či brambory s omáčkou, o víkendech i kuřecí maso. „Snědli byste úplně všechno, ale byl to stres. Na jídlo čekáte ve frontě s pěti stovkami dalších a říkáte si: Má někdo za mnou nůž?“ líčil Becker.
První týdny trestu strávil ve věznici v londýnském Wandsworthu, jež patří mezi nejhorší v Británii. Během května byl však přemístěn do nedalekého Huntercombu, kde je režim mírnější. „Nejdřív jsem byl klasifikovaný jako vysoce rizikový vězeň. Jako vrazi či sexuální násilníci na dětech,“ popsal Becker, jenž se bál dvou věcí: společné cely a sprch. Na rozdíl od filmových scén byla však realita jiná. Sprchy mají kabinky a v cele přebýval pokaždé sám.
Nejtvrdší byly začátky. Když za ním poprvé zapadly dveře cely, byl to prý nejosamělejší pocit, jaký kdy zažil. „Celý svět se mi zhroutil. Jste tam jen vy a vaše myšlenky, která vám víří v hlavě. Snažíte se zhluboka dýchat, jste vyděšený. Ale neplakal jsem, i když postupně zjistíte, že den tam má 25 hodin,“ vyprávěl Becker, kterého ze soudní síně odvedli okamžitě po vynesení rozsudku, a neměl možnost se rozloučit s blízkými včetně Lilian de Carvalho Monteirové, o deset let mladší přítelkyně.
Trest obdržel na její narozeniny. Když ho navštívila ve vězení, řekl jí: „Nemusíš na mě čekat, jsi krásná mladá žena.“ Odpověď ho dojala. „Neříkej nesmysly, spolu to zvládneme,“ rozplakal se Becker během rozhovoru, jemuž byla partnerka v zákulisí přítomna.
Zvládnout to musel především on. Celebrita, jež po kariéře komentovala zápasy či trénovala Novaka Djokoviče, najednou zcela přišla o svůj status. „V base jste nikdo, pouze číslo. Neříkali mi Boris, byl jsem A2923EV. A každému bylo u prd…, kým jsem byl na svobodě.“
Ve vězení dostal nabídku, aby vyučoval angličtinu a matematiku. Rovněž pracoval v tělocvičně. V cele měl malou televizi a nefunkční větrací otvor. O život se bál prý jen párkrát. Nejvíc letos v říjnu, když mu jeden z trestanců vyhrožoval smrtí. „Za mřížemi byl už 16 let, líčil, co všechno mi udělá. Třásl jsem se jak osika s jídelním tácem v ruce. Jenže podcenil, že už mám ve vězení svoji pozici a spoluvězni mě vzali pod svá křídla. Druhý den za mnou přišel, padl na kolena a omlouval se. Řekl jsem mu, že ho za to velmi respektuji,“ rozplakal se Becker a vyžádal si přestávku z rozhovoru.
Parťáci mu zachránili život
Pak sdělil, že si za mřížemi udělal i skutečné přátelé. „Držíte při sobě, dělíte se o oblečení, boty, sůl, colu, čokoládu. Zůstanu s nimi už ve spojení navždy. Když společně bojujete o to, abyste přežili, ohromně vás to sblíží.“ Zmínil tři parťáky – Jamese, Russela a Billa. „Ti kluci se vyznali, věděli, jak to chodí. Naslouchali mi, myslím, že mě chtěli chránit. Zachránili mi život,“ popsal tenisový šampion s tím, že když nedávno 22. listopadu slavil ve vězení 55. narozeniny, dostal hned tři čokoládové dorty. „Vůbec netuším, jak to dokázali. Ale tři dorty? To jsem neměl ani na svobodě!“
Chodily mu desítky dopisů denně. Jeden ho zcela šokoval. Kromě starých tenisových kamarádů jako Eric Jelen či Patrick Kühnen se ozval někdo, koho v nejmenším nečekal – Michael Stich, taktéž wimbledonský vítěz, který Beckera zastavil ve finále All England Clubu v roce 1991. Byli rivaly, neměli se v lásce, ač spolu na olympiádě v Barceloně 1992 vyhráli olympijské zlato ve čtyřhře. „Napsal mi třístránkový dopis, krásné gesto, které mi dodalo sílu,“ děkoval.
Měl povolené dvě návštěvy měsíčně, vidět se s ním chtěl mimo jiné i německý trenér fotbalového Liverpoolu Jürgen Klopp. Ale nedostal povolení. „Prý je moc známý a báli se o jeho bezpečí,“ vyložil Becker.
Když se dozvěděl, že ho uplynulý čtvrtek propustí, seděl Němec od šesti ráno sbalený na kraji postele a čekal. „Přišli v půl osmé. Prý jestli jsem připravený. Pojďme, vyhrkl jsem,“ líčil.
Vrátil se prý jako jiný člověk. Fyzicky se cítí skvěle. „ Vězení je zdraví prospěšné,“ popsal s lehkým úsměvem s tím, že nepil alkohol a hodně cvičil. Změnil se i lidsky. „Věřím tomu, že jsem v sobě zase objevil člověka, jímž jsem kdysi byl,“ vyznal se otec čtyř dětí. „Dostal jsem tvrdou lekci, velmi drahou a bolestivou. Ale celá tahle událost mě naučila něco velmi důležitého. Věci se prostě dějí z nějakého důvodu,“ prohlásil Becker, jenž chce Vánoce strávit s 87letou matkou Elvírou, jejíž oba rodiče byli Čechy a on jezdíval k jejich hrobu nedaleko Nového Jičína.
